Když přeskočím patnáct let zpátky, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska přivezl. Tehdy ve sklepě vládl Ken Lenzi, bývalý assistant winemaker Tenuta Ornelaia, a změnil složení vín k obrazu místní apelace Montescudaio DOC. V mých očích jasně táhl vinařství vzhůru.
Měl bych dodat, že ho táhl vzhůru tak nějak od začátku, což se projevovalo zejména v cenách. Vína Marchesi Ginori Lisci byla tehdy velmi velmi levná. Potom někdy po roce 2010 Lenzi odešel a dnes vinařství vede enolog Lorenzo Tardivo (fotka). Tím se dostávám zároveň k jádru věci a zároveň na tenký led hodnocení a pocitů. Někdy v polovině té doby jsem měl dojem, že ceny vín stoupají rychleji než kvalita. To je obecně problém, protože v současnosti čelíme globální konkurenci. Není až tak důležité, jak nastaví ceny sousední vinařství, protože v době internetu a levných doručovacích služeb soutěžíte s celým světem, a každý amatérský zájemce za notebookem srovnává (svou představu o tom) co může dostat od vína z Toskánska, Mělníka nebo z Riochy a za kolik peněz. Soukromě jsem měl dojem, že se vína Marchesi Ginori zlepšují, ale jejich ceny rostou rychleji než kvalita.
Aniž bych chtěl dojmologický odstavec výše ještě víc komplikovat, roky Covidu tomu ještě přidaly a následné krize na Ukrajině a v Izraeli to dorazily. Naštěstí se zdá, že Marchesi Ginori nestaví vinařství z bankovních úvěrů a nedělní degustace tří vín mě vyloženě potěšila. Přeskočím Virgolu 2023, to je nerezové Vermentino a na mě je hodně reduktivní. Dvě základní červená, (Merlot) Campordigno a (Cabernet Sauvignon) Lupo jsem měl s Lorenzem Tardivo v říjnu na Sagra del Vino Montescudaio, a byly OK. Víc mě bavilo Lupo.
Poderi Novi Syrah 2020 IGT Costa Toscana, Marchesi Ginori Lisci
Už název naznačuje, že jde o nové výsadby, někdy po roce 2010. Syrah v Toskánsku není zas až tak šílený nápad. Jednak se o původ odrůdy hlásí kdekdo (vědci tvrdí, že DNA ukazuje na Rhonu, Siciliáni zase, že jméno dostala podle Syrakús), jednak úspěšně roste v horkém Bolgheri a Bolgheri je hned na jižní hranici Montescudaio. Jen popaměti byly první ročníky Syrahu hodně ovocné, jednoduché a prvoplánové, Lorenzo o tom mluvil jako že to má být finální přísada do Castello Ginori, ale najednou je z čistého Syrahu úplně sebevědomé a komplexní víno.
Malá nadmořská výška (asi 100 metrů), asi 4500 keřů na hektar a malá sklizeň, kilo na keř. Kvasí spontánně v nerezu (chladí se na 24 stupňů) a středně velkých sudech, třicet procent neodstopkovaných hroznů. Po asi čtyřech týdnech přijde lisování a dvanáctiměsiční zrání v barikových sudech a pětistovkách. Lahvuje se s lehkou filtrací, vyrábí se asi 3000 lahví.
Etiketa je na můj vkus až příliš šedivá, nenápadná a neviditelná. Ve skleničce je temně rudá barva, neprůhledná, ostružinová. Na nose je směs červeného a černého ovoce, hodně koření a trochu opečený chleba. Pepř, kmín. V chuti se přetahuje zralé ovoce (červené bobule a černý rybíz) s kořením, je to bezvadně vybalancované, středomořsky horké, ale ne příliš plné. V těle je to mezi středně plným a plným, 14% alkoholu, pepřové v závěru, strukturované. Taniny jsou navážené jako na lékárnických vahách, je tam všechno, ale nic nepřevažuje. Má to svěží ovoce, úplně suchý projev, strukturu a harmonii. Za mě ideální ke grilovanému masu – já bych ani k bifteku těžké víno úplně neocenil. Druhý den v otevřené lahvi je víno pevnější a ještě víc do ovocného projevu, zakulacenější, s bílým pepřem v závěru, parádní. Kdybych měl bodovat… 92 / 100 bodů.
Castello Ginori 2018 IGT Toscana, Marchesi Ginori Lisci
Technicky Merlot, Cabernet Sauvignon, Syrah a Petit Verdot, 5500 keřů na hektar a asi kilogram z keře. Kvasí spontánně v betonových tancích s chlazením asi 15 dní. Potom se smísí v nerezových tancích a proběhne malolaktická fermentace. Školí se v barikových sudech a pětistovkách.
Ve skleničce je temně rudá, skoro kávová barva, na nose středně intenzivní a striktně ovocné, červené ovoce, po rozmíchání lehce kořenité tóny (hlavně pepř). Čisté, příjemné. V chuti úplně suché, středně plné, s pěknou a výraznou kyselinou, díky které působí svěže. Hladký strukturovaný projev, zralé červené ovoce, sametové taniny, v závěru dokonale sladěná pepřová tečka. Harmonie a elegance, archivační potenciál neodhadnu, ale zdá se mi 10+ roků. 14% alkoholu. Občas tady hudrám na přezrálá a příliš tělnatá vína, ale tohle je přes alkohol i skoro-přesně-zralé ovoce to pravé, nepřezrálé, dobře pitelné, středně plné, svěží. V téhle cenové kategorii (nad 25 E) jsem měl několik slabých vín z Bolgheri, takže jsem k podobným toskánským směsím francouzských odrůd skeptický, ale když už někdy potkám senzační víno, nerad bych je hloupě podcenil. Tohle je ono. A je to ještě trochu zavřené, houževnaté, bude lepší za dva tři roky. 94 / 100 bodů. Kupovat po krabicích!