SKB 131, moselské ryzlinky Karl Erbes

O moselských ryzlincích 2024 vinařství Karl Erbes mám jednu zásadní informaci: byla malá úroda. Z toho vyplývají dvě věci (dobrá a špatná)… kvalita byla výborná (to se říká vždycky, když je malá úroda a souvisí to s vyšší koncentrací hroznů, které se dožily sklizně), a ceny vyrostly. Malá sklizeň znamenala, že některá vína, na která jsem si už zvykl, nebudou. Byl jsem trochu zabedněnej a moje pozornost v Itálii rozptylovala Vernaccia, Vermentino a Sangiovese, a stále jsem čekal na zprávu, že Erbes nalahvoval suché Spätlese a další vína. Až mi musel napsat polopatě, že nenalahvoval a nenalahvuje, protože například ze dvou Spätlese a jednoho kabinetu z vinice Erdener Treppchen bude jen jedno víno, kabinet. Na ostatní nezbyly hrozny. Navíc ještě suchý kabinet, ten za posledních přinejmenším 15 let ještě nikdy nebyl.  Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

Sangiovese, které mi sedne stylem i kvalitou


Už týden jsem z Itálie zpátky v Čechách. Odvykám si od plážování, tedy pravidelných procházek u moře, chybí mi usměvavé prodavačky a prodavači, chybí mi slunce a cypřiše. Místo toho postupně sekám zahradu, uklízím domácí nepořádek a chodím po doktorech. Nestěžuju si, ale už se těším, až budu v říjnu říkat, že jsem zpátky doma v Toskánsku.  Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Květnový pozdní sběr, Vermentino a Metallica

Plánoval jsem, že se poslední dny v Toskánsku budu zabývat jen úklidem a balením, ale dva dny před odjezdem jsem náhodou našel Vermentino 2024 od Montepescini. To si už asi nepamatujete, je to třicetihektarové vinařství v sienských kopcích (Murlo) s německou spolumajitelkou, která mě v březnu 2024 pozvala na návštěvu. Z degustace vín mě víc bavila základní řada než jejich prestižní kusy, ale při pohledu na lahev jsem si okamžitě vzpomněl, jak mě tehdy mrzelo, že už nebyla ani lahev Vermentina. Letos jsem našel lahev v sámošce, zřejmě se opakuje stejný scénář jako před rokem a vinařství prodalo všechna nenasmlouvaná vína řetězcům.  Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Barbera a Vermentino, dvakrát severní Itálie

Na úvodní ilustrační fotce je kontrast starého a moderního v toskánské Volteře. V lednu jsem tady psal poprvé o výborné Barbeře z vinařství Garesio (Nizza DOCG 2019) a už je tady nový ročník. Zase je to nález v toskánském COOPu, zase značka Fiorfiore a snížená cena. Garesio má 20 hektarů vinic v piemontském Serralunga d’Alba a roční produkci jen asi sto tisíc lahví. Těch dvacet hektarů leží v nejlepších místech Langhe a Monferrato, takže mají především Nebbiolo a Barberu. Nizza 2020 je čistá Barbera, ruční sklizeň, kvašení v nerezovém tanku s chlazením a dvanáct měsíců ve velkých dubových sudech.    Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Dva laciné sekty, ryzlink a sardské Vermentino

Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
 Číst dál →

Blog, , , Napsat komentář

Výborné Vermentino z etruského pobřeží

Steccaia je čisté Vermentino a La Regola je druhé nejbližší vinařství od mého toskánského baráku (úplně nejblíž je Castello del Terriccio). Před třemi roky jsem do Regoly zajel, udělal degustaci a koupil šest lahví na domácí ochutnávku. Steccaia je základní, nejlevnější bílé. Vlajkovou lodí (čili nejdražším vínem na ceníku) byla La Regola, za 70 E. Ta opakovaně získávala nejprestižnější hodnocení italských kritiků, ale… zklamala mě a za nejlepší víno vinařství jsem považoval nejlevnější Steccaiu. Kdybych chtěl mít pavučinku argumentů dokonalou jakou pavouci ráno na louce, musel bych kupovat sedmdesátieurovou La Regolu každý rok, ale to samozřejmě nedělám. Mají pravdu italští kritici, kteří každoročně vybírají drahou La Regolu mezi nejlepší toskánská vína? Nebo má pravdu český blogger Il Bicchiére, který upřednostňuje nejlevnější Vermentino?   Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Vynikající Chianti Ama

Úvodní fotka je z předchozího víkendu, z čekání na úplněk pod Quercetem ve Val di Cecina. Focení úplňku sice nevyšlo, ale zase mám pár fotek toskánského soumraku… Castello di Ama předchází pověst špičkového vinařství. Sídlí v Raddě, má 75 hektarů vinic plus 40 hektarů olivovníků. Založily je v roce 1976 společně čtyři římské rodiny jako společnou investici a vinařský projekt. Enologem je Marco Pallanti, který v letech 2006 až 2012 vedl jako prezident Chianti Classico Consortium a přispěl k zavedení kategorie Gran Selezione. Dnes mají skoro všechny vinice obnovené s hustotou asi 5500 keřů na hektar, což je v zóně Chianti Classico tradiční hustota.  Číst dál →

Blog, , Zobrazit 2 komentáře

Tradiční Nebbiolo z Gattinary

V Toskánsku už to začalo! Úvodem ilustrační foto z minulého týdne. V roce 2021 jsem poprvé přivezl ve skleničkových bedýnkách pár lahví Ghemme a Gattinary, dvou málo známých piemontských denominací, postavených na odrůdě Nebbiolo. Jen dva z tehdejších účastníků mi napsali, že to ty denominace znali. První si náhodou koupil lahev Ghemme v apulském baru a stále si to pamatoval, druhý byl s vinařských zájezdem v Gattinaře. Už si nepamatoval vinařství, kde byli, ale vína prý byla skvělá a měli netypické zkosené lahve. Později to komentoval, že Franchinova Gattinara byla úplně jiná než ta, kterou si sám přivezl z Gattinarxy.   Číst dál →

Blog, Napsat komentář

Vernaccia a Sangiovese

Jak se fotí úplněk? Blbě. Jel jsem do San Gimignana, že udělám nějaký fotky. Měsíc vycházel zhruba na jihu, představoval jsem si fotky od severní silnice nebo rovnou od Santa Margherity. Geometrie vypadá jednoduše, měsíc je v nekonečné vzdálenosti a druhý objekt naopak blízko. Říkal jsem si to je snadné, zajedu kousek stranou a bude to. V praxi sto metrů stranou znamená zajet do dolíku, ze kterého nevidím měsíc, nebo za lesík, zpoza kterého nevidím nic, a když si konečně najdu místo, ze kterého by se dalo fotit, je už tma a místo fotky mám šedý neostrý flek. Koupil jsem si aspoň dvě Vernaccie, ale druhou z nich jsem raději vyřadil z poznámek. Úplněk se nepovedl.
 Číst dál →

Blog, , Napsat komentář

Dvě bílá, Vermentino a Spoletino

Úvodem samé dobré zprávy: zásilku Vino Nobile z Gracciana jsem přivezl a rozeslal za šest dní a bleskově se vrátil do Toskánska. Těšil jsem se jako nikdy, po studené zimě mi majitelé domu nabídli, ať zůstanu i na květen, zrovna když se moře ohřálo a slunce začalo pálit. Hned v neděli byl úplněk. Focení úplňku a toskánských panoramat mi krutě nevyšlo, ale za to mám pár fotek z čekání na úplněk, jako je ta úvodní z Querceta (Montecatini VC).   Číst dál →

Blog, Zobrazit 2 komentáře

Greco di Tufo počtvrté, Mastroberardino

(Na úvodní fotce květ citroníku, protože později v textu o tom padne zmínka. Je to jako ve filmu, upozornění na to, jaké bude vyřešení zápletky a k čemu děj směřuje :-) Tady v Itálii běží čas rychleji. Alespoň podle nového úlovku ze supermarketu, Greco di Tufo DOCG 2024 z vinařství Mastroberardino. Myslel jsem si, že mám už druhý nebo třetí ročník, ale zagůgloval jsem vlastní blog a našel poznámky o Greco 2021. Bez ohledu na to, že moje oblíbená vinařská ročenka dává vinařství nejvyšší možný rating (***), základní vína jsou běžně k dostání ve dvou místních největších supermarketových řetězcích, což je věc, kterou si v Itálii pochvaluju. Díky místní nabídce jsem vyzkoušel i konkurenční vinařství Feudi di San Gregorio a taky pěkný. Italský jih mě od roku 2022 začíná lákat…   Číst dál →

Blog Napsat komentář

Napřed nuda a potom skvělý, Chi Classico od Banfi


Po několika pokusech se pomalu začínám smiřovat s tím, že i vína od tradičních, legendárních vinařství mohou být zajímavá (a dobrá). Začalo to Chianti Colli Senesi, což je obecně málo oblíbená denominace, potom jsem s výraznou slevou koupil základní Brunello a Rosso di Montalcino, a furt dobrý. Napotřetí jsem v nejlepší montalčinské vinotéce (Bruno Dalmazio) ulovil Chianti Classico. Nějak se to sešlo, cestou zpátky mi dokonce došlo, že jedu kolem Banfiho sídla Poggio alle Mura, ale fotku jsem neudělal. Místo ní jen černobílý dokument z Val d’Orcia.
 Číst dál →

Blog, Napsat komentář