Výlet do Čech se vydařil, protože jsem 1) přivezl vína z Alto Piemonte, 2) jsem je prodal, rozvezl a rozeslal a 3) jsem se zase vrátil do Toskánska. Česká Pošta mě zaskočila tím, že dřívější postupy posílání balíků přestaly platit, balíky se vyčlenily do Balíkovny, která čeká na osamostatnění a prodej soukromému investorovi. Nakonec jsem rozeslal asi osmnáct balíků, polovina došla hned druhý den, druhá polovina za dva dny, nic se nerozbilo. Klepu to na dřevo, Skleničkovy bedýnky můžou pokračovat s Balíkovnou.
Po čtrnácti hodinách za volantem mě v sedm večer Toskánsko přivítalo luxusní teplotou (viz foto) a předpovědí počasí s pětidenním deštěm. Začal jsem tím, čím jsem před dvěma týdny skončil: jahodami, pomeranči, čerstvým hráškem… a dvěma kampánskými bílými víny od Feudi di San Gregorio. Na konci února jsem se tady vypisoval z nadšení nad Fianem Altaroccia 2023. Hned ráno jsem zašel do stejné vinotéky a koupil dvě další vína. Jen připomínám, že na kampánských vínech od Feudi di SG a Mastroberardino ujíždím už třetí rok. Ve dvou největších supermarketových řetězcích mají běžně k dostání jejich dvě základní vína, Greco di Tufo a Falanghinu, a obě si podle mého soudu drží stabilně vysokou kvalitu. Dnešní vína jsou už nadstavba a možná střední segment s výraznějším projevem terroir, naznačují to výraznější etikety i ceny.
Lucidelsud Greco di Tufo DOCG 2023, Feudi di San Gregorio
Čistá Falanghina, pět měsíců v nerezovém tanku na kvasničních kalech. Ve skleničce je sytá slámově žlutá barva, na nose je intenzivní vůně zralého ovoce a květin, živá až rozjitřená (no prostě je to hodně důrazné, jako kousnutí do masité šťavnaté broskve). V chuti je výrazná kyselina (po třech letech ochutnávání kampánských vín už nejsem překvapený, ale považte, je to až pod Neapolí! Tím chci říct, že si v tamním počasí vinohradník musí vědět rady a nesvádět nic na globální oteplování…), zralé žluté ovoce, ale skoro až na hranici přezrálosti. Ve vůni to bylo zábavné, ale v chuti už ne, působí to trochu mdle, skoro utahaně. Středně plné tělo, úplně suché, slušně čisté, dlouhé, technicky výtečné, ale že bych z toho lezl po stropě (jako před dvěma týdny z Altaroccia), to ne. Trochu se na tom podepisuje ležení na kvasničních kalech, které přidává projev zaměnitelný se sudovou mikrooxidací, a v tomto případě trochu ubírá svěžest. 13% alkoholu.
Verditerre Falanghina del Sannio DOC 2023, Feudi di San Gregorio
Zase čistá odrůda (Greco di Tufo) a čistě průmyslový postup (pět měsíců v nerezu na kvasničních kalech, s chlazením). Ve skleničce je středně plná slámově žlutá, na nose středně intenzivní vůně žlutého ovoce a květin. V chuti zase pěkná kyselina, tentokrát následovaná o cihlu lehčím tělem s větší živostí, je to až křupavé, zábavné, čisté. Úplně suché s trochou jablíček, žluté ovoce, ale bez náznaku oxidace, energický a pevný projev. V závěru těla se objevuje slané pohlazení jako minerální pozdrav, 13% alkoholu.
Obě vína jsou technicky výborná a při hodnocení ve stobodovce by (aspoň podle mě) měla dostat 90+. Lucidelsud boduje plností a zralostí ovoce, při technickém hodnocení by mohla těsně vyhrát. Verditerre je lehčí, energičtější, ale stylově mi vyhovuje víc – to není jen o kvalitě a bodech. Když si představím, že bych si měl vybrat lahev vína na osamělé večerní sezení na hotelu někde v Tramtárii, asi bych dal přednost odlehčenému, pitelnějšímu Verditerre.