Nikdo neumřel a já nechci psát lítostivě, ještěže to můžu svést na datum. Selfíčko je ze San Gimignana z listopadu 2017, pravo je místní vinař Stefano Grandi (Podere Canneta). Lahev mezi námi jsme právě ručně nalahvovali kalnou, nehotovou, nekorektní Vernacciou 2017. První lahev jsem vypil tentýž den večer na laciném penzionu u Poggibonsi (dvě místnosti a cca 20 EUR za noc, heč). Byl jsem z toho vína úplně u vytržení. Navenek se projevovalo jen křídovo-vápencovým zákalem, ale byla z něj cítit energie, potenciál, živost. Dole je Vernaccia na kamenném stole v Poggibonsi vpravo, jedna z mých nejmilejších fotek.  

Letos jsem to chtěl zopakovat a udělat si pro vlastní radost v listopadu toskánskou bedýnku založenou na Stefanově kalné Vernaccii 2019. Dlouho jsem to odkládal, protože jsem očekával maličký zájem čtenářů / bedýnkářů, a napsal Stefanovi až tento týden. Odpověď přišla ve čtvrtek večer, Musím ti říct, že ročník 2018 zůstane mým posledním, protože jsem prodal vinice jinému vinaři.

Teď udělám něco, co se nemá (a vůbec ne po dvanácti letech psaní webu), vykradu několik fotek místních fotografů. Nahoře Graziano Signorini (foto). San Gimignano proslulo fotkama svých středověkých věží v červencovém a srpnovém slunci, ale měl jsem tady i vlastní fotky z dubna a listopadu. Tahle je z října. Kliknutím se zvětší.

San Gimi 1969, autor neznámý. Ze čtyř dovozů mi zbývají jen čtyři lahve základní Vernaccie 2018. Schovával jsem si je na podzim k pizze, ve středu jsem uhnětl a vykvasil poprvé v životě těsto na pizzu. Za mě je Stefanova Vernaccia 2018 už na hraně a měla se vypít v září nebo v říjnu. Kdyby někdo z bedýnkářů ty poslední lahve chtěl, napište, prodám.

Ještě jednou Graziano Signorini. Renato Baldiserrotto mi jednou o Stefanovi řekl, že to byl průkopník biozemědělství v San Gimi už od osmdesátých let. Sám můžu z místních vinařů, se kterými jsem se kdy setkal, vyjmenovat několik, kteří měli lepší Vernacciu. Nikdo však neměl Vernacciu s lepším poměrem kvality a ceny. Navíc Stefanova barikovaná Vernaccia Luna e Torri za téměř směšnou cenu 300 kaček odbourávala milovníky burgundských barikovaných šardonek i autentických naturálních vín. Možná omylem, možná dávala každému jen to, co v ní chtěl vidět, ale v prosinci 2017 ukazovalo 12 velkoryse nalahvovaných lahví Grandiho kalné Vernaccie 2017, že to úplně špatně být nemohlo. Šest nebo sedm fanoušků Vernaccie si to tehdy vyzkoušelo.

Fotka Elsa Rinaldi, San Gimi nejsou jen věže! Mám vlastní podobné fotky, ale už jsem je tady opakoval tolikrát! Stefano Grandi jde do důchodu a Podere Canneta končí. Pro pana Skleničku je Vernaccia srdeční záležitost, ale musí si hledat nového vinaře. Při celkovém počtu cca sedmdesáti výrobců by to mělo být řešitelné. Ale ty dvě návštěvy (a další jednání o dovozech) u Stefana v roce 2016 a 17 byly tak inspirující a povznášející, že si myslím, že nic takového už asi nenajdu.

Hodně štěstí v dalším životě, Stefano.