Páteční degustaci vinařství Porta Bohemica na nádvoří litoměřického zámku jsem musel oželet, ale aspoň jsem si odtud přivezl dvě vína. Nejvíc jsem byl zvědavej na milerku, ostatně jsem vždycky chtěl Aleši Svatošovi říct (ale neřekl), že na jeho místě bych se na ostatní odrůdy vykašlal a dělal jen milerku a Vavřince (a možná Pinot).

Müller Thurgau 2015 zemské, Porta Bohemica
Plnější citronově žlutá barva se zemitým odstínem, zajímavá herbální vůně. Mísí se v ní heřmánek, kmín a hřebíček (fakt se snažím nevymýšlet si), je to hodně zvláštní vůně. Taky seno a to píšu hned po otevření… zřejmě následkem krátké macerace slupek před lisováním, třísloviny se neuvolnily, ale aromatických látek hodně. V suché chuti pěkná tenká kyselina, v těle zralé ovoce. Závěr má lehce minerální chuť a celé víno působí docela lehce, komplexně a srovnaně. Nedá se to přejít a nutí mě to k dalšímu napití, trochu je v tom snaha analyzovat a popsat, zachytit dojmy, ale taky se to dobře pije. 11,5% alkoholu, mám slabost pro všechno pod 12 voltů!

S hodnocením kvality budu v koncích. V lednu jsem připsal křepické milerce 91 bodů, tady váhám. Čistě podle senzorického hodnocení bych se blížil devadesáti bodům, ale Svatošova milerka je o kus přístupnější běžnému konzumentovi a současně jasně česká, labská, mělnicko-žernosecká. Pro zastánce teorie terroiru (jako je pan Sklenička) by harmonie odrůdy a původu by měla být výš než harmonie chuti, a taky beru Svatošovu milerku jako lepší víno. Buď jsem v lednu bodoval příliš vysoko, nebo jsem teď moc opatrný.