Můj milý deníčku… nepravidelné vydání nesouvislých útržků informací a vzpomínek začnu pozitivně. Obvykle se bulváru vyhýbám, ale tentokrát jsem neodolal. Americký Wine Spectator má soutěž o nejlepší videoklip o víně. Skouknul jsem několik finálových klipů a kromě očekávaných detailních a zpomalených záběrů nalévání vína, vytahování korku a mudrování o čase a místě tam jsou i zábavné nápady. Wine the Love You’re With třeba!
Občas se člověk potřebuje ujistit, že je lepší, než jak napovídají opakované výsledky slepých degustací. Jestli si chcete vylepšit náladu a zvednout sebevědomí, doporučuju aktuální wine-kvíz Wine Spectatoru. Udělal jsem deset z deseti a jestli trochu rozumíte anglicky, dáte to taky!
V úterý jsem jel na otočku do Franků pro víno od Hofmannů a ještě v neděli jsem z toho utahaný. Ráno 450 kilometrů tam a odpoledne 450 zpátky. Dobrá zpráva je, že ve čtvrtek odpoledne mám potvrzené doručení 80% bedýnek. Rád bych se tady rozepsal o tom, že Česká Pošta doručuje skvěle, ale všechen servis okolo jako převzetí zásilek od odesilatele nebo vyřizování reklamací je katastrofální, ale jsem příliš unavený na podobné hlubokomyslnosti. Česká Pošta je podnik o dvou tvářích: jádro funguje a vše kolem, především prezentace na veřejnosti, je ještě v době kamenné.
Trochu jsem se nervoval, když jsem víno objednal a po několika urgencích jsem po několika dnech neměl z vinařství potvrzený termín nakládky. To se vysvětlilo beze slov v úterý při setkání s Jurgenem Hofmannem. Vinař byl očividně nevyspalý a unavený, sklízeli a lisovali bez oddechu. S tím souvisí věc, o které jsem tady nedávno psal, a tou je pokles prodeje vína. Psal jsem o tom z pohledu pididovozce, ale ve stejný den to zmiňoval Jižní Svah i Jirka Šebela (ne, nedomlouvali jsme se). Moje objednávka u Hofmannů byla malá, až jsem se bál, že mě vinařství pošle do háje, ale unavený Jürgen H. mi děkoval za zájem a přízeň věnovanou jeho vínům. Ještě před Covidem mělo mnoho vinařů hranici pro velkoobchodní odběry úplně jinde, než byla moje aktuální objednávka u Hofmannů. To sice vypadá jako dobrá zpráva, ale jednou se ten tlak někde projeví a bude zle.
Jedním praktickým důsledkem může být, že dovozci omezí nabírání nových dodavatelů. Měl jsem k tomu rozepsanou poznámku s čerstvým příkladem, ale víkendové zprávy mi dodaly lepší příklad z vlastní praxe. Italské ročenky Gambero Rosso a Doctor Wine začínají zveřejňovat seznamy nejlépe hodnocených vín pro rok 2024. Tady je výběr (z dlouhého seznamu) vín na Doctor Wine:
- 95 bodů/100 – Orvieto Classico Superiore Campo del Guardiano 2020 Palazzone
- 95 bodů/100 – Vernaccia di San Gimignano Riserva 2019 Panizzi
- 95 bodů/100 – Carmignano Riserva Montalbiolo 2019 Fattoria Ambra
Panizzi i Ambru jsem loni přivezl, soukromě mě mrzí to poslední, umbrijské Palazzone. Naposledy jsem ho přivezl v roce 2019, od té doby už nebyl dost velký zájem. Campo del Guardiano tehdy stálo 550 Kč. Montalbiolo od Ambry bylo před rokem za 470 kaček, snad to teď moc nezdraží!
Když jsem v úterý večer přivezl vína od Hofmannů a vynosil je domů, dal jsem hned dva kabinety vychladit a po půl hodině otevřel. A zděsil jsem se, protože v červencových degustačních poznámkách jsem psal „úplně suché,“ ale tady to bylo klasicky „německy suché s plnějším zbytkovým cukrem.“ Do jisté míry za to mohlo 900 kilometrů za volantem, protože ve středu už byly kabinety harmoničtější a pitelnější, ale úplně suché stále ne. Doporučuju dobře vychladit nebo odložit na zimu.
Ve čtvrtek jsem usoudil, že unavený člověk by měl pít jednoduchá vína a otevřel Hofmannův Flint 2022. Je to směs skoro všeho franckého (Riesling, Silvaner, Bacchus a Müller-Thurgau) s 11,5% alkoholu a zcela splnilo očekávání. Čirá lahev se šroubovacím uzávěrem nechává vyniknout světlou žlutozelenou barvu (zjednodušuju, kulturní popis by byl světle žlutá se zelenkavými odlesky, ale studené zelenkavé tóny jsou výrazné). Na nose je příjemná květinová vůně se žlutým ovocem, svěže jablíčková. V chuti svěží až do perličky, nejspíš s neodbouranou jablečnou kyselinou (což asi bude v ročníku 2022 významná přednost!), jablíčkové, sylvánovské, lehké až vzdušné, etericky beztělnaté, zábavně pitelné. Měl jsem ho koupit víc, při současné únavě je pro mě víno s nízkým alkoholem a tenkým tělem (a přesto příjemně ovocné a květinové) úplný poklad.
Ha, ve čtvrtek přišly výsledky čtvrtého kola soutěže Prague Wine Trophy. Přihlásil jsem jediné víno, Erbesův 2022 Ürziger Würzgarten Riesling kabinett a dostal krásných 93 bodů. Kdysi kdosi mě kritizoval, že je nekorektní hodnotit vína a zároveň je prodávat (ano, je), že to nejde dohromady s nezávislostí hodnocení. I tohle víno jsem hodnotil, protože jsem lakomý a nechci platit přihlašovací poplatky za vína, která nedosáhnou aspoň na 90 bodů. Než přihlásím vína do soutěže, tak vypnu telefon, natáhnu bílý ubrus a ohodnotím si vína jako na soutěži. Dal jsem 92 bodů / 100, protože… žádné hodnocení není nezávislé ani objektivní, vždy je jen osobní. A když popisuju (a hodnotím) vína, která prodávám, musím si dávat pozor, aby nikdo neměl důvod napsat, že hodnocení upravuju tak, abych něco prodal. Příliš mnoho lidí si může při degustaci vína číst moje poznámky na blogu a srovnávat je s vlastními dojmy. Samozřejmě se přitom nedokážu vyhnout omylům a kiksům, viz zbytkový cukr v Hofmannových kabinetech. Ale chyby jsou moje blbost, ne obchodní záměr.
U sobotní zprávy o nehodě ve Valdobbiadene nevím, jestli vtipkovat nebo truchlit. Vykroutím se z toho vzpomínkou na svého italského consiglieriho, který si smutně stěžoval, že z italského Pinotu Grigio a Prosecca se staly komodity. To je stav, kdy zákazníkům vůbec nezáleží na kvalitě, rozhoduje jen cena. Můj someliér říkal, že prodává Pinot Grigio ze strmých kamenitých svahů, fajnové víno, ale nikoho to nezajímá. Každý si koupí si o půl EURO levnější PG z vinařství deset kilometrů dál. Rozhoduje marže, náklady na dopravu a distribuci. Abych skončil pozitivně, tak myslím, že Prosecco se přeceňuje.