Na úvodní fotce jsou Linguine al tonno, pomodori secchi, capperi e olive. 8 E. Malý bar v Ponteginori a asi nejlepší pasta, co jsem kdy jedl. Vaří obědy pro místní, jezdí sem jíst i z vinařství Marchesi Ginori Lisci (asi 10 kilometrů). Na menu mají dalších čtrnáct past, všechny za jednotnou cenu osm EURO. Na odchodu jsem si přikoupil základní Vernaccii od Panizzi (15 EURO), protože jsem na ni byl zvědavý a nechtěl čekat, až si domluvím vizitu ve vinařství. Čtrnáct klasických receptů na pastu mi vrtá hlavou. Vymejšlím, kam pojedu příště, hlavně aby cesta vedla přes Ponteginori. Ještě že mám dost času!  

Vernaccia di San Gimignano 2021 DOCG, Panizzi
Hrozny pocházejí ze čtyř různých vinic a zadní etiketa deklaruje organické hospodaření. Klasická panizziovská ambaláž se stylizovaným cimbuřím v podobě loga. Ve skleničce je (s ohledem na odrůdu) dost plná žlutá barva, neurčitě někde mezi citronem a slámou. Na nose typická Vernaccia s bílým ovocem a květinami, v chuti hodně plná, uhlazená Vernaccia se zralým ovocem, hlavně zralé bílé broskve, s dobře zakomponovanou kyselinou, kořenitě-minerálním tělem (mandle) a dlouhým závěrem. Tentokrát žádná tenká Vernaccia, ale naopak plnější a rovnou hodně vyzrálá a harmonická, s pěknou čistotou. O archivaci budu s radostí spekulovat u dalších tří verzí Vernaccie od Panizzi, ale základní Vernaccia by se asi měla vypít brzy.

Před rokem jsem Panizzi přivezl poprvé, základní Vernaccii si (v porovnání s letoškem) pamatuju jako lehčí, ostřejší v kyselině a jednodušší. Podoba ročníku 2021 není úplně typická, má zralejší ovoce a plnější projev včetně 13% alkoholu, a na začátku května je už bezvadně pitelná.