Dnes si zavzpomínám: nejen na dobu, kdy se nenosily roušky a kdy jsme mohli volně a nerušeně cestovat, ale zároveň na dobu mladosti. Byl to zlatý věk začínajícího milovníka vína, když jsem po roce 2005 každoročně jezdil na výlet do Burgundska. Dnes už bych si to sotva mohl dovolit – už tehdy mě týden v Burgundsku (včetně auta nacpaného 200 – 250 lahvemi) přišel řádově na sto tisíc. Když vzpomínám, tak to byl skutečně zlatý věk. Někdy kolem roku 2010 se už tak vysoké ceny burgundských vín vydaly na další cestu vzhůru a vyletěly úplně mimo rozsah, který obvykle sleduju a který mě zajímá. Současně mě přitahovaly další evropské vinařské regiony a postupně jsem Burgundsko nahradil Toskánskem, Moselou a Loirou, kde se i se svými příjmy ještě pořád můžu cítit jako člověk.

Dnešní víno pochází asi z nákupu v letech 2007 nebo 2008, tehdy mohlo stát kolem třiceti EURO. Koupil jsem šest lahví základního Pinot Fin (15 EUR) a 3+3 lahve Vosne a Chambolle. Ještě po letech si pamatuju na nákupní degustaci ve vinařství. Vosne bych popsal jako rytíře v brnění, mohutné, silné a maskulinní víno s výrazným tříslem. Chambolle byl pravý opak, dáma v krajkové košilce :-) dramatický protiklad (ale Chambolle byl ročník 2006).

Pěstování révy má ve Vosne dlouhou historii, ale Robert Arnoux začal vína lahvovat pod svým jménem až na přelomu padesátých a šedesátých let. Od roku 1995 vinařství převzal jeho zeť Pascal Lachaux, který s ním pracoval od roku 1987. Až od roku 2007 přejmenoval podnik na Domaine Arnoux-Lachaux. Od roku 2012 už vinařství převzal Pascalův syn Charles. Vinařství má necelých 15 hektarů, všechno Pinot Noir v Cote de Nuits. Organická certifikace a vesměs biodynamické postupy, ale hlavně separátně zpracované vinice a vína s úplně odlišnými charakteristikami. Tady se při degustaci ukáže, co Burgunďané myslí tím, že nedělají Pinot Noir, ale Vosne, Chambolle a Nuits.

S poslední lahví nalezenou v chladničce jsem si vzpomněl na předešlé degustace, hlavně na maskulinní rytířský projev. Jak už to bývá, víno překvapilo a vyvinulo se úplně jinak. Ve skleničce je temná rubínovka, tak nějak napůl cesty mezi očekáváním Pinotu (světlá) a maskulinního Vosne (extraktivní). Nazrálá, s gradací od světlého okraje k temnotě :-) Středně intenzivní až intenzivní vůně je čistá a třešňová, s dotykem sudu, ale hlavně s přesně-akorát-zralými třešněmi. Marcipán a perník, bylinky. V chuti harmonické, čisté, třešňové, se stále ještě výraznámi tanimy v závěru a dlouhou taninovou dochutí. Robustnost zmizela, víno je spíš lehké a čisté, dobře pitelné, navíc s ohromující historií Vosne-Romanée a ušlechtilým, harmonickým projevem. Teď bych tipoval časnou sklizeń a kvašení odstopkovaných hroznů (většinou, je tam ještě výrazný taninový závěr).

Můj původní odhad, že patnáct roků je tak akorát (a každý další by to mohl pokazit) byl úplně špatný: korek byl perfektní a záverečné taniny jako by si říkaly o dalších pět roků archivace. (Dodám, že ročník 2005 se považuje za vyjímečně skvělý, dvacet let archivace nemusí být obecnou normou.) Tak jsem po patnácti letech našel v původně robustním Pinotu lehkost a zábavnou pitelnost, vlastnosti, které postupem víc a víc vyhledávám, ale díky cenám a vlastnímu rozpočtu nacházím spíš mimo Burgundsko.