Rubriku Výpisky z četby jsem zavedl ještě na starém blogu a ukládal do ní občas odkazy na oblíbená díla. Dnes to bude hodně netypický příspěvek a dostanu se k němu složitě a kostrbatě. Secvaklo mi to, když jsem si v pondělí šťastně nesl z řeznictví Zeman novou klobásu. To bylo totiž tak, milé děti…

U nás ve středních Čechách má Zeman prodejny v hangárech supermarketů Penny. Minulý týden jsem tam kupoval kotlety na gril a přitom si všiml inzerce na jejich novinku, Brdskou klobásu. Podlehl jsem a koupil dvě nohy. Doma jsem zažil vzpomínku na klobásy, které svým synkům posílaly slovenské matky na vojnu v osmdesátých letech. Tehdy to byl absolutní gurmánský vrchol, který překonával i srnce a divočáky skolené tankovým kulometem při vojenském cvičení na Šumavě. Svět se za ty desítky let posunul dál a moje gurmánské vrcholy s ním, ale poctivé maso a přesně nadávkované koření udělalo svoje.

O týden později znovu v Penny a znovu u Zemana. Pozorně jsem si prohlédl celý sortiment bezmasých párků a falešných maďarských klobás, na konci pultíku Brdská klobása za 18,90 Kč. Cestou domů jsem přemítal, jestli to není nějaký nový podfuk Babišových uzenin. Doufám, že ne, že je to doopravdy. Že jednomu řezníkovi došlo, že vedle sortimentu vegetariánských párků se najde pár zákazníků ochotných připlatit si za pravé maso. A tehdy jsem si vzpomněl na knihu, kterou jsem si sám daroval na Vánoce.

Kniha vznikla jako reakce na slavnou soutěž Kosteleckých uzenin, kterou vyhlásil a propagoval sám Andrej B. , vynálezce bezmasého párku, Čapího hnízda a EET. Byla to trubadúrská soutěž jako za Villonových časů. Vyzývala všechny dospělé občany, aby složili a zaslali báseň. Jedinou podmínkou bylo, že báseň musí obsahovat tři slova: poctivý, párek, Kostelec. Vítěze měli vybrat (a snad i vybrali) sami kosteleční řezníci a Andrej B. ho měl odměnit sto tisíci korunami. Ani nevím, jak to dopadlo, protože mou pozornost zcela ovládl sesterský projekt Tomáše Baldýnského.

Televizní scénárista a producent Baldýnský vyzval své přátele a známé, aby mu nezávisle na soutěži napsali a poslali vlastní básně se stejným zadáním, ale bez nároku na stotisícovou odměnu. Slíbil jen to, že vybere nejlepší díla a vydá je knižně do Vánoc, tedy ve stejné době, jako byla uzávěrka kostelecké soutěže. V tiráži knížečky je jako vydavatel uvedena firma Agrozpěv Praha, kniha vyšla v malém nákladu a distribuovalo ji knihkupectví Kosmas. (O jejím podvratném charakteru se nejlíp přesvědčíte, když si úvodní obrázek otočíte o 90 stupňů proti směru hodinových ručiček :-) Kupoval jsem ji celý šťastný 22. prosince. Jmenuje se dlouze:
A vlci vyli divnou věc:
Poctivý, párek, Kostelec.

Vzhledem ke kratičkým výrobním lhůtám nepřekvapí, že obsahem jsou často variace na klasickou školní četbu:
Znám kosteleckou výrobnu
kde nejtmavší je dým
tam párky dělá ministr
a daně jeho tým…

nebo aspoň parodie na klasické formy. Haiku o párku, to je Paiku
Chrámem v Kostelci
hřmí: Kdos poctivý, házej!
Párek klopí zrak

Doporučuju báseň Poctivá kobliha z Kostelce a jsem rád, že mě napadlo napsat o téhle vzácné knížce včas, dokud je Andrej ministrem. Očekávám, že brzy bude následovat Iva Svobodu a naplní se prorocká báseň geniálního Jana Vodňanského, nazvaná Fešiacký kriminál:
Pozritě sa, vezeň
objednává rezeň!

Samosebou se nabízí, že bych teď měl propagovat nové komunitní bedýnky se sopečnými víny z italského Orvieta. Kdepak, jen přidám vzpomínku. O víkendu mi jeden čtenář napsal pěknou zprávu, ze které ocituju: Někdy jsem byl i nasraný, že nic dlouho nepíšete. Ale chápu, inspirace se musí hledat… Pravidelní čtenáři vědí, že největší inspirací jsou pro mě cesty za vínem a setkávání s vinaři. Když bude zájem o bedýnky, bude víc cest a víc setkání, bude víc důvodů psát. Nejlíp se na tom můžete podílet, když si objednáte italskou bedýnku o šesti vínech za 1500 kaček včetně dopravy. Budete mít lepší jasno o tom, o čem vlastně píšu. Jestli se bedýnek neúčastníte, tak by vám ani nemělo vadit, když si dám pauzu a chvíli nic nepíšu. Orvietská bedýnka je tady a přhlásit se můžete tady. Vybrat si musíte sami.