Už mnoho let jsem si víno z Moravy nekoupil (některé důvody každoročně podrobně vysvětluju v pravidelných novoročních bilančních článcích). V sobotu jsem si kupoval oběd na malém městě a než se pizza upekla, prohlédl jsem si police v přilehlé vinotéce. Levné italské patoky maskované jako dobrá vína i o několik tříd lepší moravská vína tvářící se jako dobrá vína. Ale za kasou, tedy téměř skryta pohledům kupujícího, byla celá police vín Zdeňka Peřiny. Bez cenovek, takže jako orientační běh bez mapy. Přivolal jsem servírku z pizzerie a nechal ji vyhledat ceny v tabletu :-) Odnesl jsem si jednu lahev, po degustaci mám chuť se vrátit a vykoupit zbytek. Okolnosti byly úplně proti koupi, ale výsledek je skvělý.
Někdy v roce 2009 jsme koštovali vlašáky naslepo ve Vysokém Mýtě ve skupině několika nadšenců. Jel jsem tam se dvěma víny od Zdeňka Peřiny a s aristokratickým axiomem, že Vlašák je jen podřadná odrůda, který zřídkakdy přináší dobrá vína. Poté, co se moje (a Peřinovy) dvě vína umístila v TOP 3 večera, přestali mě zvát. Tolik o mém vztahu k vlašáku :-) s omluvou panu Peřinovi.
Kdybych mohl pojednat o vlašáku podrobněji se vší úctou k ostatním respektovaným vinařům a VOC Pálava speciálně, musel bych si předem vyprosit speciální pardon. V obecné rovině mám velký respekt k pravidlům VOC Pálava i k jejich striktnímu uplatňování (a k tomu, jak se MM přerodil z nejvyššího odpůrce VOC v protagonistu nejzajímavějšího moravského VOC), ale vína VOC Pálava nejsou moje ideální vlašáky. Když jsem psal víc o moravských vínech, asi jsem to na sklenicka.com několikrát napsal: vidím vlašák jako moravské Chablis. Lehké víno z pálavské vápencové skály, hubené jako německá modelka, s vyšší kyselinou a tenkým tělem, díky kterému může vyniknout minerální závěr. VOC Pálava vede jiným směrem. Neupírám právo na existenci jiným vínům a v daném případě chápu, že VOC chce využít jistý potenciál vína a směřovat ho jinam, v tomto případě k plnějším, tělnatějším vínům. Podle mého skromného názoru je to chyba, vlastní představu ideálního vlašáku jsem už popsal. Peřinovy vlašáky jí odpovídají skoro dokonale.
Vlašský ryzlink 2016 pozdní sběr suché, Březí – Ořechová hora, Zdeněk Peřina
Kdybych měl mít k vínu nějaké námitky, tak jedině k ambaláži. Klasická bordeauxská lahev vypadá obyčejně, neinvenčně. Tříbarevná etiketa se zlatou barvou je taky taková, málo invenční (a parciální zlatý potisk stylizovaný do tvaru pálavské siluety to nevytrhne). Tím končím s kritickou částí a přejdeme k obsahu lahve.
Hodně světlá citrusově žlutá barva, čirá, s kovovým odstínem. Ve vůni květinové a bylinkové tóny, zralé žluté plody, svěží citrusy. Intenzivní a harmonické. V chuti pokračují svěží citrusy, docela ostrá kyselina, v těle tenké a plnější jen vyšším alkoholem (13%). Suché a dlouhé s minerálním závěrem a pevnou dochutí. Na jednu stranu jsem hledal (a nenašel) kabinet, na druhou stranu rozumím tomu, že (nevítaný) vyšší alkohol dodává chuti pevnost a stabilitu. Mně by víc vyhovovalo 12% alkoholu. Hádám na výrobu v nerezových tancích s řízenou teplotou, krátké lisování a rychlé oddělení od hrubých kalů. Moderní mainstream: vybrané vinice kvasí separátně, ale technologie je německy čistá a perfektní. Skvěle se to pije teď mladé, o archivaci si netroufám spekulovat. Zkušenosti s podobnými víny z Mikrosvínu ukazují, že se dobré ročníky mohou několik let pozitivně vyvíjet. Na druhou stranu Peřinovy vlašáky 2015 už postrádají leccos z důrazu a svěžesti šestnáctek. Bez ohledu na archivační potenciál, tady a teď 90 bodů / 100.
Zdeněk Peřina tvoří už spoustu let (vlastně asi po celou dobu, co se vínem seriozně zbývám) vynikající a stylotvorná vína. Zdůrazním tu stylotvornost, protože vyrobit dobré víno může vinař i omylem. Peřina navíc vytváří styl a podle mého názoru je to ideální styl pro pálavský vlašák. Suchý, lehký, čistý, nepřeextrahovaný, se zdůrazněnou svěžestí a mineralitou. Zrovna čistota je u stylu důležitá :-) Už spoustu let se Moravě věnuju stále míň, ale tohle je krása.
Znovu připomínám aktuální alsaské bedýnky ze špičkového vinařství Kuentz-Bas. Uzávěrka přihlášek je už zítra, v úterý 13. února. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady!
Dobrý den, odpovídám nesmrtelnou větou Vladimíra Menšíka – “ … a pil jste někdy Pražskej výběr?“ V tomto případě spíš vlašák z vinařství Drmola v Bavorech. Měl jsem možnost přechutnat celou jejich produkci a přestože vlašák není můj šálek čaje, tak jejich bio 2015 z tratě Goldhamer mě nadchl. Také jsem zde musel poopravit svůj názor na červená moravská vína, protože jejich Frankovka a zvlášť Dornfelder jsou opravdu vyjímečné.
Pražský výběr jsem určitě pil, ale je to tak dávno, že se to už řadí jen mezi vzpomínky. Pokud jde o vlašáky, měl jsem Peřinu už v první komunitní bedýnce před devíti lety… ale to si asi nepamatujete :-)