Prohlídka starých zápisků na blogu mi připomněla, že už v roce 2015 jsem si z návštěvy vinařství Dirler-Cadé odvezl několik Sylvanerů (a muškátů). Pan Dirler byl tehdy překvapený, že nechci ochutnávat ryzlinky, a já jsem se vymluvil na to, že mám doma 300 lahví Mosely… což byla ostatně pravda. Po čtyřech letech můžu přidat další ročník k poznámkám o alsaských sylvánech z Bergholtzu.
Na konci léta 2015 jsem byl pár dní v Alsasku a navštívil několik vinařství doporučovaných ročenkou Revue du Vin de France. Dirler-Cadé má vysoké hodnocení (** ze tří možných) a upřímně se mi jejich vína líbila úplně nejvíc ze všech navštívených. Že jsem nakonec přivezl bedýnky k husserenských Kuentz-Bas, za to mohly ceny. Dirler-Cadé měli ceník posunutý poměrně vysoko a za jejich dovoz se (jako obvykle) přimlouvali hlavně čtenáři, kteří bedýnky neobjednávají :-) Rok poté mi ročenka RVF dala malou satisfakci, když Kuentz-Bas udělila první hvězdu.
Vinařství Dirler-Cadé má počátek v roce 1871, současných 16,5 hektaru vzniklo sňatkem Jeana Dirlera a Ludivine Cadé. Od roku 2012 mají biodynamickou certifikaci (ne že by to bylo důležité, myslím, že pan Dirler to při degustaci vůbec nezmínil). Mnohem důležitější je poznámka, kterou zopakuju z dřívějších článků, a to 98 položek (vín) na tehdejším ceníku. Vinařství zpracovává každou zajímavou parcelu důsledně separátně a místo dvou nebo tří ryzlinků jich prodává třeba deset (v 98 vínech na ceníku jsou zahrnuty i různé ročníky). Degustace ve vinařství je potom velká radost z objevování menších (ale i větších) nuancí a rozdílů mezi jednotlivými muškáty a sylvány. Jeden dojem z celé degustace ve vinařství: ohromující čistota všech vín. Poměrně nízké výnosy (90 tisíc lahví a 16,5 hektaru). Preciznost, čistota, někdy možná jdou za co nejlepším projevem vína na úkor odrůdy, ale podle jednoho zapomenutého článku mají víc než polovinu vinic v parcelách klasifikovaných jako Grand Cru.
Sylvaner Vieilles Vignes 2013, Dirler-Cadé
Středně plná žlutá barva, na nose herbální tóny, od zralých květin až do podzimního mokrého listí a hub. Harmonická vůně, svěžest už skoro odešla a zůstala nazrálost. V chuti podobně, svěžest ještě přetrvává, kyselina pevně drží celý tvar, ale převládá zralost a nazrálost. V nástupu jablka a zralé citrusy, středně plné až plné, vyšší intenzita. Likérové tělo i závěr, mokré listí, listnatý les… chutě úplně odpovídají vzpomínkám ze včerejší procházky po lese s kilem hřibů v košíku, parádní víno do podzimních plískanic! Při všech nazrálých a lehounce oxidativních dojmech si víno drží zmiňovanou excelentní čistotu.