Uprostřed přípravy burgundských bedýnek jsem otevřel poslední loirský Sauvignon z Domaine de Villargeau. Průběžně po půlhodinách kontroluju kurzovní lístek (ČNB ve čtvrtek zvedla sazby a očekávám lepší kurz koruny… a zatím nic) a druhým okem sleduju nové přihlášky k burgundské bedýnce. Zralý Sauvignon je v takovém případě výborná volba!
Úvodem o jednom z mých nejhloupějších omylů. V minulosti jsem mnohokrát opakoval poučku vyslechnutou od moravských vinařů, totiž že jsou dva klony Sauvignonu. První, kopřivový, dává kyselá vína s travnatými a nezralými tóny a super aromatikou. Druhý, ovocný, dává vína s nižší kyselinou, oplývající meruňkami a broskvemi. Dnes si myslím, že to byly kecy a za jejich opakování bych se bil do hlavy Johnsonovou Encyklopedií vína. Nejsou dva klony Sauvignonu, jsou jen podtržené hrozny a vyzrálé hrozny. Podtržené, nedozrálé hrozny mají přehnanou kyselinu a výraznou aromatiku, a nějakým omylem se k nám tahle technika výroby rozšířila z Nového Zélandu. Nejspíš je to pomsta za to, že jsme tam zavlekli králíky nebo další invazivní druhy živočichů. Díky aromatickým Sauvignonům z Austrálie a Nového Zélandu dnes většina konzumentů vůbec neví, jak chutná vyzrálý Sauvignon. Ale nikdy není pozdě, když jde o dobrou věc: ještě pořád si můžete koupit vynikající Sauvignon z Loiry. Ty nejlepší jsou ze Sancerre a Pouilly-Fumé, ale ani Villargeau z Cotteax du Giennois není marný.
Sans Complexe 2019 Cotteaux du Giennois AOC, Domaine de Villargeau
V ceníku je výš La Belle Parresseuse, barikovaný Sauvignon, kterého obvykle mívají dva až tři sudy. Sans Complexe je „ten druhý,“ nejlepší nerezový. Sedmnáct let po objevení Burgundska a barikových sudů už mám z Villargeau nejraději Sans Complexe: čistotu, ovoce, preciznost. Barikový sud přece jen posune víno někam jinam a čistota není tak úplná. Když jsme v únoru 2013 ochutnávali Belle Parresseuse ze sudu, byl jsem na vrcholu blaha, ale po letech doma víc ocením úplně čisté víno z nerezového tanku.
Ve skleničce je slušně plná žlutá s neurčitým odstínem: kdo hledá, najde citrony i slámu. Na nose už pěkně nazrálé, ovocné, meruňkovobroskvové a lehce herbální jako horská louka. Už bez mladistvé svěžesti, ale stále živé a pěkné. V chuti zakulacené, ohlazené, středně plné, s ustupující kyselinou a zralými citrusy, kiwi, harmonické s lehounkým minerálním závěrem. Nápadně vyšší koncentrace zpočátku svádí k dojmu sladkosti (ale je to úplně suché), dokonale pitelné, z lahve samovolně mizí. Je to paradox, dochuť je dlouhá jako Ostřetín, ale víno je tak přitažlivé, že se často napiju znova ještě v polovině dochuti.
Připomínám aktuální burgundskou bedýnku s pěti Montagny Premier Cru z Domaine Berthenet. Podrobmosti jsou tady, přihláška tady.