Kromě ryby mám burgundské šardonky spojené s vítáním jara. Skleničkův blog mi napovídá, že každoročně se na nově vytaženém zahradním stole jako první otvírá Montagny Premier Cru od Bertheneta. V pátek jsem vystěhoval stůl na zahradu a už je to tady. Původně jsem o tom ani nechtěl psát, protože jsem poslední rok několikrát otvíral Berthenetovy Staré Keře. Na podzim 2017 to skončilo klasickým závěrem „zkusit znova za půl roku,“ ale zřejmě jsem to nepublikoval. Vyhledavač už několik let zpátky neukazuje nic o Starých Keřích. Páteční okus dává naději, víno už přichází k pitelnosti. V červenci bude lepší, ale už teď se dá pít.  

Berthenetova vína jsem obdivoval už od roku 2007, nejspíš jsem stihl ještě jeho úplně první ročník 2003. Berthenet je s dvaceti hektary vinic v maličké apelaci Montagny velkým hráčem, odhadem má pět procent rozlohy celé apelace. Výrok jiného burgundského vinaře může být poplatný rokům společně stráveným ve školní lavici v beaunském Lycee Viticole, ale přesto stojí za ocitování: „V Montagny znám jen dva dobré vinaře. Jsou to Aladame a Berthenet.“ Za sebe dodávám, že oba sídlí v jedné uličce, pár desítek metrů od sebe. Z několika návštěv v Montagny jsem nabyl dojem, že obec a vinice leží v jednom údolí, podobném amfiteátru, a že se tam tedy dají najít vinice s expozicí přes celý rozsah kompasu – od jihu přes západ a sever až na východ.

Montagny Premier Cru Vieilles Vignes 2014, Jean-Pierre Berthenet
Směs toho nejlepšího z několika Premier Cru vinic. Takové cuvée nebývá v Burgundsku obvyklé (a v některých apelacích je skoro nepředstavitelné). Klasická ambaláž s robustnější, efektní lahví. Ve skleničce vyšší, skoro zlatá barva, čistá a jiskrná. Na nose dubové a oxidativní, sudová oxidace je kromě vzhledu patrná i ve vůni. Následují jablíčka, citrusy, lehce broskve, a jemné koření. V chuti úplně suché s výraznou kyselinou (tu by mohly Berthenetovým šardonkám závidět snad i některé ryzlinky:), jablíčka, hrušky a v ovoci docela zralý a variabilní projev, slibující zajímavý vývoj. Koncentrované a plné (13,5% alkoholu), máslové, s důrazným vlivem barikových sudů. Lehký kořeněný závěr a dlouhá dochuť. Mimochodem, ty sudy byly řádně vypalované, víno má kouřová aromata i v chuti a evokuje mi obrazy plechových barelů, navařených na trakaře, v kterých se v zimě v burgundských vinicích pálí staré odstřižené větve.

Komplexní a vyvážené víno: za kyselinu by Berthenetové zasloužili medaili, za balanc mezi ovocem a sudem je obdivuju už od ročníku 2003. Teď je rovnováha ovoce / sud ještě znatelně na straně sudu, ale každý máme tu správnou balanc někde jinde a ten správný stav se už blíží. Jestli tohle víno ještě máte, vydržte do prázdnin. Nebo do příštích prázdnin. Nebo do prázdnin 2022. Pořád bude výborné.

Připomínám novou Skleničkovu bedýnku. Montagny v ní nenajdete, za to německé Chablis čili nejlepší Sylvánské zelené z franckého Escherndorfu (navíc i milerku a ryzlink). Kdo neměl franckou lahev Bocksbeutel, neví jak chutná Sylván! Podrobně je to tady, přihlásit se můžete tady.