Po čtyřech letech mám (konečně!) zase Burju, tentokrát hodně mladou. Vipavské bílé Primože Lavrenčiče, vinaře a majitele vinařství Burja. Na zadní etiketě biocertifikát, podle webu dokonce biodynamická produkce. Trochu se změnila etiketa, tentokrát je celá zlatá (blbě se to fotí). Změnilo se zřejmě i pár dalších věcí, Burja postavila nový provoz a kromě starých dřevěných sudů nainstalovala i betonové tanky a vajíčka. Pro nové čtenáře: o slovinské Vipavě a Lavrenčičových vínech jsem psal už dříve, třeba tady a tady.
Burja Bela 2016, Posestvo Burja, Vipava
Ve skleničce světle žlutá opalizující barva, evidentně lahvované bez filtrace a se zákalem. V málo intenzivní vůni chybí ovocná složka a nacházím jen lehký minerální projev. V chuti lehké, ovocné do jablíček a bílého ovoce s příjemně lehkým projevem. Úplně suché s nižším alkoholem (12,5%). Ovocný projev je málo vyzrálý, ale příjemný. Kyselina je dobře zakomponovaná a docela jistě po jablečno-mléčném kvašení. V závěru mandlově oříškové s delikátním kořením, dlouhá dochuť. Celkově už srovnané a krásně pitelné, ale zřetelně hodně mladé. Popravdě při degustaci ještě převládá dojem „rovnou ze sudu,“ na osobitější projev si budu muset ještě několik měsíců počkat. Proto se tentokrát rád vyhnu bodování. Naštěstí jsem si přivezl dostatek lahví na pravidelné kontroly v čase.
(Na fotce vinař Primož Lavrenčič v Praze v roce 2015.) Podle poznámky na zadní etiketě vyzrávalo víno v sudu i v betonových tancích asi deset měsíců, podle degustace je koncentrované a zahuštěné ležením s kvasničními kaly. Složení se nezměnilo, 30% Rebula, 30% vlašák, 30% Malvazija a 10% Zeleň. V paměti jsem měl víno jako větší divočinu, ale možná se za ty roky moje hranice středního proudu a divočiny posunula. Každopádně oproti ročníkům 2011 a 12 nenacházím těkavky a projev nepůsobí vůbec oxidativně. V obou předchozích případech jsem měl víno asi dva roky po nalahvování, tentokrát jen několik málo měsíců (odhaduju, že se lahvovalo v září 2017). Myslím, že další rok v lahvi by víno hodně potřebovalo a že vývoj může klidně směřovat k poměrně zajímavé divočině.