Možná je to pro vás stará vesta, ale já jsem právě objevil Viktoriiny vodopády. Nebo Macochu, Pálavu. Věděl jsem, že to tady někde musí být… deset let píšu o víně, a pořád si představuju něco podobného. Směs inside information od člověka s odborným vzděláním a osobním zaujetím, okořeněná podrobnostmi z provozu. Zatím nejblíž té představě je blog Víno pro holky.

Název to trochu shazuje, protože většinu konzumentů vína tvoří (příležitostně šovinističtí) chlapi. Tenhle blog píšou tři holky. Klidně se mi posmívejte, ale napřed si to přečtěte. Prošel jsem archiv jen posledních pár měsíců. Lehkou formou shrnuje pomyslné minimum odborných znalostí o víně, které by měli mít návštěvníci degustací a čtenáři wine-blogů. Přál bych tak poučené návštěvníky pořadatelům degustací i autorům blogů, v dobrém i ve zlém.

Nenašel jsem na Víně pro holky zatím nic neznámého nebo nového pokud jde o odbornost, ale autorky to mají (díky odbornému vzdělání) až záviděníhodně přehledně seřazené a odlehčené. Dobře se to čte a chápe. Já se probojovávám a klopýtám amatérsky upoceně tam, kde ony teprve začínají. Sám si ještě víc cením soukromějších a osobnějších komentářů o víně, ale i ty se na Víně pro holky najdou.

Když čtu, co holky píšou o oranžových vínech (jedno z nejlepších témat, o kterém můžete napsat velkolepou blbost, a mnoha autorům se to už povedlo), o millerce nebo o síře, nenacházím tam žádnou chybu. Jen nadhled a lehkost. Pan Sklenička nikdy nebude tak perfektní a míří jinam, ale takhle orientované čtenáře a konzumenty mít, to je sen!