K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-)  

(Na horní fotce Alessandro Logi a tři Vernaccie z Colomabio di Santa Chiara.) Jednou jsem v toskánské pizzerii viděl večeřet tři teenagery. Měli klasickou večeři předkrm – primi – secondi – salát – zákusek, pokuřovali k tomu, ale po pizze (secondi piatti) nechali odnést nedopitou lahev Chianti. Ptal jsem se na to několik let poté u večeře jedné vinařky v italském Montefalco a ta to brala jako jasnou věc. Kdyby se chtěli opít, tak by pili destiláty. Whisky, vodku, rum. Tím se dá opít levněji a rychleji. Kdo si dá k večeři víno, ten se nechce opít, a v tomto smyslu se na víno nemá pohlížet jako na alkoholický nápoj.

Už jsem několikrát napsal, že cenu vína nejvíc ze všeho určuje nabídka a potávka. Za 18 EUR by se dalo v Meursaultu koupit levnější Village nebo v San Gimi tahle Vernaccia. Ale hodnocení vína nezávisí na ceně, tak na to zapomenu a pojďme na Alberetu. Nebyl jsem si jistý překladem názvu vinařství, ale logo na etiketě se zlatými holuby mi potvrzuje první dojem, Holubník Svaté Kláry. Jestli náhodou nějaký religionista nebo archeolog ví, k čemu se to vztahuje, budu rád  za vysvětlení. Jinak Santa Chiara je v San Gimignanu zřejmě nejvýznamnější vinice.

L’Albereta 2014 Vernaccia di San Gimignano, Colombaio di Santa Chiara
Ve skleničce je (na Vernacciu) hodně plná žlutá barva, nazrálá, s teplým odstínem. Ve vůni odrůdově typická s herbálními aromaty, meruňkou a dokonce lehkým dotekem citrusů. Po čase minerální vůně s křemenem. V chuti svěží s pěknou kyselinou, žlutým ovocem a bílými broskvemi, citrusovým a lehce minerálním závěrem (ten se po čase zvýrazní). Hodně harmonické, srovnané, kultivované, zároveň živé a téměř elegantní. Kyselina je trochu tlumená, naslepo bych hádal velký sud (ale podle poznámek z vinařství bylo víno v betonovém tanku). 13% alkoholu a bio certifikace. Terroirové víno (kyseliny a tlumený minerální závěr) s velkými ambicemi (kultivovanost a uměřenost, svěží a zároveň klidný harmonický projev), za mě velká spokojenost. S bodovým hodnocením je problém v tom, že víno projevem vůbec nekopíruje standardy dané mezinárodními odrůdami. Ale jestli je znakem velkých vín schopnost vyjádřit místo původu, terroir, tak za mě 91 bodů.