Pro některá vína bych už mohl mohl zavést rubriku „povinné cviky“ a Antinoriho Vermentino by mohlo být první. Byla by marnivost hledat v kterém roce jsem ho na blogu popisoval poprvé, ale každý rok jsem zvědavý, jaký bude další ročník. Tentokrát jsem dojel do místa ubytování v Toskánsku před třetí odpolední a na Vermentino si vzpomněl ještě v autě, když jsem plánoval první velký nákup v cecinském Conadu. Díky postavení výrobce víno najdete ve všech velkých řetězcích vinotékách, prakticky je nelze minout a díky výrazné ambaláži ani přehlédnout.

Vermentino Bolgheri 2021, Tenuta Guado al Tasso
Ve skleničce je světlá citronově žlutá s teplým (=červeným) odstínem, na nose málo zralé meruňky, bílé broskve, citrusy, tráva, skoro až… jako bych popisoval kopřivový Sauvignon. Vůně je velmi kultivovaná a jemná, ale s podílem nezralých tónů, které připomínají podtržené Sauvignony (ty se ovšem projevují méně kultivovaně až drsně). V chuti je to podobné, citrony, nezralé meruňky, pěkná kyselina, až do travnatých tónů. Velmi kultivované, spojené a harmonické, s nízkým alkoholem (12,5%). Zmínky o Sauvignonu nebyly úplně nesmyslné, denominační pravidla umožňují přidávat do Vermentina až 15% Sauvignonu a běžně se to dělá. Podle degustačních poznámek se nabízí jízlivá spekulace, že v tomhle Vermentinu by mohlo být i víc než patnáct procent :-) ale i kdyby to bylo 70 / 30, moc se mi tenhle ročník líbí. Projevem je to na hranici mezi vínem k jídlu a vínem k rozjímání nad krásou světa (víc asi k jídlu), ale precizně udělané a v porovnání s některými minulými horkými ročníky i šťastně trefené, nepřehnané, pokud jde o zralost při sběru a plnost chuti.