Už je to tady… začalo nejhnusnější období roku, tři měsíce inverzního počasí bez slunce, za to se zimou a vlhkem. Tady na blogu jsem se z toho často vypisoval texty o dovolených ve slunné Itálii (jednou i Francii) a spoustou fotek. Poznám, kdy mi teče do bot – tak jsem v pátek jel z Prahy s lahví Antinoriho Vermentina, paklíkem italské Giuncaty a pytlíkem italských neloupaných lískových oříšků, rozhodnutý vypsat se ze stesku a chmur vzpomínkami na letní dovolené. Večer mi Facebook ukázal článek o Lorenzu Reinovi. Sicilský pastýř celých třicet let stavěl amfiteátr v nadmořské výšce tisíc metrů. Kámen po kameni. Potom ho přihlásil na benátské Biennale. Že Lorenzo Reina pase ovce, to je jasné z rozmístění sedaček v amfiteátu.

Taky se vám někdy zdá, že život stojí za hovno? Ještě to zvažte… :-)  Původní článek je tady, to Vermentino, oříšky a giunkátu dám někdy příště :-)