Le Volte dell‘ Ornelaia 2018 IGT Toscana, Ornelaia
Toskánská směs Merlotu, Sangiovese a Cabernetu Sauvignon, jinak asi třetí víno z Ornelaii, jinak předním vinařství z oblasti Bolgheri. Bavilo mě před deseti lety, bývalo výborně pitelné a nepřetěžkané, ale dlouho jsem ho neměl. Teď v Toskánsku upoutalo pozornost cenovým rozpětím 20 – 30 EURO, jen jsem se překouknul v ročníku. Cestou z degustace ze Sieny jsem si chtěl znova nastavit pusu a chutě. Občas se bojím, že podlehnu atmosféře a po chvíli srovnávám jen vína, která jsou předložená k degustaci, a může mi uniknout zásadnější měřítko, jako třeba poměr kvality a ceny. Když jsem našel v regálu Le Volte, řekl jsem si, že by to mohlo posloužit jako znovunastavení měřítek.

Ve skleničce je temnější rubínově červená barva, na nose hodně zralý Merlot s třešněmi, velmi decentním dřevem, houbami a balsamikovým tónem. Je to pěkný, ale nemá to ostří a je to spíš mezinárodní než Toskánské… ale Bolgheri už je takové. V chuti dokonale vyvážené s dokonale zakomponovanou (až schovanou) kyselinou, středně plné až plné, koncentrované, třešňové a paprikové (kabernet?) s velmi příjemným kořením v závěru. 14% alkoholu, harmonické, kultivované. Druhý den působí lehčeji, má lepší kyselinu a lehce slaný závěr chuti. Podle mých vzpomínek bývalo Le Volte lehčí a s menší koncentrací, jaksi líp pitelné, ale jak se teď rozhlížím kolem, tak ročník 2018 byl hodně zralý a ovocný. Technicky výborně provedené, jen si musím postesknout, že je to dělané pro mezinárodní vkus a s mou představou o Toskánsku se to míjí.

Je tady krásně a mám se dobře, ale při vylévání lahví do výlevky jsem se přistihl při smutné myšlence, že vzpomínka na vylité víno mě bude v zimě ještě trápit. K už popisovanému Le Volte jsem si po půlhodině otevřel Macchion del Lupo 2017 od Marchesi Ginori… a uvědomil jsem si, že ta vína zase nedopiju. Část kupuju, část dostávám na ochutnání, a nejúčinnější je otevřít si jich víc a srovnávat přímo. Vypít všechno, moc bych si cestování neužil. Ale až si v lednu vzpomenu na Le Volte vylité do trávy (a pár dalších), bude se mi po Toskánsku stýskat o to víc.  (Na ilustračním obrázku střechy v osadě Micciano.)

Leč zpátky k vínu: Macchion del Lupo 2017 je čistý Cabernet Sauvignon z toskánského Montescudaio DOC, který se cenou blíží Le Volte. Kdysi jsem ho dovážel a prodával za 300, aktuální český dovozce ho má za 479 a musím říct, že s ohledem na zvýšení ceny z vinařství je to úplně korektní cena. Le Volte 2018 bude asi v ČR stát ještě o stovku víc (hádám), ale jsme v jedné kategorii.

Macchion del Lupo 2017, Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci
Temnější granátově červená barva s podezřením na jen velmi lehkou filtraci. Na nose černý rybíz a zralé červené ovoce, velmi harmonické a ohlazené. V chuti vyšší koncentrace, plnější tělo, zrale ovocné, ale bez výrazné kyseliny. Chladné Le Volte působí kultivovaně a hladce, podobně chladný Lupo je osobitější, ale ne tak dokonalý.

Campordigno 2018 Merlot Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci
Základní víno vinařství, Merlot školený ve velkých dubových sudech. Středně světlá / temná červená, na nose švestky a borovicový les, tak nějak komplexně i s pryskyřicí. V chuti lepší, než jsem čekal: slušná kyselina, pěkná harmonie celého vína, střední plnost, docela komplexní vyváženost ovoce (třěšně a lesní plody) / zemitost / koření. Nástup chuti není výrazný, ale je chuť je pěkně široká a pestrá. Není to tak plné, jak jsem očekával od ročníku 2018, ale je tam spousta zajímavých minerálních a kořenitých chutí. Vlastně mě to baví víc než Macchion del Lupo včera, a Lupo je o polovinu dražší.