Jestli nějaký vinařský region může být příkladem toho, jak za deset let udělat velký pokrok v kvalitě, tak je to San Gimignano. Vernaccia di San Gimignano byla odedávna vzorovým příkladem propojení marketingu s místem původu, tedy využití terroir(u) k propagaci a prodeji, ale v posledních letech se podobným příkladem úspěchu stalo zvyšování kvality Vernaccie. Samozřejmě je za tím snaha zvýšit ceny, Consorzio di Vernaccia k tomu využilo sedmisté výročí uvedení Danteho Komedie (1321), kde Dante opěvoval Vernaccii. Víno se tím vzdálilo běžnému českému zákazníkovi, který za málo známou toskánskou odrůdu nebude ochotný zaplatit 400 a víc kaček, ale podle mých degustačních zkušeností vína deseti nejlepších vinařství za ty peníze stojí.
Pro čtenáře, kteří čtou blog nejen kvůli zábavě, ale i pro poučení, dodám trochu zprostředkovaného poznání o tom, jak moc je zvyšování kvality vína důležité. Před třema roky jsme v toskánské Lucce na obědě s místním someliérem Fabiem drbali jedno toskánské vinařství, které jsem dobře znal. Vysvětloval jsem mu, že je nechci dovážet, protože po prvním nákupu změnili podmínky i ceny. Fabio mi poté vyprávěl historku o jejich japonském exportu. Vinařství mělo dovozce v Japonsku, několik let tam úspěšně posílalo několik palet ročně. Po pěti nebo šesti letech dovozce nákupy zastavil se zdůvodněním, že vína se sice průběžně zlepšují, ale ne tak rychle, jak by si dovozce představoval. Kontrastuje to s představou (některých!) vinařů, že od té doby, co nakoupili nejnovější nerezové tanky, budou dělat nejlepší vína na světě a už není co zlepšovat.
Teď pár poznámek ke třem vínům, o kterých jsem tady sice už psal, ale zrovna Vernaccia je příkladem toho, jak se vyvinula příprava vína. Odedávna (byl jsem tam poprvé v roce 2003, takže nikoli odjakživa, ale odedávna!) byla Vernaccia letním vínem pro turisty. San Gimignano je prvotřídní turistickou destinací, hned za Florencií, Sienou a Pisou. Odedávna se většina produkce vypila v místních restauracích a pizzeriích, odedávna se víno lahvovalo brzo. Nové vedení Consorzia sice zrušilo uvádění nových vín na únorové Anteprimě, ale stále se lahvuje brzy a vína mají být ve formě se začátkem turistické sezóny. Dnes to často vypadá tak, že vína se lahvují v únoru a v březnu, ale do optimální formy dozrávají v lahvi na konci června. Typickým případem je základní „zelená“ Vernaccia od Panizzi, kterou jsem koupil prvního března. Dlouho byla příliš koncentrovaná a kyselá, ale v červnu se pročistila a teď je skvělá. A jak všechna brzy lahvovaná vína z nerezového tanku doporučuju vypít do prvních Vánoc, zelená Vernaccia 2022 od Panizzi překvapila a byla dobrá i letos na jaře. Už jsem tady psal o neuvěřitelných věcech, které Panizzi dokázali s Pinotem Nero na vinici, ale evidentně se mění věci i ve sklepě.
Selvabianca Vernaccia di San Gimignano 2023, Colombaio di Santa Chiara
Mladé rodinné vinařství z konce devadesátek má parcely na vinici Santa Chiara a dlouho bylo o parník největším tahounem kvality v Sangi. Až v posledních pěti letech se k němu přidaly Montenidoli a Panizzi (oficiálně, podle hodnocení v ročenkách) a několik dalších, určitě Il Palagione, La Lastra nebo Tenuta Le Calcinae. Dodatečně bych měl (znovu) korigovat svoje hodnocení z června 2021, kdy jsem Selvabiancu zadupal do země pro surové kyseliny a podezření z přehnaného přídavku Sauvignonu, ale na podzim se víno zázračně srovnalo a zharmonizovalo. Nejspíš stejný případ jako letošní Panizzi, Vernaccia by se neměla otvírat před začátkem turistické sezóny v SanGi!
Ve skleničce je světlá slámově žlutá barva, na nose zralé citrusy a žluté ovoce až do meruněk, ovocná kyselina se projevuje i ve vůni. V chuti je pěkná kyselina, svěžest, harmonie, citrusy, a víno se mnohem líp projevuje nepodchlazené. Když se aromata s ohřátím trochu uvolní, je to elegantní a dokonale harmonické víno. Dokonalost trochu potlačuje klasické rustikální příznaky Vernaccie (travnatost a mandle v závěru zmizely), ale je to až burgundsky vápencově elegantní. Bonus: etiketa se mi moc líbí! Za mě 92 / 100 bodů.
Hydra Vernaccia di San Gimignano 2023, Il Palagione
Na jaře 2022 jsem měl degustaci ve vinařství s majitelem Giorgio Comottim. V mém soukromém hodnocení Il Palagione stále patří do místní špičky. Jejich Hydra (teď předbíhám poznámky, protože už ji při psaní usrkávám) možná nemá vybranou eleganci Colombaia nebo některých ročníků Panizzi, ale je blíž mojí představě „obyčejné“ tradiční selské Vernaccie jako jednoduchého vína na pití v pizzerii za horkých letních večerů.
Ve skleničce je světlá, zářivá, a na mladou Vernacciu poměrně plná slámově žlutá barva, na nose svěží květiny a zralé žluté ovoce. V chuti svěží, ovocné a zpočátku trochu jednoduché, na druhou stranu hodně zralé s potlačenou jablečnou kyselinou a travnatými projevy. Soukromě si letošní projev Hydry vysvětluju pozdní sklizní (13,5% alkoholu je na Vernaccii hodně), čímž se dost jablečné kyseliny ztratí ještě na vinici. Travnaté tóny málo, mandle ještě míň, prakticky neznatelné. Za mě 90 / 100 bodů, hlavně za chybějící travnaté a mandlové projevy. Ale kdybych se vrátil k té dávné anketě, které víno byste si s sebou vzal na pustý ostrov? Kdybych ztroskotal na pustém ostrově a našel chladničku se zásobou Hydry, jedna lahev na každý Robinsonův večer, tak bych si medil.
Vernaccia di SG 2023, Panizzi
Jednotlivá vína Panizzi označují barvou kostek na etiketě, základní Vernaccia je „Green Label.“ Vývoj názorů od únorových pochybností až k současnému nadšení jsem tady průběžně popisoval, tak jen do počtu k současnému výčtu. 13,5% alkoholu, ve skleničce je tak-akorát-světlá žlutá barva, spíš slámová. Na nose mosaz, nezralé meruňky, žluté ovoce a tráva, bez ohledu na deklarovaný vyšší alkohol spíš málo zralé a minerální tóny. V chuti silná kyselina, mix travnatých, málo zralých ovocných aromat i zralého žlutého ovoce (citrusy, bílé broskve), dominuje čistota (a neodbouraná jablečná kyselina). Nejvýraznější charakteristika je čistota, vyšší koncentrace a vyšší kyselina. S tou kyselinou by víno mohlo (mělo) vydržet další rok nebo dva. Ostrá jablečná kyselina dodává ten vytoužený „tradiční“ selský charakter, ale celkový projev, ladění, je moderně elegantní. Za mě 91 bodů / 100. Trochu z opatrnosti, protože Panizzi sám dovážím. Mně se to moc líbí a podle složení kyselin atd by to mohlo být dlouhověké víno, ale současný projev Selvabianky je prostě kultivovanější, elegantnější, ušlechtilejší. Základní Vernaccia od Panizzi má víc energie i čistoty, je snadné se do ní zamilovat, ale Selvabianca má tu burgundskou ušlechtilost. Ale celý tenhle text je o tom, jak se Vernaccia v čase proměňuje, takže na podzim může být bodové skóre úplně jiné.
Ale samozřejmě je tady červenec a Vernaccia bude zářit. Jestli v Toskánsku narazíte na Sevabianku, Hydru, Montenidoli, Zelenou etiketu od Panizzi, La Lastru, Santiniho Le Calcinae nebo jinou Vernaccii ze špičkové desítky, skoro jistě budete spokojeni.