Už jsem tady vyzradil, že za prvomájovou cestu na Moselu může moje desetiletá dcera, která si prohlídla fotky místních strmých vinic a vyslovila přání vidět to na vlastní oči. Tak jsem ji protáhl pěšky vinicemi Ürziger Würzgarten a Erdener Treppchen a na další den jsem pro ni vymyslel prohlídku vinic z lodi :) Na úvodní kýčovitě barevné fotce naše loď po večerním návratu do Ürzigu, v pozadí roste most jako gigantický pomník kancléřky Merkelové.
V některých přístavech jsou kiosky, kde se prodávají lístky na loď, v Ürzigu to bylo jinak. Chvíli jsme stáli frontu před molem a těsně před oficiálním časem odjezdu přijel autem chlapík a začal prodávat lístky. Do Bernkastelu za 8 EUR na osobu, vypsal papírek s účtenkou. Vtipkovali jsme, že to je určitě systém Vrchní, prchni! a na lodi nám řeknou, že máme cálovat noch einmal, bitte. Tak jsem si ho pro jistotu vyfotil i s espézetkou auta, aby ho Interpol snáz našel :o)
Už jsem taky psal o tom, že jsem před rokem marně hledal starou zahrádku s kořením, podle které dostala vinice jméno Ürziger Würzgarten. Je přímo uprostřed Ürzigu a jak se normálně nevejde do fotky, z vody už je vidět celá. Je to ten svah vpravo nahoře.
Moselské šífy nejsou žádné kocábky, ale dlouhatánské plovoucí restaurace. Jen ilustrační záběr na horní terasu lodi a defilující vinice.
Zpestřením plavby bývá míjení jiných lodí – nejen výletních, ale i nákladních. Na nákladních lodích je zvykem, že si kapitán s sebou veze i vlastní osobní auto, buď na zádi za kabinou, nebo rovnou na střeše kabiny.
Druhým zpestřením je zdymadlo v Zeltingenu. Jeho plavební komora umožňuje překonat několik metrů vysoký jez. Jez mate, je značený jako Zeltingen, ale myslím, že leží až u Graachu. Snad mi to nepoplete popisky obrázků.
Takhle vypadá pravé poledne ve Wehlenu. Jak mi kdysi napsal kamarád, kdyby to mělo být jednoduché, nesmělo by to být německé. Myslím, že ty hodiny leží na opačném břehu Mosely naproti Wehlenu, takže to budou asi wehlenské (sluneční) hodiny. Za poledne může letní čas. Další důkaz toho, že nejapný výmysl letního času odporuje samotným základům evropské civilizace :o)))
Ještě jeden obrázek viničních svahů před Bernkastelem.
Náměstíčko před jednou z bernkastelských vinoték, kousek od přístavu. Na účtence jsem teď našel název Rieslinghaus Porn :o) ale přilákala nás výloha plná ryzlinků absolutní první ligy. Prohlídl jsem si nabídku a zprvu podlehl depresi z cen ryzlinků J.J. Prüma a Fritze Haaga ze slavných vinic (80+ EUR), ale zlákala mě nabídka degustací. Výběr 23 vín, 5 vzorků za 5 EUR.
Obsluha vstřícná, komunikativní a nejen poučená, ale přímo zasvěcená. Vzorky vzorně maličké (tentokrát bych vydržel větší, ale za cenu 1 EURO za skleničku byly přímo velkorysé!). Dali jsme 15 kousků, napíšu jen co zrekonstruuju z fotek a z paměti: víc jsem čekal od Van Volxem Weingut. 2012 Saar-Riesling trocken byl lehký a příjemný, ale jakoby rozostřený, nečitelný, asi díky spontánnímu kvašení. Naopak mě naprosto uchváltil 2012 Wehlener Sonnenuhr Riesling GG trocken od Dr. Loosena. Na rozdíl od očekávání to bylo lehké víno, óda na ryzlink, moc pěkné! Ani to „trocken“ nevyšlo podle očekávání – říkám tomu německy suché, tedy se znatelným zbytkovým cukrem, ale omezeným tak, že to vínu jednoznačně pomohlo. Krása a jedna ze špiček degustace. Další pecka přišla na začátku druhého setu: 2011 Riesling kabinett feinherb od J.J. Prüm. Lehký čistý kabinet s pěkným zbytkovým cukrem, navíc bez udání vinice čili směs hroznů z různých vinic a parádní ukázka sklepní práce. Bavilo mě i 2012 Ur Alte Reben Zeltingen Sonnenuhr Riesling feinherb z vinařství Selbach Oster. A to jsme byli ještě jen v základních přívlastcích nebo bez přívlastků:o)
Další bomba přišla od J.J. Prüma: 2003 Wehlener Sonnenuhr Riesling Spätlese. Už oxidativně nazrálé, ale jemné a výborné víno. Naštěstí jsem si zapamatoval aromata a ještě tentýž den večer to využil při další degustaci naslepo, ale to se už do dnešního textu nevejde :o) A zase J.J. Prüm: 2007 Wehlener Sonnenuhr Riesling Auslese. Silný, botrytický ryzlink.
Na horní fotce z cesty zpátky je asi vinice Graacher Himmelreich, ale ještě budu pokračovat s několika objevy. Dr. Hermann byl moselský Skokan Roku: ročenka Gault & Millau mu zlepšila hodnocení ze tří hroznů na čtyři. My jsme měli jeho 2012 Erdener Treppchen Riesling Kabinett, výrazně sladký a přesto minerální, velmi přesvědčivý. I přes vyšší cenu jsem si lahev koupil k domácímu zkoumání.
A jedeme zpátky, na obrázku vinice Graacher Dompropst. Na Bernkastel je potřeba víc času, za tři hodiny jsme stihli jen oběd v restauraci a degustaci ve vinotéce. Chtěl jsem ještě projít vinotéku na druhé straně bernkastelského mostu, ale to bychom museli jet zpátky pozdějším šífem. Pokud byste plánovali výlet do Bernkastelu, doporučuju nechat si mnohem víc času!
Závěrečný příspěvek z Mosely přijde až ve středu. Zítra o víně a chřestu!