Gewürztraminer 2018 Trentino DOC, Cantina d’Isera
O víně i výrobci jsem už tady psal. Byl to nečekaný dar na degustaci a zároveň typ vína, proti kterému příležitostně donkichotsky bojuju. Oblíbil jsem si alsaské tramíny a naučil se, že zbytkový cukr v nich není jen proto, „aby to bylo sladký,“ ale pomáhá zdůraznit typické vlastnosti odrůdy. OK, tramín je voňavka a podle vůně ho snadno poznáte. Dokonce i když je úplně suchý. A jak říkají někteří vinaři, co je ten správný projev odrůdy (a kdo to určí)? Pan Sklenička je konzerva a milovník sladkých tramínů, ale tentokrát asi degustace porazila předsudky.

V Trentinu mají na věc jiný názor a Tramíny dělají suché. Taky mají vápencové vinice (aspoň podle pohledu na alpské svahy sjížděné šusem z Brenneru) a nejspíš i velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, což obecně prospívá kyselinám. Takže se mi před dvěma lety GWT z Trentina zdál trochu jednoduchý a jednostrunný, ale po více než dvou letech jsem v něm našel zálibu. Trochu za to můžou dva roky Covidu, během kterých jsem měl málo návštěv, takže jsem tímhle vínem nikoho neobdaroval.

Ve skleničce je slušná citronově žlutá barva s kovovým odstínem, na nose jasné odrůdové příznaky Tramínu. Růže, ličí, čaj. V chuti slušná (na odrůdu výborná!) kyselina, tenké tělo s čajovými a růžovými chutěmi, podle teploty se mění vnímání zbytkového cukru. S ochlazením se cukr ztrácí, ale s ohřátím se docela prosazuje. Je ho tam velmi střídmě, spíš jen dodává plnost těla jinak tenkému vínu. Lehounce kořenitý závěr se slanou mineralitou. Parádní čistota projevu, i když je to dost jednoduché víno, tak čistota je pro mě vždycky spojená s kvalitou.

Jen jsem chtěl napsat, že po dvou letech překvapivě hodnotím suchý tramín smířlivěji až pochvalněji, než na podzim 2019. Tehdy bych řekl, že z něj za dva roky nic nezbyde, a je docela dobrej.