Vylovil jsem lahev z chladničky, když se na Facebooku začaly množit fotky z Vinitaly. Letos bych raději jel na beaujolaiskou přehlídku na Chateau de Pizay, ale zlomená ruka a následně zablokovaná páteř mi zkazily všechny jarní výlety. Tak aspoň trochu italského slunce zakletého do toskánského Merlotu a jedno italské víno vymyšlené francouzským vinařem.  

Mimochodem, jestli jste nezaregistrovali víkendovou válku mezi Itálii a Francií, tak přidávám ilustrační obrázek. Bojovalo se o recept na spaghetti carbonara, tradiční a v jednoduchosti dokonalý recept, který Francouzi zmrskali k nepoznání (na obrázku:-). Musím říct, že v tom jsou mistři – moje první jídlo v restauraci na nábřeží v Maconu při loňské dovolené byly taky totálně zmrvené carbonara. Ovládl jsem se jen proto, že jsem měl s sebou dvě nezletilé děti a nechtěl jsem jim zkazit prázdniny hned první den. Ještě jsem ve francouzské restauraci neviděl úspěšnou reklamaci, ale číšníků vykřikujících se zdviženou pěstí sprosté nadávky za odcházejícím hostem si pamatuju několik. Italové se zase celý víkend bavili recepty na spaghetti carbonara sous vide, chřestové carbonara a podobně. Nejraději bych tady přeložil srandovní recept Mika Tommasiho, ale bojím se, aby to nějaká česká restaurace nevzala vážně…

Castello Ginori 2012, Merlot Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci
Dárek od vinaře Lorenza Tardiva, při mých třech návštěvách v září 2015 se ročník 2012 ještě neprodával. Takže bez cínové záklopky a se starou etiketou s ročníkem jen přetisknutým dětskou tiskárnou (úvodní obrázek).

Castello Ginori je vlajková loď vinařství, která se proměňovala od původní směsi Cabernetu Sauvignon a Merlotu k dnešnímu čistému Merlotu. Vybírají se do něj ty nejlepší hrozny (základní Merlot se lahvuje jako Campordigno). Těžká ramenatá lahev a dlouhý celokorek. Ve skleničce černorudá neprůhledná barva, zjevně bez filtrace. Ve vůni robustně taninové a šťavnatě ovocné, francouzský parfém a po chvíli trochu vystupuje alkohol. Hodně efektní. V chuti příjemně ovocné, už docela srovnané, šťavnatá ovocnost a perfektní zralost červeného ovoce. Úplně suché, tělnaté, s dobře zakomponovaným a nepřehnaným barikovým sudem. Postavené hodně na efekt, ale ještě uměřené a ne přehnané. Pěkný minerální a taninový závěr. Pitelné už teď, ale přece ještě hrubé, s příliš ostrými tvary, lepší bude počkat dva až tři roky. Ještě mám poslední krabici Castello Ginori 2011 z loňských Komunitních bedýnek, ale dvanáctka je pro letošní rok velkým příslibem.