Po třech měsících jsem zase zpátky v Mazzantě, letním letovisku na toskánském pobřeží. Ve skutečnosti jsem měl být na jaderském pobřeží asi padesát kilometrů pod Benátkami, ale… dva dny před odjezdem mě moje italská kamarádka varovala, že místo je v deltě Pádu, proslulé výskytem komárů. Drsně jsem rezervaci zrušil a s jednodenním zpožděním se domluvil v toskánské realitce, u které se tak moje rezervace vyšplhaly už na čtyři měsíce (za devatenáct let :-).  

Chtěl jsem zkusit něco nového, ale je jasné, že jsem konzervativec. Je pro mě jednodušší o pronájmu jednat s lidmi, se kterými jsem už několikrát jednal. Jsem rád někde, kde to znám. Těší mě, když mě majitel místního baru zdraví jako stálého zákazníka, když mě majitel restaurace zdraví přátelským Ciao, když přijedu do pronajatého bytu a najdu tam rohožku, kterou jsem tam před několika měsíci sám koupil. Po příjezdu jsem se ptal realitní makléřky, co je nového. Vůbec nic, řekla s úsměvem a já jsem to bral, že to je dobře. Tady je každá změna jen k horšímu.

Bianco di Pitigliano DOC 2021, Cantina di Pitigliano
Večer po příjezdu jsem splách únavu z 1200 kilometrů Franciacortou od Berlucchi. Cuvée Imperial Brut za 12,90 EUR je přesně to pravé po čtrnácti hodinách za volantem :-) Druhý den jsem udělal velký nákup. Pokladní v COOPu se na mě nesouhlasně podívala, ale nedokázal jsem odolat. Koupil jsem asi osm vín v cenách hluboko pod deset EUR. Etiketa Pitigliana vypadá až varovně jednoduše, ale nekupte to za 3,65 EUR. Před rokem v Pitiglianu jsem se naopak neodvážil nakupovat za ceny přes deset EUR, protože jsem o vínech nic nevěděl. Zřejmě směs Vermentina a Trebbiana a prakticky neznámá denominace. Pitigliano (horní fotka) je velká turistická atrakce, město s úchvatnou siluetou, postavené na tufových vyvřelinách, ale leží skryté hluboko v zemi nikoho na venkově na samém jihu Toskánska.

Ve skleničce je středně plná žlutá barva, na nose málo až středně výrazná ovocná vůně. Zralé citrusy a žluté plody, slušně čisté, ale nijak výrazné. V chuti lehké, jednoduché, ovocné. Úplně suché, s citrusy a žlutým ovocem, bez oxidace, s jednoduchým až selským projevem, nižším alkoholem (12%) a slušnou čistotou. Asi to není dobrý exportní artikl (není tak výrazné, aby se prosadilo na zmlsaném evropském trhu), ale s cenou 3,65 EUR by mělo být skvělé v pitiglianských restauracích a pizzeriích. A protože etiketa hodně koresponduje s mými degustačními dojmy, tak v zájmu spravedlnosti dodám, že na webu výrobce jsem víno sice nenašel, ale našel jsem tam dost vín s mnohem zajímavějšími etiketami.

CalaForte Vermentino IGT 2021, Frescobaldi
Ve skleničce je velmi slibná světle žlutá barva citronového odstínu. Na nose středně intenzivní ovocná vůně s citrusy a meruňkami, potřebuje rozmíchat. První dojem z chuti je, že je to složené ze dvou sklizní, zralé a nezralé. První jsem zaregistroval hodně zralé ovoce, ale brzy se k němu přidají travnaté, zelené tóny. Připomínám, že v Toskánsku je (i u DOC vín) povolený patnáctiprocentní přídavek jiné odrůdy a přidávání (nejčastěji podtrženého) Sauvignonu je běžnou praxí. Soukromě se vínům „ze dvou půlek“ vyhýbám, míchání přezrálých až botrytických chutí s travnatými pokládám za matoucí a neharmonické, takže moje poznámky čtěte jako mírně předsudečné. Na druhou stranu je to moderní technologický postup a zrovna v tomto případě není nijak vyhraněný, nestrhává na sebe pozornost. Vynikající kyselina, pevná stavba, lehká struktura a dokonce i velmi mírný alkohol (12,5%). Moderní projev a když to beru jako komerční výrobek s cenou 7,90 EUR, je to vlastně velmi dobré.