Ve středu večer první plnohodnotné grilování na zahradě, na mobilu jsem přitom dychtivě sledoval, jak přibývají přihlášky o toskánskou Vernaccii di San Gimignano :) Píšu plnohodnotné grilování, protože s loňskými přebytky uhlí provozuju gril už od února, ale ve středu poprvé mi přitom nebyla zima. Na blogu přeskočím jídlo a dám jen poznámky o dvou vínech.

Tokaji Szamorodni 2009, Száraz, Hollökoi Mihály
Drobné písmo zbytku etikety večer nerozluštím, takže je to aspoň částečně degustace naslepo. Až z fotky jsem vyluštil zadní etiketu a doplnil, co se zdálo být jméno vinaře. Nic jsem nevygůglil, lahev jsem dostal darem od velmi poučeného kamaráda, takže jsem předpokládal vysokou kvalitu. Tomu nasvědčuje i nezvyklý formát (0,5 litru) a zlatožlutá barva.

Zlatý odstín barvy naznačuje stáří, oxidaci a botrytis, i naslepo je ve vůni dost vosku a medu na to, abych víno poslal do Tokaje. Zároveň vůně evokuje vyšší kyselinu a svěžest, je to trochu nezvyklý akord. V chuti je to jasné, výrazná kyselina dominuje v nástupu i v celém průběhu chuti a zakrývá vyzrálé tokajské botrytické tóny. Botrytické tóny mi evokují zralost a sladkost, výrazná kyselina a suchý projev zase mladé víno. Je to plné a nabušené, ale za mě první večer málo harmonické. Zpočátku se víno zdá být ze dvou kusů, až druhý den v rozpité lahvi se spojí. Druhý den vystoupí oxidativní projev, jablíčka a oříšky, pitelnost a čistota. Suché, plné v těle, a přesto vzorně čisté.

Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2012, Tenuta di Gracciano della Seta
Vino Nobile z loňských zářijových bedýnek. Už jsem ho tady propagoval včetně ocenění vinařského průvodce Gambero Rosso, který víno zařadil pro rok 2017 mezi nejlepší toskánská vína. Vyměnil jsem teď v dubnu soukromě s Juliem Stracciou diplom Prague Best Winery ze soutěže Prague Wine Trophy  za krabici už beznadějně vyprodané Riservy a několik fotek na zahradě vinařství s vítěznými úsměvy, jen na doutníky jsme zapomněli :-)

Riserva 2012 je klasické „velké“ Sangiovese: temně rudá, lehce zakalená barva, ve vůni jasné Sangiovese s lesními vůněmi od ovoce až po borovou pryskyřici a stopu chemických, polyetylénových vůní. V chuti ještě hodně zavřené, ukazuje jen vyzrálé hrozny a vyšší koncentraci, plné tělo, kafe a ovocnou zralost. Po dvou deci zavírám lahev a nechávám ji na další večer, Riserva se teď potřebuje nadýchnout.

Připomínám aktuální bedýnku z toskánského San Gimignana. Dvě Vernaccie a jedno červené (Merlot se Sangiovese) nejsou velká meditativní vína, ale o to líp se pijou. Za týden od návratu jsem vypil pět „lepších“ Vernaccií La Luna e Torri 2015 ze sudu s ročním ležením na kvasnicích. Nepropaguju, spíš se obávám, aby mi jich zbylo dost :-)