Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit.

Tahle fotka je z pátku, půl dvanácté, Brennero. Na rakousko-italské hranici to nevypadalo na plavky, ale na kulich a lyže. Vánice a jeden stupeň nad nulou.

Domeček v Mazzantě. Před rokem jsem měl první patro, letos mám přízemí. Hned po příjezdu jsem zjistil, že jsem doma zapomněl spoustu věcí (první položky byly holicí strojek a napáječ k šlehači mléka), že by se mi vyplatil celoroční pronájem a nechávat si sadu věcí tady. Ušetřil bych za všechny nákupy z blbosti. Ale nový holicí strojek jsem už stejně potřeboval.

Nedělní ráno a první snídaně před domem. Má to jedinou chybu, ranní slunce je tak ostré, že úplně oslepilo obrazovku notebooku. Domeček je obrácený na jih a na západ a dokonale akumuluje teplo. Ráno jsem měl na teploměru 19,6 stupně, tak jsem pro jistotu bytový termostat vypnul úplně.

Proslulé bílé pláže Vady jsem tady už ukazoval v září. Ušetřím vás selfíček z moře s piniovým pobřežím za zády, ale když má vzduch 20 stupňů, tak voda nemůže být studená :-) Popravdě studená byla, ale nic dost ledového pro otužilce.

Cesta do Querceta, Montecatini VC. Vinařství Marchesi Ginori Lisci oznámilo, že od listopadu bude prodejna otevřená jen v pátek – sobotu – neděli, tak jsem dojel v neděli v poledne. Čekal jsem, že tam budu sám, ale na plácku před obchůdkem posedávalo asi patnáct lidí se skleničkama. Na jednom stolku měli tác se sendvičema a klábosili italsky. Došlo mi až po chvíli, že to není zájezd turistů, ale místňáci. V neděli ráno je prodejna vinařství otevřená od jedenácti do jedné a místní obyvatelé (těch patnáct lidí je zřejmě většina místní populace) si zajde před obědem na víno a na kus řeči.

Nejznámější (nejfotografovanější) pohled na Querceto. Mimochodem v ulici nalevo byl v létě k celoročnímu pronájmu byt 2+1 ve starém kamenném domě za 300 E měsíčně. Nešel jsem do toho, protože nejbližší obchod a restaurace jsou sedm kilometrů daleko a silnice do Querceta je hrozná.

Má to být wine-blog, tak jedna typická fotka. Základem zdraví je vyvážená strava. Kolik bílých, tolik červených. (Jednu lahev bublin jsem už odstranil do popelnice.) Veselé oslavy svátku VŘSR všem!