V neděli vidím, že na českém Facebooku je nejpopulárnějším tématem sníh, ale pokusím se připravit sérii fotek z Toskánska. Budou to samé banality z výletu do blízkého Castagnetto Carducci. Dokonce ani nemám siluetu města vystavenou západnímu slunci, jen tuhle fotku nových domů.   

Městečko se původně jmenovalo Castagnetto, jméno Carducci se dostalo do názvu na památku Giosuè Carducci(ho), 1835 – 1907, prvního italského držitele Nobelovy ceny za literaturu. V básních s oblibou opěvoval bolgherské cypřičové aleje a stromořadí, včetně slavné Viale dei Cipressi a kaple San Guido, kterou i v Čechách proslavilo vinařství Tenuta San Guido. Aby to bylo stylové, tak jejich Sassicaiu jsem poprvé v životě ochutnal v létě 2007 z Enomatiku v lahůdkářství v Castagnettu Carducci. Tolik povinná úlitba faktům a pojďme na slibované banality!

Staré město. Ono to všechno vypadá tak omšele a zanedbaně, ale člověk se neubrání myšlenkám na to, že tady by se krásně žilo a bydlelo…

Místní kovář vykoval podobných balkónů víc, ale nechci to přehánět.

Nebo tohle zákoutí místní milovnice květin.

Tohle zná každý, kdo kdy byl v Itálii, ale psal jsem přece, že jsem fotil banality…

Nakonec jedna umělecká fotka. Vtip je v tom, že všech pět posledních fotek je z okruhu pár desítek metrů.

Ovšem i v Toskánsku už léto končí. Fotka je ze čtvrtka a myslím, že to bylo letos poslední plavání v moři. Na konci týdne se sbalím a jedu do Čech. Cestou ještě vyzvednu balík vín v Escherndorfu u Horsta Sauera a doma budu balit vánoční ryzlinkové bedýnky. Připomínám, že dnes v pondělí je uzávěrka objednávek moselských ryzlinků Weingut Karl Erbes. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.