Italský web Doctor Wine přinesl minulý týden zprávu, že Consorzio del Chianti Rufina přišlo s novou značkou Terraelectae, která má každoročně uvádět na trh nejlepší (čistá) Sangiovese z oblasti Rufina. Funguje to jednoduše: každý z členů konsorzia (= výrobců Chianti Rufina) může vyrobit Riservu di Chianti Rufina (jen z odrůdy Sangiovese, přestože se jinak k výrobě Chianti Rufina používají i další odrůdy) z jednoho vinohradu (který v daném roce podle uvážení výrobce dá to nejlepší Sangiovese) a uvede ji na trh pod společnou značkou Terraelectae. Je v tom nepochybně kus marketingu, podle prvních zveřejněných cen se Terraelectae bude prodávat za v Rufině nevídané ceny, ale dnes chci napsat něco o souvislosti s kvalitou vína.  

Během let jsem si všiml, že dva lidé, kteří mají rádi podobná vína, se obvykle nedokáží shodnout, v čem kvalita vína spočívá. Které vlastnosti určují kvalitu a které s ní naopak nesouvisí. Soukromě si to rozděluju na dvě části, pracovně je nazvu statickou a dynamickou. První část souvisí s tím, že se k výrobě používají stále dokonalejší technologie. Lepší lisy, lepší nádoby na vyzrávání vína. Pro zábavu: v devadesátých letech někteří moravští vinaři věřili, že mají lepší vína než Italové, protože si z Itálie nakoupili novou generaci nerezových tanků, o deset let mladší a modernější, než měli italští vinaři. Máme lepší znalosti procesů ve vinici i ve sklepě (=vzdělání). Určitě to hraje roli, protože celková úroveň kvality vína posledních dvacet let stoupala.

Druhá část kvality spočívá v přístupu vinařů. A nemyslím teď jen individuální přístup jednotlivých výrobců, ale společné úsilí jednotlivých apelací o zvyšování kvality. Nebudu zdržovat diskusí o tom, zda úkolem vinařských konsorcií, která řídí jednotlivé apelace, je zvyšování tržeb a podílu na trhu nebo zvyšování kvality. Jako pracovní hypotézu beru, že to je obojí, ostatně není vyloučeno, že ty dvě věci spolu souvisí.

Když se zamyslíte nad tím, jak vnímají kvalitu vína vinaři ve významných evropských regionech, doporučuju si všimnout častého jevu, kterým je rozdělení produkce do tří kvalitativních tříd. V Montalcinu a Montepulcianu mají řadu Rosso – Brunello (Vino Nobile) – Riserva. V Alsasku sice většina výrobců označuje základní vína zavádějícím pojmenováním Prestige, ale vedle toho vyrobí ještě jedno nebo dvě vína s označením místní vinice (Lieu-dit) a potom Grand Cru. To samé v Burgundsku, regionální apelace Bourgogne – Village – Premier Cru a Grand Cru. Když jsem byl před deseti lety poprvé na degustaci vín z rakouské Steiermarky, všichni vinaři přivezli tři Sauvignony. Základní víno, jednu separátně zpracovanou vynikající vinici a potom barikovaný Sauvignon. Technologové budou tvrdit, že německá ryzlinková trojice Kabinett – Spaetlese – Auslese je něco docela jiného, ale… v praxi to funguje podobně.

Před rokem zavedli v toskánském Montepulcianu doplněk ke kvalitativnímu trojskoku Rosso – Vino Nobile – Riserva. Jmenuje se Pieve (=kaplička) podle kaplí na polích a vinicích. Každý člen konsorzia si může vybrat jednu vinici (předpokládá se, že s výrazným osobitým projevem vína) a tu zpracovat separátně a uvést na trh jako další víno. Tři stupně už nestačí :-) Je to jasný trend a dodám, že kvalita v jistém významu není vlastnost, ale proces sdílený s konzumenty. A nechávaje zbytek nevyřčený, vzlétám v bezstarostné odmlce…