V říjnu 2013 jsem na italských degustacích ujížděl na abruzzských sektech. Pro jistotu jsem si prošel staré poznámky tady, bylo to vinařství Eredi Legonziano a tři odrůdové sekty z odrůd Cococciola (nekupte to!), Pecorino a Passerina. Tehdy jsem si večer po skončení programu řekl vinaři o lahev sektu z Passeriny a strávil večer na hotelovém pokoji u Lago di Garda se sektem… potom následovalo několik let, kdy se mi podobné lahůdky vyhýbaly. Až teď v pátek.
Barone Cornacchia loni v listopadu sekt do Prahy nepřivezli. Našel jsem si ho v jejich e-shopu a po několikerém zamyšlení zvolil konzervativní postup. Jsou dvě jednoduchá vysvětlení pro to nemít sekt na exportním ceníku: a) mají ho málo a b) nepovažují ho za dost dobrý. Takže jsem si objednal karton na domácí pití, protože s tím se za léto dokážu vypořádat, a čekal jsem, jaký bude.
Passerina Vino Spumante Brut
Především, luxusní ambaláž. Designová, expresivně tvarovaná lahev, černá etiketa se zlatou a bílou. Vzhled: hodně světlá, bledá citronově žlutá barva s teplým odstínem. Bouřlivé perlení rychke odezní a zbydou klasické jemné bublinky na stěnách sklenky. Vůně květinová a citrusová, hodně jemná a přehlédnutelná. V chuti jemné, nevýrazné, lehké, s lehkou kyselinou, květinovým projevem a tečkou v podobě kandovaného ovoce. Nižší alkohol, lehkým projevem připomíná Prosecco (ale není to Glera). Na dvojrozměrném grafu, kde jedna osa by nesla kvalitu a druhá „klasickou sektovitost,“ tedy projev klasických šampaňských odrůd, je to neklasické, s chudší kyselinou, a pokud jde o kvalitu, za mě mírná spokojenost. Lahev je levnější než tiché víno z Passeriny (ale doplatek spotřební daně to zvedne lehce nad), takže by při větším nákupu mohlo stát podobně. Celkově nic zásadního, technicky je to zřejmě metoda Charmat s druhotným kvašením v tanku, pro mě je to příjemné zpestření výběru. Druhý den je zbytek v lahvi lepší, než při otevření, s pěkným ovocným a kořenitým závěrem. Jestli někdy povezu Barone Cornacchia znovu, zkusím bubliny z Passeriny nabídnout.
Pecorino Casanova 2019
Bio certifikát a 14% alkoholu, ale za mě by bylo lepší 12% a bez certifikace :-). Už jsem se o tom zmiňoval na blogu – podnební podmínky pro výrobu vína jsou v Abruzzu tak luxusní, že užívat průmyslové chemikálie vypadá jako naprostá zbytečnost a hloupost, ale 14% alkoholu u bílého vypadá hrozivě. Jednoduchá ambaláž, ve skleničce hodně sytá žlutá se zlatavým odstínem. Vůně jemná a neutrálně květinová, po ohřátí s kořenitými středomořskými aromaty. V chuti suché, pěkně vyronané, čisté, pro mě příliš plné (alkohol), žluté ovoce, dotek melounu, kyselina tak akorát (jsme v Abruzzu, v Čechách jsme zvyklí na výraznější kyselinu) a v závěru se prosazuje kandované ovoce a slaně minerální tón. Projev se hodně mění s teplem a okysličením, doporučuju pít vychlazené při venkovních teplotách 30+. Myslím, že je rozdíl mezi ročníky 2018 a 19, devatenáctka je plnější, ale přes horký projev si zachovala čistotu. Samosebou by všechno bylo mnohem lepší, kdyby Pecorino stálo baťovských 299 kaček (místo 340). S EURO za 27 korun to nebylo reálné, uvidíme, jak se bude vyvíjet kurz.
Vína Barone Cornacchia z itaslského Abruzza v pátek přijela. V pondělí začínám rozvážet a posílat, ale dvě tři bedýnky pro opozdilce ještě složím (jestli je dřív nevypiju:)!