Nejen ryzlinky živ je člověk a příležitostí postovat další fotky z toskánského San Gimignana není nikdy dost :-) Dnes o oranžové Vernaccii di San Gimignano, alespoň podle prezentace na degustaci. Udělal jsem si na ni doma čas, protože při květnové návštěvě ve vinařství chutnala „jako klasické bílé s trochu důraznějším kořenitým závěrem, vůbec ne jako oranžáda.“ Číst dál →

Na zadní etiketě bio-certifikát a 13,5% alkoholu. Vyrábí se pouze z hroznů Vernaccie z vinice Montagnana. Jako délesloužící poddůstojník-someliér vysvětlím, že obrat „pouze z hroznů Vernaccie“ má v tomto případě velký význam. Podobně jako v jiných toskánských oblastech, je i v San Gimignanu zvykem přidávat do odrůdových vín až 15% jiné odrůdy. V San Gimi je to konkrétně Sauvignon Blanc, obvykle se přidává podtržený (=brzo sklizený) pro zvýšení podílu kyselin. Vinařské popisy vín často obsahuje hodně marketingové vaty, ale je třeba to rozlišovat :-) Tentokrát to znamená „bez přídavku Sauvignonu nebo jiných odrůd.“ Číst dál →

V Toskánsku bylo nevhodné počasí. Zamračeno, zima, občas déšť. V sobotu jsem jel na schůzku do Torrenieri, městečka u Montalcina. Přijel jsem o hodinu dříve, tak jsem se vyjel nazdařbůh podívat po okolí. Za tři kilometry jsem dojel ke slavným cypřišům u San Quirico. Cypřišový háj dobře zná každý milovník Toskánska, jen se obvykle fotí za slunečného dne. Na obrázku Cipressi famosi di San Quirico za špatného počasí s omluvou za amatérskou fotku. Od dobrých fotografů jsou Cipressi di San Quirico grafický symbol srovnatelný s Vincentovou Hvězdnou nocí. Odkaz na Wikipedii tady a jedna fotka ukradená z Wiki (dole).

Číst dál →

Náročný den si zaslouží velkou odměnu. Po návratu z Crete Senesi a Val d’Orcia jsem si otevřel dvě letošní Vernaccie od špičkových producentů. Příležitost dát fotku San Gimignana se ještě naskytne, tak otvírám fotkou nebezpečných zatáček pod Sant’Angelo, Montalcino.   Číst dál →

Na úvodní fotce jsou Linguine al tonno, pomodori secchi, capperi e olive. 8 E. Malý bar v Ponteginori a asi nejlepší pasta, co jsem kdy jedl. Vaří obědy pro místní, jezdí sem jíst i z vinařství Marchesi Ginori Lisci (asi 10 kilometrů). Na menu mají dalších čtrnáct past, všechny za jednotnou cenu osm EURO. Na odchodu jsem si přikoupil základní Vernaccii od Panizzi (15 EURO), protože jsem na ni byl zvědavý a nechtěl čekat, až si domluvím vizitu ve vinařství. Čtrnáct klasických receptů na pastu mi vrtá hlavou. Vymejšlím, kam pojedu příště, hlavně aby cesta vedla přes Ponteginori. Ještě že mám dost času!   Číst dál →