Z objednávek aktuální bedýnky bylo vidět, že mnozí účastníci poslechli moje přímluvy za Santa Margheritu. Psal jsem, že ji považuju za nejlepší ze čtyř Vernaccií od Panizzi, ale nový ročník jsem před dovozem neochutnal. Takže jsem byl napjatý, jaký bude. Naopak jsem sám nevyslyšel obchodní ředitelku vinařství Camelii Lazar, která mi důrazně doporučovala otvírat Santa Margheritu až na podzim. Vinařství oficiálně uvolňuje Santa Margheritu do prodeje až od července a já jsem se zvrhle těšil na co nejdřívější degustaci. Tady to je! Číst dál
Archiv štítku: Vernaccia
Nový oslí můstek a Vernaccia 2022
Po patnácti letech psaní wine-blogu je vymýšlení nových úvodů jednou z nejotravnějších věcí. Jde vpodstatě o oslí můstky, které autorovi i čtenářům umožní přejít k tisícím osmistým degustačním poznámkám, podobným těm z minulých týdnů a měsíců, jako by šlo něco nového a dosud nevídaného… Takže poslyšte, v pondělí jsem objevil úplně novou a nedoceňovanou odbornost, kterou by měl mít dovozce vína! Degustační mistrovství, odolnost alkoholu nebo schopnost domluvy ve vinařských oblastech napadne asi každého, ale… že vás nenapadla schopnost odhalit chyby silničního navigačního software? Číst dál
SKB 116, Panizzi a toskánská Vernaccia di San Gimignano
Léto je tady, říká teploměr. K moři se nechystám, zatím se musím spokojit s víny z teplých krajin. Kdo už máte domluvené dva týdny v San Gimignanu, klidně tenhle článek přeskočte. Pro všechny ostatní je tu nová bedýnka. Vernaccii di San Gimignano od Panizzi jsem přivezl už dvakrát a vždycky s tím byly termínové problémy: střední třídu čili Vigna Santa Margherita 2022 začne Panizzi prodávat až v červenci, jenže v minulých letech tou dobou už měli vyprodanou základní Vernaccii. Letos jsem domluvil, že mi nechají Santa Margheritu už v červnu. Buď to vyjde, nebo mi nakonec pošlou předchozí ročník. Každopádně chci ještě před začátkem prázdnin přivézt jejich Vernaccii. A Pinot Nero. Číst dál
Vernaccia di San Gimignano Riserva 2017, Panizzi
Původně jsem si myslel, že to je jen záminka k slzavému prohlížení fotek sluncem ozářených věží San Gimignana, ale po dvou deci jsem si vzpomněl, že příznaky se hromadily. Jen je poznat! Už včera jsem při náhodném setkání s českým básníkem zaváděl řeč na Vino Nobile di Montepulciano, dnes jsem v Bille meditoval nad lahví Campari… Billa ji konečně zlevnila ze 480 na 369 Kč, ale po krátkém duchovním cvičení mi nebesa zjevila, že to ještě není dost a že Venetian Spritz můžu udělat i s jiným hořkým likérem. A seslala mi znamení v podobě neznámého bylinného likéru za 260 kaček jen o dvacet centimetrů vedle ve stejném regálu. Zatím jsem znamení oslyšel, ale až udeří horka, budou se hodit! Číst dál
Kdo jinému jámu kopá a stará dobrá Vernaccia
Před rokem jsem odjel do Toskánska a zůstal tam celý květen. Každodenně jsem zveřejňoval na Facebooku nové fotky jídel, kostelů, náměstí a vinařství. Tušil jsem, že to může některé kamarády zlobit, ale nenapadlo mě, jak to bude otravovat mě, až mi po roce bude Facebook každodenně nabízet „vzpomínky ke sdílení.“ Aneb kdo jinému jámu kopá… Při středečním rozvozu moselských ryzlinků a chřestu po Praze jsem si zajel i pro pár italských vín, abych alespoň tak uspokojil cestovatelské choutky. Nové Vermentino od Antinoriho ještě není, ale Vernaccia od Santiniho naštěstí ano. Číst dál
Dvě bílá vína, Rhôna a Toskánsko
Côtes du Rhône Blanc 2020, M.Chapoutier
Začal únor a už prvního některým lidem hrabe. To už je fakt lepší rum s lodičkou :-) CdR je náhodná koupě v MAKRO (242 Kč). Líbila se mi klasická „burgundská“ etiketa a vzpomněl jsem si, že na jedné předkovidové degustaci se mi moc líbilo bílé CdR od jiného velkého výrobce, Gabriel Meffre. Takže šup do vozíku a za hodinu už jsem víno otvíral ke klasické italské pastě se zeleným pestem a rajčaty. Příklad ideálního párování jídla s vínem to není, ale víno samo je dobré. Číst dál
Proč lidé chlastají a jedna toskánská Vernaccia
Berte to jako čistě teoretickou poznámku k zamyšlení, bez jakýchkoli praktických důsledků, ale suchý únor jsem vždycky považoval za špatný počin. Nechci zabřednout do nudných argumentů, ale objevil jsem a s velkou rozkoší přečetl starý článek z Financial Times (odkud je ukradená i úvodní fotka). Autorem je Robin Dunbar, vyšel 10. srpna 2018 a přeložil jsem pro vás (neuměle) začátek: Proč lidé pijí alkohol? Když čekáte za horkého letního večera u barpultu, je odpověď jednoduchá: pití je radost a úleva. Když pracujete ve zdravotnictví a čtete poslední zprávy o tom, jak alkohol ničí společnost, může vás odpověď frustrovat. Proč by někdo popíjel, když je to tak škodlivé? Číst dál
Dvě Vernaccie ze San Gimignana
Listopadový pohled na SanGi ze Santa Lucie a na dvě vynikající Vernaccie. Číst dál
Toskánská Vernaccia a pár fotek z letní Umbrie
V pondělí jsem napsal text o stojedenáctých bedýnkách, tentokrát z italského Orvieta, našel si v chladničce víno a šel na zahradu vyfotit lahev. Venku drobný deštík a sychravo. Teploměr ukazoval patnáct stupňů, ale bylo zataženo, sychravo, hnusně. To je jedna z nejdebilnějších věcí v životě. Schraňuju si lahvované vzpomínky na léto a když je otevřu a koukám oknem na zmoklou zahradu, na monitoru mi svítí zprávy o počasí z místa, odkud jsem se před třemi týdny vrátil. Cecina, Toskánsko – dnes jasno a 25 stupňů. A celý týden to bude stejné. Dnes pár fotek ze srpnové Umbrie. Číst dál
Dvakrát Vernaccia di San Gimignano 2021
Kdybych měl vybírat nejlepší nebo nejzajímavější víno letošního roku, bylo by to těžké. Letos toho bylo tolik! Soukromě ujíždím na Erbesově 2021 Ürziger In der Kranklei Riesling Spätlese a jednodušším, křišťálově čistým 2021 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese. Druhý jsem ušetřil a na soutěž Prague Wine Trophy nepřihlásil, ale první 2021 Kranklei teď dostal 95 bodů / 100 a jeho předchůdce 2017 Kranklei Spätlese dokonce 97 bodů. Body na kvalitě vína nic nemění, ale těší mě, že jsem několik lidí přemluvil, aby 2017 Kranklei kupovali po krabicích: Vidíte, vždyť jsem vám to říkal :-)
Číst dál
Prosciuttella, Vernaccia a Chianti ze sámošky
Pietraserena Vernaccia di San Gimignano DOCG 2021, Arrigoni
Jejich Vermentino Nero se mi nedávno líbilo, tak jsem při průchodu sámoškou vzal z police i Vernaccii. Jednak měla pěknou cenu, druhak má na etiketě etruský obrázek koníka, a za třetí vím, že vinařství sídli s SanGi, takže to dávalo smysl. Ad „při průchodu sámoškou“: ve skutečnosti jsem běžel pro Prosciuttellu, tepelně nezpracovanou klobásu vyrobenou ze šunky. V květnu mi místní kamarádka poradila, že se dá jíst i syrová, ALE poradila mi to den před odjezdem. No a večer před odjezdem s cca patnácti hodinami za volantem jsem nechtěl riskovat náhlou střevní příhodu. Ale brzy po zářijovém příjezdu jsem Prosciuttelu koupil a je skvělá! Na horní fotce čtvrtkilové balení ze sámošky. Toskánský tatarák aneb fotku topinek namazaných syrovou prosciuttellou sem nedám :-) Číst dál
Dobrej vlašák a slabá Vernaccia
Nedávno jsem tady pomluvil jiný vlašák Zdeňka Peřiny a nedalo mi to, vypravil jsem se do La Fattorie pro další vzorek. Zdeněk Peřina má v ČR stále pověst Otce Vlašáku, v devadesátých letech stál za renesancí odrůdy v Mikrosvínu, a nedávný vlašák s nesmyslným alkoholem se tomu úplně vymykal. Na webu vinařství jsem žádné technické informace nenašel, takže pojďme rovnou na degustaci.
Ryzlink vlašský Ořechová hora 2019 pozdní sběr, Zdeněk Peřina
Číst dál