V úterý jsem zajel do San Gimignana doplnit zásoby na zimu, úvodní fotka je aktuální. Mám pár krabic Vernaccie od Panizzi, Vino Nobile z Gracciana, Erbesovy ryzlinky a Carmignano. Kdybych psal málo, může za to návrat ke starým známým vínům, která jsem na blogu už popisoval. Objevovat nová vína mě stále baví, ale jistota je jistota. Číst dál
Jakmile přestalo pršet, hned jsem vyrazil do San Gimignana. Jednak jsem tam už pět měsíců nebyl, jednak jsem chtěl mít zásoby na zimu a taky poshánět pár vín, která v dubnu ještě nebyla v prodeji. Číst dál
Read My Lips: No New Wines! Víno je nudné, budoucnost patří ragú a oliváči! I Toscanacci dělají snad dvacet druhů ragú, trvanlivost tři roky. Senzační k úpravě špaget, ale já mám slabou vůli a užírám je lžičkou ze skleničky. Je to moc dobré, zleva ragú z divočáka, vepřové, zaječí, srnčí, kachní, tuňák a pražma.
Číst dál
Jestli nějaký vinařský region může být příkladem toho, jak za deset let udělat velký pokrok v kvalitě, tak je to San Gimignano. Vernaccia di San Gimignano byla odedávna vzorovým příkladem propojení marketingu s místem původu, tedy využití terroir(u) k propagaci a prodeji, ale v posledních letech se podobným příkladem úspěchu stalo zvyšování kvality Vernaccie. Samozřejmě je za tím snaha zvýšit ceny, Consorzio di Vernaccia k tomu využilo sedmisté výročí uvedení Danteho Komedie (1321), kde Dante opěvoval Vernaccii. Víno se tím vzdálilo běžnému českému zákazníkovi, který za málo známou toskánskou odrůdu nebude ochotný zaplatit 400 a víc kaček, ale podle mých degustačních zkušeností vína deseti nejlepších vinařství za ty peníze stojí. Číst dál
2023 Ürziger Würzgarten Spätlese, Karl Erbes
Je to přesně napůl cesty mezi dvěma včera popisovanými ryzlinky, kabinetem z Würzgarten a pozdním sběrem z Kranklei. Weingut Karl Erbes má vína precizně diferencovaná. Dodnes si pamatuju na nejsilnější dojem z první degustace se Stefanem Erbesem na konci října 2012: ochutnal jsem dvacet ryzlinků vesměs aktuálního ročníku 2011 a byly mezi nimi přesně definované rozdíly. Měl jsem tehdy problém se zorientovat v označení (kabinety, Spätlese, Auslese, trocken, feinherb atd.), ale udělat v jednom ročníku dvacet vín z jedné odrůdy dávalo smysl. Číst dál
V poslední době mám štěstí na San Gimignano. Kdo jste tam byli, tak to znáte, ostatní to (snad) znají z reklamních fotek: San Gimignano se vystavuje odpolednímu slunci a za věžemi je azzurro. V březnu jsem vyfotil SanGi v mlze tak, že by mě turistické kanceláře lynčovaly, ve středu jsem cestou do SanGi projel půlhodinovým krupobitím. Zkoušel jsem schovat auto pod obří duby v lese, ale kroupy dál bubnovaly na střechu. Číst dál
O dnešním tématu rozhodlo, že jsem už dlouho neměl na titulní fotce panoráma San Gimignana :-) Naposledy v únoru, což je asi dost častější než na jiných wine-blozích, ale SanGi si to zaslouží! Z trojice nejrenomovanějších místních vinařství (Colomabio di Santa Chiara, Panizzi a Montenidoli) jsem tady ještě nepsal o třetím. Má to dva hlavní důvody. Číst dál
Jaro je tady! Příchod jara se v Toskánsku pozná podle žlutých květů ginestry. V pátek jsem v San Gimignanu vyfotil první. Jsou to dvoumetrové keře a v létě intenzivně voní, teď jsem cestou zpátky údolím Ceciny viděl u silnice první květy. Sice chápu, že znalost ginestry (česky janovec) mi nikdy k ničemu nebude, ale kamarádka mě trumfla ještě zbytečnější informací, že podle rodové legendy francouzských Plantagenetů prý ginestru okusovali jednorožci. Tak proto jí asi roste v Toskánsku tolik – protože jednorožci vymřeli a ginestru nemá kdo okusovat.
Číst dál
Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr. Číst dál
Jasně že wine-blog není dobré místo na to, abych si vyřizoval účty s celým světem, ale jsou chvíle v životě, kdy nezbývá než porušit pravidla. Dobrá zpráva je, že jsem přivezl z Toskánska další bedýnky, tentokrát s pěti podobami Sangiovese z Tenuta di Gracciano della Seta. Bedýnky jsou rozeslané, pro opozdilce mi ještě zbývá pár lahví Rosso 2022 a Vino Nobile 2020 a 2021. A tím dobré zprávy končí, po pěti dnech v Čechách se návrat zvrhnul ve fiasko. Pokud vás nebaví fňukání, stěžování a nadávání, přeskočte dva odstavce až k chřestu. Číst dál
Vernaccia di San Gimignano DOCG Le Madie 2023, Arigoni
Náhodný nákup v supermarketu, protože levný a protože 2023. Typická supermarketová ambaláž, tedy lahev z čirého skla (aby vynikla barva), korek z drti, supermarketová etiketa s malůvkou San Gimignana. Ve skleničce je bledá slámově žlutá barva s teplým odstínem, na nose citrusy, broskve a trochu jablíčka. Číst dál
Už jsem se propil nově nalahvovanými víny vinařství Panizzi a po delší pauze konečně hlásím další bedýnku! Tématem bude Vernaccia di San Gimignano (a pár dalších vín). Pokud jde o San Gimignano, asi mi můžete důvěřovat. Přinejmenším od roku 2012, kdy jsem poprvé přivezl Vernaccii od Simona Santiniho (dnes dováží Wine & Food Market), potom jsem vozil vína Stefana Grandiho (a vozil bych dodnes, kdyby Stefano před několika lety neodešel do důchodu a neprodal vinice). Navštívil jsem tam několik dalších vinařství (dvě z nich už dnes mají českého dovozce) a probloudil se až k Panizzi. Když napíšu, že Panizzi patří do nejužší místní špičky, tak se můžete spolehnout na to, že San Gimignano docela slušně znám. Číst dál