Se stoupajícími teplotami u mě roste chuť na italská vína. Jel jsem do Prahy rozeslat pár krabic moselských ryzlinků a stavil jsem se v několika obchodech pro Vernacciu di San Gimignano. Leč i ty nejlepší plány se někdy zvrtnou a tak jsem se vrátil bez Vernaccie. Ve dvou velkoobchodech vínem měli několik lahví, ale jen od velkovýrobců a ročník 2017. Velkovýrobci a Vernaccia je docela dobrá kombinace, ale vždycky to musí být aktuální ročník, a to je už od dubna 2018. Do hrobu si to nevezmu a kdybyste si ze Skleničkova blogu neměli odnést nic jiného, tak tohle stojí za zapamatování!

Číst dál →

Když se řekne italská dieta, vybaví se mi životní období kolem třicítky. Všechny slečny, které mě navštěvovaly v malém žižkovském bytě, přicházely pod záminkou vaření večeře. Dopředu každá pečlivě zjišťovala, jestli mám špagety, česnek, protlak… občas padl i dotaz na kečup. Nikdy se nesmažil řízek, nepekl se štrůdl. Pokaždé se vařily špagety, přestože současnému trendu autentické kuchyně by nejlíp vyhovovaly české buchty. Když mě na začátku devadesátých let zval popový impresário Michal Zelenka na oběd do italské restaurace, poslal jsem ho do háje: špagety jsem měl minulý týden čtyřikrát!      Číst dál →