Začnu fotkou oblíbeného poutního místa na pláži Gorette. Při pěkném počasí mi supluje čítárnu, chodím si tam sednout s knížkou. Monotónní hučení vln bezvadně izoluje a umožňuje soustředění. Při chladnějším počasí slouží jako cíl procházky, u kterého se otáčím domů. Dnes stručné degustační poznámky o dvou vínech. Číst dál
Kdo si počká, ten se dočká, napadlo mě (zase) při pohledu na Vermentino LUNAE na polici sámošky. Vinařství dělá nejmíň tři Vermentina: základní má bílou etiketu, prostřední šedou a nejvyšší černou. Problém je, že Černá etiketa už několik let figuruje mezi tříhvězdičkovými víny nejprestižnější italské vinařské ročenky Gambero Rosso a cena postupně rostla. V říjnu a v listopadu jsem si Vermentino za 25 EURO odpíral, ale za lednových 15,90 jsem koupil. Ehm, jen jsem s prvním nakouknutím do degustačních poznámek z listopadu 2022 zjistil, že se opakuju a tu hloupou větu, že kdo si počká…, jsem použil už tehdy. Číst dál
CalaForte 2022 Vermentino IGT Toscana, Frescobaldi
Číst dál
Dlouho jsem kolem sektu chodil v místním hypermarketu. Z etikety je jasné, že půjde o druhotné kvašení v tanku čili Charmat (Vino Spumante di Qualitá Brut), což se považuje za levnější (určitě) a horší (to je otázka…) náhradu „plnohodnotného“ sekundárního kvašení v lahvi. Bylo to den před odjezdem do Čech a cena byla velmi příznivá, tak jsem koupil. Úvodní fotka je z přístavu ve Vadě. Někdy si budu muset přivstat a koupit si ráno od rybářů čerstvou rybu. Na další fotce je infografika na zdi rybářské boudy, sdělující že ryby se prodávají brzy ráno, za úsvitu. Číst dál
Bylo nebylo, nedávno jsem tady pohaněl etikety Vermentina z bolgherského Casa di Terra a za dva dny jsem jel kolem. Pro přesnost, jel jsem se podívat do Populonie na etruské hrobky se skálopevným předsevzetím neutrácet a nezajet do žádného obchodu. Myslel jsem to dobře, ale vrátil se domů se senzačními broskvemi, hrozny, rajčaty a malými sladkými papričkami, vše koupené u místních zemědělců u silnice. Vzal jsem to zpátky přes Bolgheri a koupil tři Vermentina, taky u silnice. Dvě z nich v Casa di Terra. Nejsou označená jako Casa di Terra, ale vyrozuměl jsem, že to jsou menší farmy se společným majitelem a společnou distribucí jako Casa di Terra. Číst dál
Moje sympatie k odrůdě Vermentino nemohly pravidelným čtenářům uniknout, dnes dva náhodné úlovky z místního supermarketu (Cecina). Montescudaio Vermentino 2022 DOC, La Serra del Pino je spíš propadák. Je to vidět už na etiketě, která je nenápadná až… (doplňte si sami). Že zelený podklad na titulek nepatří, vědí reklamní grafici už desítky let, a zlatá barva to nevylepší. Prostě nápadně laciná supermarketová etiketa a cena mezi čtyřmi a pěti EURO, nákup ze zvědavosti. A očekávání se naplnilo (to se ostatně u laciných vín stává častěji než u drahých, všimli jste si?). Číst dál
Vermentino Bolgheri 2022 DOC, Tenuta Guado Al Tasso
Nedávno jsem tady fňukal, že český dovozce nedovezl nový ročník Antinoriho Vermentina. Když jsem po příjezdu do Toskánska v první sámošce víno objevil, tak jsem ho co? Tak jsem ho koupil. Ještě jsem přitom měl čím dál vzácnější pocit uspokojení, protože Antinoriho Vermentino mě provází životem už dvacet let, od první toskánské dovolené v roce 2003. Hned po otevření lahve se uspokojení ukázalo jako klamné, při degustaci a hodnocení tápu. Číst dál
Kdo si počká, ten se dočká! Několikrát jsem dnešní Vermentino od LUNAE viděl v supermarketech za cenu přes 20 EURO, ale odolal jsem. Nakonec jsem se dočkal ve Volteře s cenou kolem třinácti. Italské supermarkety mají nejen lokální nákup, ale asi i lokální cenotvorbu, alespoň v jednotlivostech. Zrada je v tom, že tohle lombardské Vermentino už několik let dostává Tre Bicchieri Gambero Rosso i všelijaká další ocenění, takže se podařilo cenu vyšroubovat přes dvacku. Číst dál
Kolem vinařství La Regola jezdím každou chvíli, je u silnice od pobřeží do Volterry. Někdy před deseti nebo patnácti lety jsem měl jedno víno a nebavilo mě, a pak to trvalo spoustu let, než jsem to zkusil znova. Moderní budova, na webu nabízejí několik programů degustací spojených s prohlídkou vinařství. Vzal jsem to na přepadovku při večerním výletu do vnitrozemí. Ukázalo se, že jsou připraveni na všechno. V cuvérii byla tlupa turistů na prohlídce, ale v degustační hale měly službu tři dámy a udělaly mi krátkou degustaci. Číst dál
Dnes byla domácí strava. Ke snídani kafe a ovoce (broskve 2 EUR za kilo, hrozny asi 2,60), k obědu těstoviny. Chlazené (nesušené) tagliolini 0,99 EUR za čtvrt kila (to jsou 2 – 3 porce, podle hladu), pesto genovese 1,5 EUR za 150 gramů (2 porce, pesto žeru nahusto), rajčata asi 3 EUR za kilo, půlkilo parmazánu za 6,90 (mnoho porcí). Takže talíř za 1,75 až 2 EUR. K večeři pizza da asperto za 3-4 EUR. Zkouším, jestli se dá v Toskánsku žít za český důchod. Zatím dobrý 🙂 Číst dál
Toskánské Vermentino od Banfi podruhé aneb to se povedlo… až při otvírání lahve jsem si vzpomněl, že laciné Vermentino od Banfi jsem měl na blogu před několika týdny. S jiným názvem, koupené v sienském družstvu, taky deklasifikované na IGT. Snažil jsem se z etikety vyčíst, jak moc je pravděpodobné, že jsem koupil stejné víno s jinou etiketou (asi ne), ale podle prvních degustačních poznámek jde o jiné víno. A podle zatřídění jako IGT je zase o kousek pravděpodobnější moje tehdejší úvaha, že za deklasifikací je jen zpracování hroznů nebo vína mimo oblast původu. Číst dál
Náhodný nákup na cestě domů z Itálie, u nájezdu na autostradu byla velká prodejna Consorzio Agrario di Siena. Nalákala mě k zastávce, protože hangáry Consorzia si pamatuju z letošního i loňského focení cypřišů ve Val d’Orcia. Několikrát jsem je musel obcházet a hledat záběr, aby na něm nepřekážela nějaká stavba. Rodina Banfi je jedna z nejvýznamnějších toskánských vinařských rodin, má vinice v Chianti i Montalcinu. Číst dál