A jsme v Bolgheri, přímořské placce 50 metrů nadmořské výšky, kousek od Castagnetto Carducci. Na toskánském pobřeží bylo zataženo a větrno, až tak, že kvůli větru zavřely školy, a já jsem hledal a nenašel jednoho producenta olivového oleje, ale cestou zpátky jsem v místním supermarketu koupil dvě vína. Zizzolo se ukázalo jako docela dobrá volba. Číst dál
Úvodní obrázek z minulého týdne ukazuje pinie a azzurro v zálivu Baratti, což není Chianti, ale etruské pobřeží a Maremma. Leč pojďme na Chianti z titulku. Jako blogger tohle víno miluju, dobře se o něm píše. Má snad všechny marketingové atributy pro blog: vinařství patří mezi toskánskou špičku, víno má nepřehlédnutelnou etiketu, je běžně dostupné a není drahé (konkrétně 16 E plus nějaké drobné), nese si s sebou legendu o kormidelníkovi Kolumbovy flotily (už ani nevím, nakolik je to označení přesné)… a navíc k němu mám soukromý vztah daný tím, že když jsem v červnu 2021 po dlouhé době po kovidu atd. přijel do Toskánska a ubytoval se v laciném penzionu někde mezi Vinci a Florencií, cestou pro pizzu jsem se zastavil v supermarketu a koupil tam právě Verrazzano 2017. A jak jsem byl usoužený steskem po Itálii a kovidovým strachem ze zavřených hranic, Verrazzano byl úplný zázrak. Vystřelilo mě to z bot, v poznámkách jsem měl krásných 93 bodů /100. Bylo to hodnocení poplatné podmínkám a radosti z návratu do Toskánska? Asi ano, ale když po sobě čtu poznámky, tak se mi nezdá, že bych tehdy přestřelil. Dodnes si pamatuju tu radost z červnového azzurra, pizzy a Chianti, a stále ji mám spojenou s Verrazzanem. Číst dál
Na první fotce z nedělní Riparbelly je menu slavnosti Sagra del Cinghiale neboli Festival Divočáků. Bohužel není vidět fronta asi dvou až tří stovek lidí před pokladnou ani dva obří stany, ve kterých se jedlo. Parkovalo se na silnici snad dvě stě metrů před cedulí Riparbella, nával jako hrom. Nejspíš to není nic zvláštního, během roku každé toskánské městečko pořádá svoje Slavnosti kaštanů, ryb a kdečeho co je k jídlu. Číst dál
Campale Chianti Colli Senesi 2021, Colombaio di Santa Chiara
Začínáme vínem z nejprestižnějšího vinařství v San Gimignanu, takže otvírám fotkou ze SanGi. Holubník Svaté Kláry posledních deset let táhl kvalitu Vernaccie vzhůru k většímu uznání a pochopení. Před deseti roky představovalo Colombaio první maják kvality Vernaccie, postupem času se k němu přidalo vícero místních vinařství a Vernaccia se zdá být úspěšně obrozená… ale dnes to bude o červeném víně, místní variantě Chianti. Číst dál
V úterý jsem zajel do San Gimignana doplnit zásoby na zimu, úvodní fotka je aktuální. Mám pár krabic Vernaccie od Panizzi, Vino Nobile z Gracciana, Erbesovy ryzlinky a Carmignano. Kdybych psal málo, může za to návrat ke starým známým vínům, která jsem na blogu už popisoval. Objevovat nová vína mě stále baví, ale jistota je jistota. Číst dál
Přestože byla sobota a malý provoz, 1200 kilometrů jsem jel patnáct hodin. Přijel jsem půl hodiny po zavíračce sámošky a byl už línej dojít si pro pizzu do pizzerie. Když jsem před třinácti dny odjížděl, schoval jsem si do chladničky Vernaccii od Panizzi. V osm večer bylo v Mazzantě 21 stupňů, řvaly cikády a voněl mokrý mořský vzduch. Vzpomněl jsem si, že večer před odjezdem do Čech jsem jedl slané brambůrky a skutečně, v kredenci byl ještě zbytek. Ideální dojezd do Toskánska! Číst dál
Málem bych vás připravil o už skoro pravidelnou zprávu z říjnového Svátku vína v Montescudaio. Přivezl jsem tentokrát jen pár fotek, je to malá slavnost v malém toskánském městečku a už to není takové vzrušení jako když jsem tam byl v roce 2011 poprvé. Ale pár nových objevů jsem udělal: na úvodní fotce je výhled z terasy za degustační halou místního vinařství Fontemorsí. Výhled za milion dolarů na kopce údolí říčky Ceciny a navíc jižní expozice, takže dlouhé večery. V hale jsem byl poprvé v roce 2011 a až do října 2024 jsem o terase nevěděl. Číst dál
Jakmile přestalo pršet, hned jsem vyrazil do San Gimignana. Jednak jsem tam už pět měsíců nebyl, jednak jsem chtěl mít zásoby na zimu a taky poshánět pár vín, která v dubnu ještě nebyla v prodeji. Číst dál
Read My Lips: No New Wines! Víno je nudné, budoucnost patří ragú a oliváči! I Toscanacci dělají snad dvacet druhů ragú, trvanlivost tři roky. Senzační k úpravě špaget, ale já mám slabou vůli a užírám je lžičkou ze skleničky. Je to moc dobré, zleva ragú z divočáka, vepřové, zaječí, srnčí, kachní, tuňák a pražma.
Číst dál
Dvě Vermentina ligurského výrobce LUNAE jsem už oslavoval (třeba tady a tady), Šedou etiketu a Černou etiketu. Kdybych to chtěl vyprávět podrobně, tak ty vinice leží napůl v Ligurii a v Toskánsku, ale vezmu to brutální zkratkou: kolonii Portus Lunae založili Římané 177 let před Kristem a historik Plinius starší zmiňoval místní vína v roce 65 po Kristu. Cantina LUNAE hospodaří na 65 hektarech vinic a patří rodině Bosoni. Vermentino dělají ve třech verzích, od nejnižší je to Bílá etiketa, Šedá etiketa a Černá etiketa, plus další Vermentina z nakupovaných hroznů. V posledních letech dostává Černá etiketa vysoké až nejvyšší hodnocení ve dvou italských vinařských ročenkách, které se snažím sledovat. To je sice hezké, ale spolu s tím vystoupala cena někam k 25 EURO za lahev, což už není tak hezké. Jako správný Čech jsem si pořídil slevové karty dvou největších supermarketových řetězců a trpělivě sleduju ceny. Hned první týden jsem se dočkal, dva COOPy v mém okolí pravidelně výrazně zlevňují právě Vermentina od LUNAE :-) Číst dál
Pár dní teď zase budu psát z Itálie. Půjčil jsem si dům v toskánských Macanticích, stejný jako minulou zimu a vůbec je tady všechno stejné. Turisti odjeli, pizzerie zavřely. Obec nahradila zlomený pahýl pod mým balkonem novým stromkem, majitelka domu nechala opravit pár věcí v domě. Majitel Central Baru, což je nanejvýš důležitá instituce v každé toskánské vesnici se mě zeptal, jestli jsem se vrátil, a když jsem přitakal, tak si se mnou plácnul. Číst dál
Carmignano Riserva Elzana 2020, Fattoria Ambra
Dnes povinné popisy dvou vín z aktuální bedýnky. Popisy jsou tady a teď, snad se to s odstupem roků neukáže jako omyl. Musím si postěžovat na záludnost směsných vín. Elzana má 90% Sangiovese a jen 10% Cabernetu Sauvignon, ale s ohřátím a provzdušněním mate. Hned po otevření jsem si spokojeně říkal, skoro typické Sangiovese, výborně! Po hodině na zahradě převládá paprika, pepř a kořenitý projev kabernetu. Číst dál