Omlouvám se všem, kdo čekali ušlechtilá a drahá vína, ale prokličkoval jsem mezi Baroly a Bolgheri jako Maradona obranou a zavěsil další supermarketovku. Nedávno jsem tady psal o Grillu a už nedopsal, že druhý den v rozpité lahvi mě bavilo ještě víc, ale při dnešní procházce oddělením vína v CONADu jsem si na to vzpomněl. Číst dál
Zvolna už končí další léto (fotka je z dnešního plážování), teploty na toskánském pobřeží ještě vyšplhají k jednadvaceti stupňům, ale už se udrží jen krátce a slunce už tolik nepálí. Odložil jsem ambiciózní plány na cesty a výlety a užívám posledních slunečných dnů. Dvakrát denně plavu v moři a připravuju se na zimu. Nedávno mi místní kamarádka vysvětlovala, že základní sazba DPH je v Itálii sice vyšší než v ČR (22%), ale existuje něco jako seznam základních potřeb, na které je sazba snížená na pouhá čtyři procenta. Moc jsem jí to nevěřil, ale dnes jsem koupil neuvěřitelně krásné mandarinky a večer koukám na účet ze sámošky: na mandarinkách jsou 4% DPH. Na broskvovém džemu 10%. Kromě mandarinek jsem přinesl i dvě sicilská vína s 22% DPH, ovšem s pohledem na účet je to velmi přijatelné. Grillo bylo za 3,99 EURO, směs La Segreta za 6,99 EURO. Vždycky, když se s Italy nebo s Čechy bavíme o Sicílii, skončíme u toho, že Sicílie je krásná… a levná. Číst dál
Úvodní fotka je z cyklu Plážování. Po procházce u moře jsem zašel do sámošky pro novou lákavou verzi lombardského Vermentina a přitom jsem objevil sicilské bílé za 1,99 EURO. Číst dál
V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín. Číst dál
Šťastný nový rok všem! O Vánocích a podobných velkých příležitostech sahám pro osvědčená vína. Letos jsem dopíjel zbytky Carmignana, Berthenetovy Premier Cru z Montagny, Erbesův Mosel Sekt Brut 2015 a vůbec nízkovoltové ryzlinky. O tom není moc důvod psát, vesměs to byla vína ze Skleničkových bedýnek, na blogu dostatečně popsaná (ledaže bych chtěl popsat web tím, jak moselský sekt 2015 zvolna odchází a 2016 nazrává, aby ho nahradil). Samozřejmě se mezi známá vína vmísily i nové vzorky, dnes poznánmky o několika z nich.
Ryšák 2018, Jaroslav Osička
Číst dál
Feudo del Mandorlo, Crema di Mandorla je sicilský fortifikát od výrobce Marsaly Cantine Arini. Ve skleničce temně jantarová barva, obluzuzující mandlová vůně á la Amaretto, včetně madlových slupek. Je to až podbízivé, ale zároveň tak přitažlivé! V chuti totéž, dokonale mandlové, trochu kávových zrn a fíky, plné a sladké (odhadem ke 100 gramům), lehce alkoholové (16%, takže nic hrozného), ale alkohol dělá trochu hrubý závěr chuti. Hladké, příjemné, brutálně přirozené (už jsou to roky, co jsem v Českém Krumlově pil Amaretto, ale Crema di Mandorla se mi zdá jednodušší a přirozenější, prostě fortifikované víno s macerovaným práškem z mandlí). Číst dál
Třetí dávka poznámek z degustace vzorků sicilské Cantine Arini, tentokrát jen dolihovaná vína. O historii Marsaly jsem už psal před čtyřmi roky tady. Stručně zopakuju, že Marsala sice na Sicílii zdomácněla a považuje se za tradiční produkt, ale vznikla někdy kolem roku 1773 jako výmysl britského obchodníka s vínem Johna Woodhouse, který chtěl vytvořit nápodobu Sherry nebo Madeiry. Bílá vína z tradičních sicilských odrůd (Grillo, Catarratto) podstupují kratší či delší zrání v sudech a stabilizaci přídavkem vinného destilátu. Nejlepší Marsaly (Solera Vergine) jsou směsi několika ročníků, které se přidávají průběžně a lahvují se po pěti a více letech. Všechny Marsaly pocházejí ze západosicilského okresu Trapani, výrobců je jen asi dvacet. Číst dál
V pátek jsem tady avizoval, o co půjde tento týden, a začnu rovnou se sicilským vinařstvím Cantine Arini. Pravidelní čtenáři znají, ostatní si mohou připomenout report z července 2015 tady a tady a následně marsalské bedýnky 2016 tady. Stručná rekapitulace: rodinný podnik založený roku 1952, 30 hektarů a asi 150.000 lahví ročně. Myslím, že to je na sicilské poměry malý podnik. Sídlí přímo v Marsale a patří mezi asi dvacítku místních výrobců fortifikovaného vína Marsala. Číst dál
O víkendu před pondělní uzávěrkou Toskánské bedýnky u Skleničků frčela Itálie. Pro ujištění o výběru vín, ale i proto, že s blížícím se novým dovozem padají zábrany a otvírají se vína dlouho šetřená a odkládaná. S novou bedýnkou přijede náhrada. Číst dál
Absolutně nepraktická ambaláž, extrémně vysoká štíhlá půllitrová lahev. Prostě překážecí, když ji postavíte na stůl jako Eiffelovku, musíte dávat pozor, abyste ji neporazili. Lahve jsou číslované, tahle má číslo 1506 z celkových pěti tisíc. Jak říká název, perpetuální Marsala založená roku 1980, dolihovaná vinnou pálenkou na finálních 19% alkoholu. To už jsou hodnoty, které mě spolehlivě odrazují (cokoli nad 13% alkoholu už beru s podezřením a nad 14% jako potenciální pokus o otravu konzumenta). Ale takhle staré víno nepotkáte v autobusu cestou na ranní směnu, takže krotím nevoli a marně vzpomínám, jestli před rokem na Sicílii padly nějaké další informace o tomhle víně. Číst dál
Stravecchio del Baglio Arini aneb extra staré víno ze statku Arini. Marně jsem hledal slovo baglio v italském slovníku, bůhvíproč jsem si z loňských sicilských degustací přivezl dojem, že to znamená tu budovu zobrazenou na etiketě. Možná by se to dalo volně přeložit i jako nejstarší víno rodiny Arini? Číst dál
