Champagne Comte de Brismand Brut Reserve
Výrobce je překvapivě skromný, na etiketě je jen malým písmem uvedeno, že to vyrobil jakýsi VPP. Prostě supermarketový výrobek se vším všudy – v německém Lídlu mě zlákala cena, baťovských 17 EURO. Ještě údaj o 12,5% alkoholu a na zadní etiketě doplňující informace o složení: odrůdy Pinot Noir, Pinot Meunier a Chardonnay. Víc asi nemá cenu hledat, k vlastnostem podobných průmyslových vín patří neurčité a průběžně proměňované složení. Číst dál
Následující týdny budu na blogu otravovat s bublinami a moselskými ryzlinky. Cestou z Mosely jsem se zastavil v Lídlu pro nějaké pečivo na cestu a přikoupil šampaňské za 16,99 EURO. Bylo už horko, tak jsem si to raději ověřil na kalkulačce, 408 kaček. Hned vedle byl druhý supermarket jménem EDEKA, kde jsem ukořistil čtvero dalších bublin (Wolfberger, MUMM, Mittnacht) v celkové ceně 32,96 E (790 kaček). Bylo po desáté ráno a teplota se blížila třicítce. Bylo to napůl jako ve snu a napůl jako ve filmu. Číst dál
Vedlejším účinkem opakovaně zmiňovaného nadšení pro letní koktejly s Campari se stanou příležitostné degustační poznámky laciných sektů. Saint-Louis Prestige Brut stál v Bille 99,90 Kč, Crémant z Loiry v MAKRO za 265 Kč. Loiru jsem koupil ze zvědavosti – sice jsem před deseti lety strávil na Loiře několik dní, ale sekt jsme tam tuším neotevřeli žádný, protože jsme se báli sladkých bublin. Loirský nákup tak měl poznávací účel s pojistkou, že jestli bude tragický, v Campari Spritzu se to ztratí. Nečekal jsem, že by Diamant de Loire za 11 EURO mohl být opravdový klenot, ale je lepší, než jsem čekal.
Dnes místo vážně míněných rad, předsudků a návodů jen trocha nezávazného plácání. Mnozí si řeknou, že to není žádná změna, za sebe alespoň nebudu předstírat serióznost. V pondělí jsem italským přátelům vzkázal „Torno subito“ a po měsíci přijel i s nákladem toskánského Carmignana. Sedmnáct hodin řízení dá člověku zabrat. V úterý jsem byl unavený, jako kdybych vyložil vagon uhlí, a večer jsem završil vylitím sklenice Carmignana do notebooku. Středa padla na snahu zachránit notebook, což se nakonec zřejmě podařilo. Přesto jsem došel k myšlence, že člověk, který vylije víno do životně důležitého notebooku, by neměl radit těm, co si víno do notebooku nevylili. Číst dál
Úvodem kaleidoskopické zpravodajství z Toskánska. Dnes jsem vyjel do provincie Pisa, poháněn touhou přinést fotky z další opuštěné vesnice (viz Buriano). Šlo o vesnici Toiano poblíž obce Palaia. Věděl jsem sice, že nějakých dvacet kilometrů od Palaia leží úplně jiné Palaia a taky má ve svém okrsku (Comune) vesničku Toiano, ale věřil jsem, že si s tím GPS navigace poradí. Jak už tušíte, po objevení nepravé dvojice Toiano (Palaio) jsem si řekl, že jsem ještě mladý, mám před sebou dlouhý život a určitě se ještě někdy podívám i do druhého Toiana i Palaia. Bylo hezky a opravil jsem si názor na dosud podceňovanou pisánskou krajinu. Není to taková divočina jako Chianti Classico nebo Val d’Orcia, mají to tu úhlednější a blahobytnější, ale dalo by se tady bejt. Číst dál
Jen málo věcí stojí za přerušení dvouměsíční tématické šňůry blogů o italských vínech (a franckých Grosses Gewächs). Jedna z nich je, když si před půlnocí v předsíni vyskládáte plnou paletu ryzlinků, rozpáráte první kartón a otevřete mladé bubliny :-)
Dnes něco na odlehčenou, toskánský pet-nat z místní odrůdy Vermentino. Na dolní fotce je vidět, jak se kaly z druhotného kvašení v lahvi krásně usadily na dně. Chtěl jsem druhou lahev vypít „naopak,“ tedy s nerozmíchanými kaly, ale samozřejmě se to nepovedlo. Po focení jsem s lahví neodborně zakvedlal a mám zase dokonale homogenní víno s lehkým zákalem. Číst dál
Lumis Brut NV, Il Colombaio di Santa Chiara
O výrobci jsem se už vypisoval před dvěma lety tady, takže se nebudu opakovat. Je tam i hlubokomyslné skleničkovské mudrování o vhodnosti odrůdy (Vernaccia) k barikování (NE) a sektování (ANO), takže čtěte! Nedávno jsem ochutnával další, už asi třetí sekt z Vernaccie (Fattoria San Donato), takže mě klidně berte jako experta. Zase to byla metoda Charmat, zřejmě oblíbenější mezi vinaři v San Gimi. Číst dál
Dnes zapomenuté poznámky z prvního týdne v Toskánsku. Shodou okolností obsahují zmínky o pastě al limone, ke které jsem mezitím už zveřejnil recept. Pořád trnu, abych některé poznámky omylem nezveřejnil dvakrát, ale čtenáři moderní literatury a fanoušci filmu jsou snad zvyklí na to, že se napřed vypráví konec a potom se dvě hodiny pátrá, jak to všechno vlastně začalo :-) Číst dál
Na Querceto, kde sídlí vinařství Marchesi Ginori Lisci, se dívám každé ráno a večer z okna. Vzdušnou čarou to jsou asi čtyři kilometry na druhou stranu údolí Val di Cecina. Objevil jsem je asi v roce 2010 úplně náhodou, ve vinotéce v San Pietro. Prodávali tam sudovku (Vino Sfuso) a točili ji z dvěstělitrových nerezových tanků, litr za dvě nebo tři EURO. Zeptal jsem se, kdo to vyrábí a kromě jména vinařství Marchesi Ginori Lisci jsem navíc dostal i letmý nástin denominace Montescudaio. To bylo v době, kdy Svaz Vinařů rozjížděl kampaň proti sudovce s výborným argumentem, že nikde ve světe si konzument nemůže sudovku koupit, jen u nás. Ty tanky ve vinotéce stojí dodnes, jen v nich už možná je jiné víno… Číst dál
Ve čtvrtek ráno jsem zrušil cestovní plány na zbytek roku. Itálie oznámila, že s okamžitovou platností bude od Čechů požadovat negativní test na Covid-19, takže jsem hodil do koše poznámky k cestě do Itálie. Zrušil jsem i rezervaci ubytování v burgundském Givry, protože nemá cenu si balit na cestu, když se Francie a Německo asi brzy přidají. Velké nákupy potravin jsem jako loajální občan udělal už v srpnu, když Andrej veřejně vyhlásil, že žádné plošné opatrenia něbudú… čekání na páteční oznámení zmatečních vládních omezení jako předehře k totálnímu lockdownu ekonomiky jsem si krátil burgundským Crémantem od Bouthenetů. Číst dál
Nebudu nadávat na vedro, protože jsem se na třicítky těšil celou zimu. Na druhou stranu je pravda, že horko ovlivňuje spotřebu i výběr vína. Ve vedrech docela dobře snáším jižní červená, všechny mohutné Merloty a kabernety, Sangiovese a Montepulciana, ale z opatrnosti většinou volím ryzlinky s nízkým alkoholem. V nejlepší bernkastelské vinotéce jsem odhodil zábrany a nakoupil krabici kabinetů. Myslím, že o nich brzy něco napíšu, včetně pětadvacetieurového kabinetu od pětihvězdičkového J.J. Prüma :-)
