Po třech týdnech v Toskánsku už jsem zpátky doma, i s vínem ze San Gimignana. Před dvěma týdny jsem byl v Sieně návštěvou u Renata Spanu, ve vinařství La Lastra. Od Stefana Grandiho jsem věděl, že Spanu dělá vynikající Vernaccii, ale byl jsem zvědavý na jeho červená vína. Ochutnávali jsme je v poledne a slunce žhavilo na třicet tři, v červených vystupovaly třísloviny. První letošní tropické teploty asi ubraly na mém soustředění, takže po týdnu začínám znova.   Číst dál →

Po týdnu se řešení bedýnkového rébusu zase vzdálilo, ale kuchyň se zaplnila spoustou krabic z vinařství. Rozhodl jsem se zvýšit degustační tempo i za cenu, že spoustu vína nevypiju, ale vyliju. Vylévání je bohužel nutností, v teplotách přes 30 stupňů se porušení životosprávy hned vymstí…

Číst dál →

Fattoria Il Palagio leží poblíž San Gimignana a patří Zoninům. Zonin je největší soukromé vinařství v Itálii, jeho vína najdete už i v českých supermarketech a na benzinkách. Il Palagio ale do téhle skupiny nepatří. Hospodaří samostatně a údajně patří rodinné větvi, která se od hlavní části rodiny drží stranou. Il Palagio bylo první italské vinařství, kam mě náhoda zavedla už v roce 2003. Pamatuju se, že jsem byl velmi překvapený vstřícným přístupem a nabídkou ochutnat cokoli. Skoro jistě jsem si tehdy odnesl jen několik lahví ze základní řady, na Arnolfa přišla řada až mnohem později.   Číst dál →

První náznaky dosvědčují, že jsem se v Toskánsku rychle aklimatizoval. V neděli večer bylo polojasno až zataženo, byla mi zima a musel jsem si obléct dlouhé kalhoty a svetr. Zabalil jsem ho s sebou jen pro jistotu s tím, že ho skoro jistě nebudu potřebovat. Ve svetru jsem zajel pro pizzu, teploměr v autě ukazoval 24 stupňů. To bych doma bral jako vedro.   Číst dál →

Hned první večer v Toskánsku jsem využil fintu, kterou jsem se naučil od dětí. V Itálii jsem je nutil, aby se večer do pizzerie oblékly s tím, že plavky a sandály nejsou dostatečný večerní úbor. Děti začaly prosazovat pizzu da asperto, tedy abych došel nebo dojel pro pizzu do krabice neboli pizzu s sebou. Napřed jsem se je snažil zlomit, ale brzy jsem přišel na to, že tím ušetřím spoustu peněz. Navíc jsem z pizzerie nebo rosticcerie obvykle nosil základní margheritu, ale vylepšovali jsme si ji salámy, šunkami, zeleninou a ovocem. Po jedenácti stovkách kilometrů a poledních teplotách stupňů se mi nechtělo večeřet v pizzerii a pizzu jsem si přivezl. V místním supermerkáči jsem přikoupil šunku a lahev Chianti, aby se chudoba měla dobře…   Číst dál →

Skoro týden po příjezdu otvírám darovaný vzorek Riservy 2017 z Gracciana. Četl jsem se na italských blozích hodnocení v přehledech nastupujícího ročníku, tak jsem využil příležitosti a s objednanou paletou Vina Nobile si napsal o vzorek. Podle denominačních pravidel by se snad už Riserva 2017 směla prodávat, ale vinařství to komentovalo tak, že až v létě. Upřímně, vždycky mě bavilo být první, ale s komplexními Riservami z Montepulciana mám trochu rozporné zkušenosti. Bavila mě mladá (asi jako 2017 na konci dubna 2021), ale potom se často dostala do stavu, kdy dominovala robustnost, taniny, přehnaná plnost a koření. Za dalších 6-8 let zjemnila výraz a odlehčila se, ale toho se málokdo dočká… nic pro konzumenta, který má šest lahví.   Číst dál →

Utkvělé myšlenky jsou ty, co se jako červená niť vinou dějinami antického dramatu nebo Van Goghovými malbami… nebo někdy taky jen hlouposti uklizené ve sklepě pod hromadou harampádí, které se občas dostanou na světlo a potom zlobí :-) Jedna z mých utkělých myšlenek je, že by vinaři vlastně neměli zatěžovat zákazníky archivací a měli by víno prodávat teprve tehdy, když je připravené k otevření. Není to populární myšlenka, spousta lidí pravidelně vyměňuje možnost archivovat několik let neznámá vína za dvacetiprocentní slevu a obecně se považuje odhad správného času k otevření lahve za jednu ze základních kvalifikací vinného konzumenta. Vždycky jsem oceňoval italské denominační předpisy, které poměrně volně stanovují sklepní procedury, ale striktně říkají, že některá vína se nesmí prodávat dříve než 24 nebo 36 měsíců po sklizni. A ano, všichni závidíme le vinařům, kteří mohou prodávat čerstvě nalahvovaná vína za 100+ EURO už rok po vykvašení…   Číst dál →