Správně bych měl mít titulní fotku s věžemi San Gimignana, ale včera bylo zataženo, fotka tmavá, a starou se mi nechtělo dávat. Na fotce je přehlídka úlovků z výletu do SanGi jako příslib dalších textů. Skoupil jsem všechny ukázky nového ročníku 2024 a těším se! Číst dál
Pořád tady píšu, že v Itálii přežívám z českého důchodu, takže bych měl vysvětlit, jak důchodce přijde k třicetieurovému Brunellu :-) Pořídil jsem si zákaznické karty dvou hlavních supermarketových řetězců a moje sympatie okamžitě přešly od COOPu ke CONADu. COOP jsem miloval jako turista za občasných krátkých italských výletů, ale CONAD mi pravidelně s účtenkou vytiskne i slevový kupón nebo kupóny na další nákupy. Naposledy 6E slevu na nákup za 30 a víc EUR. Nosil jsem to v portmonce jako talisman a na konci týdne jsem si uvědomil, že žádný velký nákup už neudělám. Tak jsem zajel jen tak pro Brunello za 30 se slevou. Nejvtipnější na italských slevách je načasování. Mně jako lajkovi to připadá víc jako sociální služba než jako výprodej: před Vánoci jsou slevy na ryby a na sladkosti, teď na jaře na jahody, pomeranče a Prosecco :-) Itálie funguje úplně jinak než Čechy, stále se učím! (Dvě úvodní fotky jsou z Livorna, Terazza Mascagni.) Číst dál
Začnu upřímným poděkováním bedýnkářům za trpělivost. Uzávěrku přihlášek jsem dal na pondělní večer, v úterý ráno jsem spočítal a objednal… potom to na naše česko-německé poměry chvíli trvalo a došlo k výpadku jednoho vína. Vespolína sice vypadá jako přezdívka nějaké kruté římské císařovny z dob Maxima Decima Meridia, ale Mazzoni (mi) ji vyprodal těsně před objednávkou. Nabídl jsem náhrady, náhrady byly přijaty, a jestli se nic hrozného nestane, bedýnky přivezu příští týden. Děkuju především za vstřícný přístup, nikdo se neošklíbal, že jedno ze slíbených vín není. Funguje to stejně i z druhé strany, vinaři tolerují moje objednávky, které by ještě před kovidem zadupali do země jako příliš malé. Není to šťastný svět, ale můžeme si ho zpříjemnit lahví Nebbiola nebo Erbaluce. Na úvodní ilustrační fotce jsou slavné cypřiše u San Quirico d’Orcia, protože tady už dlouho nebyly :-) Vpravo uprostřed na kopci svítí Montalcino. Číst dál
Úvodní fotka je jen ilustrační, pohled na Colle Val d’Elsa na začátku února. Letní fotku jsem tady mnohokrát použil jako zobrazení toskánského snu (například tady), a když jsem jel před měsícem do Montepulciana, zajel jsem si kilometr na známé místo pro zimní fotku. Dnešní text o dvou vínech Frescobaldi může vypadat jako plánovaný, ale není to tak. Jen jsem v poznámkách objevil tři týdny starý zápisek o Chianti a přidal k němu zápisek o novém ročníku laciného supermarketového Vermentina. V zásadě jde o kusovky, základní výrobky, ale Frescobaldi je v Itálii považovaný za špičkového výrobce. Prostě se mi to tak sešlo. Číst dál
Úvodní fotka je jen ilustrační, zastávka u silnice někde u Montalcina. Dnes o dvou vínech pořízených cestou z toskánského Montepulciana do Montalcina v montalcinské vinotéce. Číst dál
Vino Nobile di Montepulciano DOCG 2020, Avignonesi
Číst dál
Contessa Vittoria Langhe Arneis 2023 DOC, Fontanafredda
I kdyby to nikdo nečetl, mají moje poznámky velký praktický význam pro mě. Stojím před regálem ve vinotéce nebo v sámošce a v mobilu gůgluju, jestli jsem nějaké víno nebo výrobce už měl… nebo, jako v tomto případě, který ročník že jsem to měl. Arneis od špičkového piemontského vinařství Fontanafredda jsem si pamatoval včetně krajně nejistého hodnocení. Nalistoval jsem si, že jsem skoro přesně před jedenácti měsíci tady psal o předchozím ročníku s návodným závěrem „určitě chci při první příležitosti ochutnat nový ročník a porovnat.“ A jak řekli, tak udělali. Číst dál
Anteprima je italská propagace nového ročníku vína. Je zaměřená na profesionáy v oboru, ale často přístupná i amatérům (za velmi rozumný poplatek). Bejvávalo, že se toskánská Anteprima valila celý únorový týden, postupně Chianti, San Gimignano, Montepulciano a Montalcino, ale aktuálně se Consorzio di Vernaccia osamostatnilo v květnu a nic není jak bejvávalo :-) Ale ze sledování čtenářů na soc-sítích vím, že současně s Montepulcianem běžela ve Veroně Anteprima di Valpolicella. Úvodní fotka snad udělá radost všem, kdo v Montepulcianu už byli, ostatním doporučuju neváhat a jet. Vlevo dole asi nejslavnější dominanta města, chrám San Biagio, vpravo nahoře staré Montepulciano. Číst dál
Terre d’Etruria (web) je družstvo v Donoratico, Maremma, založené roku 1950. Sdružuje asi 3500 zemědělců z provincií Pisa, Livorno, Grosseto a Siena, a prodává nejen víno, ale všechny zemědělské produkty. Il Poderone je družstevní sklep v provincii Grosseto, který zpracovává hrozny od šedesáti pěstitelů (celkem ze stovky hektarů). Úvodní fotka je z hradeb Volterry. Číst dál
Po měsíci sladkých snídaní jsem si vzpomněl na italské hotelové snídaně a vyrazil na nákup, dvě Chianti s cenou 8 až 10 EUR byla už jen příjemný bonus. Můj nejlepší lednový tip na italské jídlo je pomalu pečený krocan (tacchino). Všechny velké supermarketové řetězce jej nabízí standardně, cena je asi 20 EUR za kilo. Bílé maso, kvalitou a strukturou srovnatelné s vepřovou panenkou, za mě je to dokonalé. Ideální s vařeným špenátem (mají to hned vedle, cca 8 EUR za kilo) a pečenými brambory. Všechno jsou to hotovky, stačí ohřát v mikrovlnce nebo v troubě. Číst dál
Od začátku ledna by se (teoreticky) mohla prodávat nová kategorie toskánského Vino Nobile di Montepulciano, Pieve. V praxi se asi začne prodávat až na jaře, po únorové Anteprimě, ale vyhlížím to s velkým očekáváním. Pro nás Čechy je to zajímavé v tom, že ve vinařsky vyspělých evropských zemích vinaři běžně dělí produkci do třech kvalitativních tříd (zjednodušeně základní řada, vybraná vyjímečná vinice a to nejlepší – výběr z nejlepších hroznů a sudů). V Montepulcianu to tak fungovalo už dlouho (Rosso di Montepulciano, Vino Nobile di Montepulciano a Riserva) a po dlouhých přípravách se místní Consorzio shodlo na čtvrté kategorii, Pieve. (Na úvodní fotce je fotogenická Cappella della Madonna di Vitaleta ve Val d’Orcia, což není úplně Montepulciano. Na Silvestra mělo být jasno, ale jak vidíte, předpověď zklamala a bylo zataženo.) Číst dál
Úvodní obrázek z minulého týdne ukazuje pinie a azzurro v zálivu Baratti, což není Chianti, ale etruské pobřeží a Maremma. Leč pojďme na Chianti z titulku. Jako blogger tohle víno miluju, dobře se o něm píše. Má snad všechny marketingové atributy pro blog: vinařství patří mezi toskánskou špičku, víno má nepřehlédnutelnou etiketu, je běžně dostupné a není drahé (konkrétně 16 E plus nějaké drobné), nese si s sebou legendu o kormidelníkovi Kolumbovy flotily (už ani nevím, nakolik je to označení přesné)… a navíc k němu mám soukromý vztah daný tím, že když jsem v červnu 2021 po dlouhé době po kovidu atd. přijel do Toskánska a ubytoval se v laciném penzionu někde mezi Vinci a Florencií, cestou pro pizzu jsem se zastavil v supermarketu a koupil tam právě Verrazzano 2017. A jak jsem byl usoužený steskem po Itálii a kovidovým strachem ze zavřených hranic, Verrazzano byl úplný zázrak. Vystřelilo mě to z bot, v poznámkách jsem měl krásných 93 bodů /100. Bylo to hodnocení poplatné podmínkám a radosti z návratu do Toskánska? Asi ano, ale když po sobě čtu poznámky, tak se mi nezdá, že bych tehdy přestřelil. Dodnes si pamatuju tu radost z červnového azzurra, pizzy a Chianti, a stále ji mám spojenou s Verrazzanem. Číst dál