Tři a půl měsíce poté jsem neodolal a znova vyzkoušel orvietské Campo del Guardiano 2014 z vinařství Palazzone. V paměti jsem ještě měl zavřený, nepříjemný projev z dubnové degustace, ale stýskalo se mi po Itálii. V červenci jsem musel z vážných důvodů zrušit dovolenou v orvietském Asisi, padla na to i zaplacená záloha na ubytování. V plánu byla Perugia i nedaleké Montepulciano, samozřejmě vinařství Palazzone, Perticaia a mnoho dalších. Když jsem se zotavil a vyjel, vydalo to už jen na Benátky, Luganu a Valdobbiadene. Prosecco jsem nakonec zamítl, benátské zkušenosti mě znovu utvrdily v tom, že Prosecco se má vybírat podle ceny. Čím levnější, tím lepší. Prosecco od Zonina za 3,45 EUR v toskánských supermarketech roku 2004 dodnes nic nepřekonalo, a to je prosím Zonin největší soukromé vinařství v Itálii. Číst dál
Archiv štítku: Orvieto
Červnový pozdní sběr a modré Chardonnay
Jantarové víno z Umbrie
Musco 2014 Vino Bianco, Palazzone
Komplikované víno, ale pokusím se o jednoduchý popis. Robustní tlustostěnná lahev a hodně stylizovaná jednobarevná etiketa s pérovkou a číslováním (celkem 1872 lahví). Místo cínové záklopky je vosk, naštěstí pružný a nedrolivý, docela dobře jde sundat. Na korku dvojjazyčný mission statement. Ve skleničce výrazná žluto-jantarová barva. Na pondělní degustaci to až tak vyhraněně nevypadalo, ale doma na zahradě je to skoro oranžová. Ve vůni komplexní s herbálními i ovocnými tóny, v pozadí lehce kůže a chemie. Žádné náznaky macerace třapin, naštěstí.
Radost z jednoduchého vína
Terre Vineate 2016, Orvieto Classico Superiore DOC
Teď večer mi základní Orvieto udělalo velkou radost. Nebudu spekulovat, jak moc se na tom podílí nízké očekávání: pokud jde o sklepní práce (o práci ve vinohradu to neplatí) jde o běžné víno, připravené v zásadě průmyslovými technologiemi v nerezu. Veliké tanky s řízením teploty, separátní vinifikace čtyř odrůd a teprve potom smísení v poměrech daných orvietskými apelačními předpisy. Ambaláž s čirým sklem a jednoduchou etiketou marketingově umisťuje víno do supermarketu, ale ve skleničce zavládla radost. (Na fotce je předchozí ročník 2015, omlouvám se.)
Plnější žlutá barva je pro orvietská vína typická, ve vůni hodně zralé žluté ovoce, přezrálá herbální vůně, grepy a lehký závan koření. V chuti svěží kyselina, zralé žluté ovoce, střední plnost. Ovoce už navinulé, minerální závěr s grepovou hořčinkou. Jedinou výhradu mám k 13% alkoholu, ale to asi k ovocné přezrálosti patří. Osvěžující a lehce pitelné až chlastací. Žádný chřest teď večer doma nemám, ale nadšeně si představuju výborné párování s bílým chřestem. Ve čtvrtek to vyzkouším.
Campo del Guardiano 2014, Palazzone
Před pondělní degustací toho nejlepšího ze Skleničkových bedýnek jsem sliboval zařadit i nové Campo del Guardiano 2014, ověnčené Třemi Skleničkami italského průvodce Gambero Rosso. Při ranní přípravě vín jsem objevil zapomenutou lahev Chinon Blanc La Croix Boissée 2012 od Bernarda Baudryho. Přidávat další víno by zvedlo dávku alkoholu, v zájmu zdravého degustování jsem vína vyměnil. Chinon byl skvělý, ale šampionem večera se stal moravský Sauvignon 2006 z Dobré Vinice (Slepé bedýnky z jara 2012). Popravdě si myslím, že by byl hvězdou i na jinačejších degustacích :-) Dnes aspoň Skleničkovy první degustační poznámky o novém Campo del Guardiano.
Viognier z Orvieta
Pokračování přehlídky orvietských vín z Palazzone. Utahaný procházkou po Ústí nad Labem s bolavou nohou a třídních schůzkách jsem otevřel Dubiniho Viognier 2016. Rád bych to napsal rychle a s nadhledem, ale hned zkraje jsem musel řešit zásadní kompetenční problém: mám vůbec hodnotit Viognier? Číst dál
První jarní chřest
„Zeptej se mě, Maxmilióne, v čem je největší umění komedie?“ pobízí strýček malého hrdinu mého oblíbeného filmu. V načasování. V úterý mi to dokonale vyšlo. V deset hodin jsem koupil v Chřestíně u Vojkovic první chřestové špičky a v jedenáct už jsem měl vyložené orvietské bedýnky z vinařství Palazzone. Všechna minerální bílá vína Giovanniho Dubini, vyrostlá na sopečných půdách u Orvieta, půjdou výborně s chřestem!