Archiv štítku: Německo

Dva suché pozdní sběry z Mosely s překvapením

Život přináší různá překvapení. Třeba právě teď: po dvanácti letech dovážení moselských ryzlinků vinařství Karl Erbes (a třinácti ročnících, protože v roce 2012 jsem ještě stihl ročníky 2011, 2010 a 2009) jsem otevřel dva suché pozdní sběry 2023 a jsou úplně jiné, než cokoli za předchozích jedenáct let. Ze dvou vín nemůžu usuzovat na ceký ročník a zatím jsem se na důvody neptal, protože v Ürzigu právě vrcholí sklizeň. Takže jen degustační poznámky bez definitivního rozluštění, zda je to dáno výkyvem počasí nebo změnou směru.   Číst dál

Dvakrát krásné Franky, přitom úplné protipóly

2023 Röttinger Feuerstein Silvaner*** Spätlese trocken, Weingut Hofmann
Jestli mě paměť neklame, tak Silvaner*** býval pod korkem a letos je tu šroub. Jinak vše při starém, barikovaný Sylván, ale barikovaný velmi střídmě, o čemž svědčí i to, že v srpnu už byl nalahvovaný. Ve skleničce je světlá citonově žlutá barva, na nose slušně intenzivní, vyzrálá vůně plná ovoce i květin, hlavně citrony a jablíčka, moc pěkné. Číst dál

Třikrát Weingut Poth, Röttingen

Nebedýnkující čtenáři možná nechápou, proč se tento týden intenzivně věnuju franckým vínům se zvláštním zájmem o sylvány a ryzlinky. Zčásti je to soukromá úchylka, zčásti následek nedávné Skleničkovy bedýnky a rychlého zájezdu do Franků. Přivezl jsem si kromě Hofmanna navíc pár lahví a průběžně je otvírám, abych uspokojil vlastní potřebu srovnávat a orientovat se v místní (francké) produkci. Vydržte, už mám jen pár lahví.   Číst dál

Alsaský Crémant a francký Schwarzriesling


Když začnu tím, že jsem byl v Eguisheimu u Wolfbergera poprvé v roce 2006, tak to bude vypadat jako vytahování, ale je to pravda. Na druhou stranu, po osmnácti letech už lesk některých velkých alsaských družstev bledne a budoucnost už není, co bývala. Nicméně Eguisheim je krásné město a stojí za návštěvu, a degustační hala Wolfbergera na kraji Eguisheimu byla velkolepá. Wolfberger dělá hodně Crémantů (=sektů s druhotným kvašením v lahvi) a dodnes si pamatuju, že místní číšnice doporučovala sekt z Pinotu Gris jako nejlepší volbu. Dnešní suchý Crémant je zřejmě směs více odrůd a googlovat se mi nechce. Většinou se v Alsasku dělá směs z Pinotu Blanc, Auxerrois a Chardonnay, a dolaďuje se dalšími odrůdami. To nejlepší na dnešním výběru je původ v německém Kauflandu a cena 11 EURO. No nekupte to, žejo. Pak nemají být Němci bohatí, když mají tak dobrý a cenově výhodný výběr vín!  Číst dál

Dvakrát Franky, ryzlink a levné sylvánské


Jestli moje degustační poznámky z minulého týdne vykazovaly zvýšenou míru nejistoty, mlživosti či neurčitosti, mohly za to vysoké teploty. Někdy se mi zdálo, že v teplotách 35+ víno chutná jinak, než by mělo, a zároveň nebylo jasné, proč nebo jak to doopravdy je :-) Martin Dindoš jednou mluvil o tom, jak pořádal milionářskou degustaci moselských ryzlinků na karibském ostrově… a ve vedru se hranice suchý / polosuchý / polosladký atd posunula úplně jinam, než jak ta vína znal. Včera jsem víno vypustil a popíjel Campari Spritz chlazený kromě ledu i mraženým mangem. Prostě dělám co můžu, chladím (se) na plný výkon.   Číst dál

Následky horka II a dvě bílá od Hofmanna

S radostnou úlevou oznamuju, že jsem dnes přežil šestihodinový rozvoz vína v Praze. Úvodní věta vypadá jako špatný překlad z angličtiny :-) nechci marnit zbytky energie nad politikou, ale jeden moment si budu dlouho pamatovat. Bylo 39 stupňů a tříproudá silnice u křižovatky na Balabence byla stažená do jednoho pruhu, dvě orientační cedule nad silnicí přeškrtané velkým X oranžovou lepicí páskou. Auto se v tom horku přehřívalo a zkušený řidič ví, že v takovém případě musí stáhnout okénka a pustit topení na MAX, aby se všechno přebytečné teplo z motoru odvedlo do kabiny. Míjel jsem přitom pruhy vyhrazené cyklistům (cyklistu v Praze prakticky nevidíte) i všelijaké falické symboly na asfaltu omezující automobilisty a pobaveně vzpomínal na politické strany, které mají v programu podporu cyklistiky, omezení automobilů ve městech nebo naopak jejich podporu. Ale nakonec to vždycky skončí dopravními kolapsy, rozfofrovaným rozpočtem a nově i spolustraníky, kteří ve chvíli, kdy jejich strana propadá v průzkumech volitelnosti, přijdou s inovativní myšlenkou omezení prodeje alkoholu. Fakt nechci zabrušovat do politiky, ale některé věci by se měly uzákonit v Ústavě podobně jako Vyrovnaný Rozpočet: na automobilismus a prodej alkoholu nesahat!   Číst dál

SKB 125, Weingut Hofmann, Röttingen, Franky

Nová francká bedýnka přišla na svět skoro tajně. Na blogu jsem ji nevyhlašoval, protože jsem se bál malého zájmu a počítal s tím, že ji zruším. Rozeslal jsem nabídku pravidelným i nepravidelným bedýnkářům jako newsletter a za pět dní se sešlo dost objednávek, aby mi to zaplatilo benzin. Domluva s Jürgenem Hofmannem byla rychlá, obratem mi napsal, že si víno můžu vyzvednout kdykoli a já jsem jel. Bylo vedro, tak jsem si k tomu už nic dalšího nepřidával a na otočku jsem přivezl víno. V úterý jsem rozeslal víno mimopražským, ve středu a dál budu rozvážet v Praze. Abych měl na webu nějaký odkaz a vzpomínku, zkopíruju sem základní informace:   Číst dál

Dva moselské kabinety

Pět dnů poté, co přijely moselské ryzlinky od Erbese, mám degustační poznámky jen o čtyřech z nich. Týden byl bohatý na degustace a tak nějak chudý na vesmírné pobídky jako třeba počasí. Navíc se mi Erbesovy ryzlinky obtížně hodnotí, protože už druhý rok po odchodu otce nechává Stefan Erbes ryzlinky déle ležet na kvasničních kalech a vína po nalahvování prochází dalším rychlým vývojem, takže jsem opatrný.   Číst dál

Skvělé sylvánské za devět stovek


Každý máme jinak nastavenou psychologickou hranici pro výdaje za víno a v zásadě to nesouvisí s našimi příjmy. Znal jsem bohaté majitele komerčních nemovitostí, kteří se chlubili tím, že každodenně pijí supermarketová vína v cenách 80 až 120 korun. Obvykle se soukromé hranice posouvají stále výš. Bývaly časy, kdy jsem taky nacházel potěšení za stovku, ale to už je jen vzpomínka… dnes mívám problémy se soustředěním na víno, když vím, že stojí přes 500 kaček. Pořád se zaobírám otázkou, jestli za ty peníze stojí, a s každým napitím se k tomu vracím. Nakonec dojdu k tomu, že mě to otravuje a že si mnohem víc užiju víno za 330 korun, protože přitom nemyslím na cenu.   Číst dál