Mauro Franchino má jen tři hektary vinic a od roku 1962 z nich vyrábí špičkovou Gattinaru. Ve starém sklepě v centru Gattinary, ve stopách svého otce, s respektem k půdě a velkým vkusem. Sám říká, že díky pravěkému původu půdy (ustupující alpské ledovce sem nahrnuly směs různých hornin a zanechaly kyselou půdu s pH 4,5) vína z Gattinary zákonitě musí být jiná, než dnes slavnější vína z Langhe. Vína kvasí v betonových tancích různě dlouho, podle ročníku. Školí je minimálně tři roky ve velkých sudech ze slavonských dubů (15 až 30 hektolitrů). Nemá nic než Nebbiolo. Tady se Nebbiolu říká Spanna, dokonce i v celních dokladech k vínu Franchino píše: Nebbiolo neboli Spanna :-) Ve špatných rocích prý udělá z horších hroznů Nebbiolo Coste della Sesia, jinak jen Gattinaru.   Číst dál →

Elia Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Čistá Barbera, deklarovaná jen jako stolní víno. Důvody neznám, můžu se jen domýšlet, jestli Barbera je nebo není v denominaci Ghemme povolená. Mladé vinice na vápenci a poměrně vysoké výnosy (což je pro mě soukromě důležitější než deklarované organické hospodaření). Krátká macerace (asi týden) a osmnáct měsíců ve středně velkých sudech. Teď trochu předběhnu: sudy musely být hodně vypálené, protože víno je silně nabarikované.   Číst dál →

Upřesním: Tiziano Mazzoni nepřijel, ale přijela paleta jeho vín. Jak se dalo čekat, většina vín je v novém ročníku. Což mě trochu zlobí, ale domácí degustace bude o to zajímavější. Moje zápisky z červnové degustace můžu zahodit a začít od nuly. Paradoxně nejvíc to zpočátku vadilo u neročníkového bílého Iris. U neročníkového vína se zdá, že to je jedno, ale samozřejmě jsem Iris hned otevřel a s nelibostí konstatoval, že víno je hodně zavřené a jiné, než moje vzpomínky z června. Ale když po dvou hodinách dopíjím odloženou sklenku, vzduch vykonal svoje a Iris se blíží původnímu očekávání.  Číst dál →