Jsem se dvěma dětma na týden na prázdninách u Znojma, takže dnes o Znojemsku a Weinviertelsku.
Archiv štítku: Morava
Vinařský skanzen
O jižní Moravě jako Francii pro chudé jsem tady už vtipkoval víckrát, ale hned první den dovolené ve Vranově mě vrátil do podnikatelského pravěku. Vinotéka na nádvoří vranovského zájmu prodává pečivo Fornetti a dvě vinařství: Vinné sklepy Lechovice a Znovín Znojmo. Chtěl jsem si první den stylově otevřít Veltlín 2013 VOC ze Znovínu (220 Kč), ale neshoda nastala, když jsem požádal o účtenku. Pokladní doklad. Papírek, bumážku? Prodavačka a prodavač se dlouho radili, ale výsledek byl striktní: účtenky nedáváme. To prý nelze…
Vzpomněl jsem si na desítky jednání se striktně poctivými francouzskými vinaři a víno jsem nakonec nekoupil s tím, že si nazítří zajedu pro Veltliner DAC do Rakouska. Zajímá mě, jak to vidíte vy? Vadila by vám neochota vystavit účtenku? Otravuje vás, když zjistíte, že domácí ceny jsou vyšší a standardy poctivosti nižší než o pár kilometrů jižně za rakouskou hranicí?
Slepice je tady!
Děkuju všem přihlášeným a radostně zvěstuju, že Slepice je na světě! Ve středu přijela poslední dvě vína a 28. komunitní bedýnka je kompletní. Ve čtvrtek začnu rozdávat a rozesílat první bedýnky přihlášeným (a zaplaceným:). Předpokládám, že to všechno nestihnu a budu je vydávat i v pátek a v pondělí. Dnes jen několik poznámek o vínech a o slepé degustaci.
Naturafestival v Poděbradech
Dnes jen pár fotek ze sobotního festivalu v poděbradském zámku. Velkým plusem byla nekomplikovaná organizace (vstupné 80 Kč zahrnovalo skleničku, degustace si každý domlouval a platil sám s vinaři). V zámecké hale obsadilo jedno patro víno a druhé (spodní) patro zemědělci a zpracovatelé. Komorní atmosféra a počet návštěvníků tak akorát – ani nával, ani prázdno.
Slepice
Za měsíc bude mít blog sedmé výročí a zdálo se mi, že se z něj vytrácí zábava. Přemýšlel jsem, co s tím udělám. Ten nejjednodušší recept (začít líp psát) je zároveň nejtěžší :o) Ale nejlepší zábava je společná, například společná degustace, pokud se přidá dost účastníků. A nejlíp s domácími víny, pár z Moravy a taky něco z Čech? Uděláme si novou Komunitní bedýnku – Slepici! Číst dál
Konec sudovky za pětikačku (v Itálii)
Většina čtenářů blogu (aspoň doufám) neujíždí na příslovečné sudové Pálavě z pražských výčepů ani na výhodných výprodejích v Lídlu. Segmentace trhu s vínem je oblíbené téma pana Skleničky. Už se tady vyskytlo víckrát, ale většinou ve spojitosti s tím, že svět ušlechtilých vín nemá nic společného se světem supermarketových výprodejů a průmyslových vín. Dnes paradoxně z jiného soudku, Daniele Cernilli psal na blogu o tom, jak jsou všechny navzájem se míjející segmenty trhu propojené. Důvodem mu bylo, že cena sicilské „sudovky,“ tedy vína jako komodity bez označení původu, klesla pod 20 centů za litr. Jestli dobře počítám, je to 5,60 Kč. Původní text je tady a stojí za přečtení celý.
Veltlínské zelené, VOC
Mám radost, protože už nebude nutné jezdit pro Veltlíny do Poysdorfu! Debaty o smyslu VOC jsem sledoval skepticky, protože selský rozum napovídá, že účelem apelačního systému je marketing a prodej. (Spolu s jistou emancipací vinařů, kteří si do stanov VOC můžou dát, že zatřídění vín do VOC nebudou provádět státní komise, ale přímo komise vinařů – členů VOC. Samospráva v praxi:o) Rakouští vinaři to zvládají mistrovsky, Poysdorf budiž příkladem. Proti tamním reduktivním a rychleným Veltlínům je možné snést mnohé výhrady (sám jsem tady nějaké během času vypsal), ale obchodní úspěch jejich modelu je zřejmý. Lehké, svěží, minerální a pitelné Veltlíny za dobrou cenu a VOC jako obchodní známka, co víc si přát?
Rosé a Pinot od Špalků
Na rosé z zweiglu z vinařství Špalkových nedám dopustit – před mnoha lety to bylo vůbec první víno, které jsem přesně určil naslepo, aniž bych ho před tím vůbec ochutnal (a možná i poslední?). Od té doby se změnila lahev, etiketa i logo vinařství (celkově se mi moc líbí čistá stylistika balení), ale na Špalkových rosé jsem pořád zvědavý. Číst dál
Sekt z Zweiglu
Je to trochu rozloučení s oblíbenou vyprodanou šumivkou: ve středu večer jsem po prvním letním dnu otevřel sekt z Krásné Hory. Vyloudil jsem ho před týdnem při návštěvě ve vinařství a potom doma jsem si nebyl jistý, který sekt mám.
Pinot Noir 2012, Krásná Hora
Šťastně jsem se nachomýtl k lahvování v poddvorovském vinařství Krásná Hora a řekl jsem si o právě naplněnou lahev Pinotu. O týden později jsem neodolal. Podrobnější údaje o víně chybí, protože jsem se před týdnem po celodenní šichtě a tříkilometrovém pochodu z penzionu uvolnil a při ochutnávce sudových vzorků jsem byl už úplně uvolněný:o) Dnes s rezervou, protože víno po lahvování ještě nemohlo být v ideální formě, ale zvědavost zvítězila…
Pinot Noir 2012, Krásná Hora
Světlá barva s patrným bledým meniskem. Zemitá vůně s podtónem mokré lesní stromové kůry (snad i pryskyřice?) a jen severská ovocitost. V chuti lehké, domácky švestkové, svěží, úplně suché a parádně pitelné. S ohledem na nedávné lahvování je to hodně nadějný Pinot.
6 biodynamických vín dělá první biodynamickou Komunitní Bedýnku a kdo se přihlásí, má o důvod víc těšit se na jarní rovnodennost! Úvodní článek je tady, přihlásit se můžete tady!
Veselý & Bočky 2011 bílé, Richard Stávek
Bílé víno v titulku je s malým otazníkem. Technicky vzato jde o bílé víno, ale vyrobené postupem, který se označuje jako oranžové víno. Tedy s delší macerací na slupkách včetně stopek. Z pohledu konzumenta mainstreamových vín tady výrobní postup ovlivňuje výsledek výrazněji než použité odrůdy.
Frankovka 2006 pozdní sběr, Josef Valihrach
S víny Josefa Valihracha jsem se zatím míjel, v prostoru i ve skleničce. Při jediné průřezové degustaci v Praze, konané po prvním vítězství ve Vinaři roku, jsem vína prostě neocenil a vítězství v soutěži nepochopil (nebo naopak, nepochopil a neocenil?) Darovanou Frankovku jsem otevřel hned druhý den a báječně překvapila.
