O čtvrteční degustaci vinařství Tanzberg v malostranské vinotéce U Mouřenína se mi bude psát dobře. Měl jsem nabitý začátek týdne a ve čtvrtek odpoledne jsem dostal injekci do pravé ruky (tenisový loket). Ruka bolela jako čert a uvažoval jsem, že zůstanu doma. Nakonec jsem jel a ruka během koštu zázračně přestala bolet – určitě za to může desítka tanzberských vín!
Ještě že na etiketě stojí Veltlínské zelené 2013 / kabinetní víno, jinak by se ta světloučká vodová barva dala jen těžko snést :o) Ale to k Veltlínu patří stejně jako dlouhé vlasy k holkám nebo ostudy k prezidentu Zemanovi. Tak to má být.
Další objev z výsledkové listiny soutěže Prague Wine Trophy, seřazené podle cen :o) Zlatá medaile pro běžně dostupné víno za 160 korun. Veltlínské zelené 2013 pozdní sběr, Habánské sklepy.
Nalezeno v TESCO, ale možná se vyskytuje i v dalších řetězcích. Šarže 3854. Klasická habánská ambaláž, celokorek. Ve skleničce nazrálá, plná žlutá barva až dozlatova. Ve svěží vůni tráva a bylinky, trochu citrusů. V chuti plnější a úplně suché, nazrálé, s pěknou kyselinou, v ovoci citrusové a meruňkové, zakulacené (asi?) ležením na kvasničních kalech. Typická odrůdová travnatost, výraznější citrusy a mineralita, v závěru jen slabá stopa pepře. 12,5 % alkoholu. Všechno nasvědčuje tomu, že vinař měl vyzrálejší hrozny, než je u veltlínu obvyklé, a udělal z nich plnější a serióznější víno. Čisté, dobře pitelné a za 160 kaček v TESCO příjemné překvapení.
Poznámka pro účastníky portugalských bedýnek: vína jsem už zaplatil a ve čtvrtek mi Lígia Santos psala, že už je dokonce dopravce odvezl. Z Portugalska pojedou asi týden, takže po 1. prosinci bych je už mohl rozdávat. Vydržte!
Kamarád mi včera přeposlal výsledky posledního kola soutěže Prague Wine Trophy. Seřadil jsem si je podle ceny vín a pro několik zajímavostí jsem hned vyrazil do sámošek v okolí. Třeba tohle: stříbrná medaile za 87 bodů pro víno z Penny Marketu za 150 Kč.
Cabernet Moravia 2012 pozdní sběr, Vinselekt Michlovský
Šarže č. 2107, alkohol 13%. Temnější černorudá barva, charakteristická vůně s ovocem a stopami máčku. V chuti svěží až do počáteční perličky na jazyku, s pěknou kyselinou, kabernetovým tělem a pěkně vyzrálé. V dochuti hřeje alkohol, ale neruší. To se mi líbí, mám dojem optimálně vyzrálé suroviny (někde na hranici kabinetu a pozdního sběru) a čistého vína s pěkně odrůdovým projevem. Asi 150 kaček v Penny, radostně pitelné a prostě bez výhrad, o poznání lepší než obě vína, o kterých jsem psal včera.
Naposledy jsem pro sebe kupoval víno v supermarketu kdysi dávno na služební cestě v Brně, jsem přesvědčený, že supermarkety jsou až ta poslední zoufalá možnost. Jen ze zvědavosti jsem koupil v Bille dvě červená. Nezměním názor, supermarkety pro mě zůstanou tou poslední volbou, ale kdyby se vám zatmělo v cizím městě, daleko od vlastního sklepa, poradím dvě slušná vína z Billy…
Už před lety jsem na starém Skleničkově blogu zmiňoval myšlenku o ontologickém dluhu, tedy že naše bytí je vždycky na úkor někoho (nebo něčeho) jiného. Nejde jen o to, že za moje bytí (a potažmo blogování:) zaplatilo životem bezpočet kuřat, kachen či prasat nebo že stromy zabírají místo jiným stromům nebo keřům. Docela názorné je to v rodinách, které mají tři a víc synů – ten poslední se musí celý život smiřovat s myšlenkou, že kdyby se nenarodil on, mohli mít rodiče vytouženou Janičku. S vínem je to samozřejmé, jestli dnes večer vypiju lahev Erbesova ryzlinku 1991 Erdener Treppchen, už ji nemůže vypít někdo jiný. Vinaři to znají: když na hektaru vinice pod lesem vysadí šardonku, tak z něj nebudou sklízet Merlot. Platí to i o lidském štěstí? Když jsem dnes večer šťastný, je to na úkor někoho jiného? Když mám radost, musí být někdo jiný smutný? Doufám, že ne! Číst dál
Obvykle tady nedělám reklamu cizím webům, ale tři moravské šardonky si zaslouží vyjímku. Včetně vyjímky z pravidla, že si k zveřejnění vybírám jen vína, která můžu doporučit. Malý paradox – následující vína nemůžu doporučit, ale přimlouvám se za to, abyste si je přesto koupili a vyzkoušeli. Jak je hodnotím se dozvíte v následující recenzi.
Dnes ráno zasedla ve vile Grébovka jedenáctičlenná porota a vybírala vítěznou kolekci vín soutěže Makro Vinař roku 2014. Dám jen pár fotek z ranního startu, vystřídají se na nich všichni porotci a duchovní otec soutěže. Začnu popořádku, Petrem Markem (Český archiv vín), který soutěž vymyslel a pořádá. Číst dál
Po alsaském výletu se mi nahromadily degustační vzorky všemožného původu, dnes jen výběr z víkendových ochutnávek, kterými jsem se snažil nastolit v chladničce pořádek. Už jsem tady psal, že některé vzorky zklamaly a na samostatný zápisek na blogu to nedotáhnou. To je příklad vína z horního obrázku – nedá se ani říct, že zklamalo, prostě jen nevhodný dárek. Rulandské modré ve výběru z hroznů je mi vždycky podezřelé, a s tímhle jsem se dokonale minul stylově, včetně srandovní etikety. Moje babička říkávala: pro Kristovy rány! Dál už jen vážně. Číst dál
Kde se vám může stát, že dostanete pozvánku na tiskovku a degustaci vín („V příloze je novinářská pozvánka. Tak když budeš mít čas, rádi tě uvidíme…“) a po vystátí fronty vás vyhodí pod záminkou zkasírování vstupného? Kdo neuhodl správnou odpověď, vyhrává děravou fusekli, a tím končí můj referát o čtvrteční degustaci moravského sdružení V8 v pražském Alcronu. Je jasné, že pokud jde o moravská vinařství aliance V8 nebudu po čtvrteční zkušenosti objektivní, takže se raději vrátím k zábavnějším letním tématům. Toskánsko! Číst dál
Tentokrát Pergolaia 2009 nepřekvapila žádným umístěním nebo hodnocením 90+ na mezinárodní soutěži, ale jen tak ve středu večer doma, u televizního semifinále Holandsko – Argentina. Číst dál
V pondělí jsme ve Znojmě u cesty kupovali ovoce, syn chtěl nakonec i třešně. Na výběr byly tři druhy, asi třičtvrtěkilová krabička za 50, 100 a 200 Kč. Nekoupil jsem je, levné se mi nelíbily a drahé byly moc drahé :o)