V neděli jsme s dcerou jeli do Litoměřic na Lhotákovu výstavu (doporučuju!), třináctiletá dcera cestou doháněla povinnou četbu do školy. Najednou povídá, tady je Marsala! Co tam je? ptám se. Přečti to celý: „Šofér čistí kabriolet, kuchařky rukulíbají, milostivá paní (…) s nosem nahoru z pokoje do pokoje provádí, lustry z křišťálu rozsvěcuje, zhasíná, do ledničky koukne a v jídelně s mužem zasedá. Stůl plný jídla, vína Chateau neuf du Pape, Nuits-Saint-George, Liebfraumilch, Marsalla…“ (přepisuju to i s chybama). Poznáte autora? Kdo z autorů povinné četby byl takový bonviván? Číst dál
Archiv štítku: Morava
Mrznu
O správné teplotě podávání vína se toho už napsalo tolik, že přidat něco nového se zdá být nesnadné+ až nemožné. Přesto po minulém týdnu, kdy jsem dostával zimotřas už při pohledu z okna a teploměr ukazoval deprese, dodám poznámku o správné teplotě pro červená vína: 50 až 60 stupňů. Celsia. Zatím jsem nepřestoupil na grog, ale jestli mráz vydrží, koupím rum s lodičkou. Číst dál
Horňáci na Malé Straně
Druhý srpnový pozdní sběr
Ve čtvrtek ráno jsem zajel na poslední rehabilitaci do nemocnice. Půlhodina mučení zlomené ruky s krásnou terapeutkou, o další půlhodině karbonické macerace jsem už tady psal. Pikantní podrobnosti (o karbonické maceraci) zveřejním jen návštěvníkům příštích Skleničkovských degustací. Odpoledne jsem si šel jen velmi rekreačně zaběhat a potom zaplavat do místního písáku. U grilu jsem zkontroloval několik lahví, které zbyly z úterního večírku. S Lubošem Osičkou jsme toho otevřeli dost, ale často nedopili. Dnes poznámky ke dvěma autentickým vínům od Osičků a jako bonus jedno Toskánsko.
Milerka Cuvée 2015 zemské, Jaroslav Osička
Číst dál
1671 důvodů proč nás italská vína nikdy nebudou nudit
Původní článek Kathy Hyughe z Forbesu si můžete přečíst tady, pojednává o viniční školce (nebo možná botanické zahradě) sardského vinařství Sella & Mosca, na které se v roce 1905 (ano, už 1905) pěstovalo 1671 italských odrůd. K vinici je vydaný katalog s dokumentací všech odrůd. (Foto obálky je z Forbesu.) Číst dál
Víkendový fotoblog moravský
Po třech nebo čtyřech letech jsem byl zase na Moravě, s dcerou jsme projeli většinu posvátných moravských míst. Spojil jsem to s rozvozem vín v Brně, ale záminkou k výletu byla návštěva Aqualandu Moravia (dcera ho miluje) a samozřejmě Horňácké slavnosti. Na úvodní fotce Kuželovské zpěvulky, moravské kroje se mojí dceři líbily už poprvé před lety. Číst dál
O té naší reklamě na víno
Nebudu vás otravovat odbornou hantýrkou o cílových skupinách a positioningu (od té doby, co jsem pobral poslední honorář za reklamu, už je nejspíš všechno jinak). Milovníci i odmítači vlašáku se asi bez výhrad shodnou na tom, že reklamy Svazu Vinařů a Vinařského Fondu (jsou to ještě dva podniky nebo už jen jeden???) nudí. Sexappeal a nápad nenahradíš velkým rozpočtem, jak říkal Leo Burnett :-)
Nejlepší na konec a výstava v Křepicích
Klidně to berte jako nevyžádanou pozvánku na první letošní moravský košt v sobotu 6. února – s vinařem jsem to nekonzultoval, ale Křepice bývaly v kalendáři moravských výstav vín na prvním místě. Letos bude mít výstava i část s autentickými víny. Z týdenního zkoumání českých a moravských vzorků vychází vítězně poslední Vlašák. Ze stejné sklizně a stejného moštu jsem dostal dvě ukázky, odznačené jako D (asi demižon?) a SUD. Víc se mi líbila demižonová verze, protože měla kvasniční aromata vybalancovaná s primárními, svěžími.
Ryzlink vlašský 2012 PS demižon, Karel Koždoň z Křepic
Silná zlatožlutá barva, intenzivní vůně květinová vůně s kvasnicovými tóny a výraznou mineralitou, kterou si neškolený pozorovatel může snadno splést s barikem. Zažil jsem to sám před lety při prvním setkání s moselským ryzlinkem z vinice Erdener Treppchen. Přísahal bych tehdy na barik, jen ohledy na moselské reálie (ryzlink do bariku snad nikdo nedává) mě znejistily. Kvasnicový podtón to jen umocňuje, velmi výrazné víno. V chuti suché s klidnou kyselinou (tipuju delším ležením na kvasničních kalech odbouranou kyselinu jablečnou), herbální tóny připomínající pestře rozkvetlé letní horské louky, kvasnicová naleželost i závěrečná mineralita jako nános vodního kamene na dně kotle. Svěží až do perličky, středně plné (s výraznými kvasnicovými aromaty), dlouhé, zábavné. Sklenička 90 bodů/100.
Připomínám v pondělí vyhlášenou Komunitní bedýnku s burgundskými Pinoty! Podrobnosti jsou tady, přihláška tady!
Dva samizdaty z Čech a Moravy
Po delší době se mi doma sešlo větší množství darovaných lahví, vesměs samizdatové vzorky mini-vinařů a v tom nejlepším smyslu amatérů. Snažil jsem se s nimi vypořádat co nejodpovědněji, na blogu vyvěsím jen ty, které se mi líbily. Údaje o zatřídění jsou „potenciální“ a vycházejí jen z cukernatosti hroznů, vína nebyla zatříděná. A začneme hobby-vinařstvím Macháček a syn z Kralup nad Vltavou. Vinici mají u Nelahozevsi, vína dělají asi většinou v demižonech (malé objemy), ale jejich Zweigelt byl dobrý. Číst dál
MT 2013 k, KK
V novoročním bilančním článku jsem vysvětloval, proč se domácím vínům už dva roky nevěnuju. Až teď jsem vezl do Brna větší náklad vína, po dvou letech jsem přejel Mason-Dixon Line a přivezl krabici zajímavých vzorků. Svádí mě to k úvahám, jak poměřovat vína od profesionálů s víny amatérů. Profesionálové mají lepší podmínky a technologii, ale tvrdá realita je může tlačit k výrobě vín, jaké vyžadují jejich zákazníci. Amatér, který si vydělává v jiném oboru, může dělat víno úplně podle svého a bez ohledu na trh, takže můžu jeho vína posuzovat naprosto bezohledně :-)
Pálavský med z MAKRO
Dnes zpátky domů. Když pan Sklenička před dvěma týdny dostal od PR agentury dva vzorky z nové řady MAKRO Sommelier Select, byl hodně skeptický a nečekal, že by měl na blogu zveřejnit hodnocení. Jenže jsou vynikající! Číst dál
Pinot z Bořetic
Pinot Noir 2013 zemské, Ota Ševčík, Bořetice
Jinak taky bořetická trať Čtvrtě, trochu krkolomně uvedená v doplňujících údajích na etiketě. 13,5% alkoholu, úplně suché, spontánně kvašené a nefiltrované. Plnější a temná rubínovka, absence filtrace je okem znatelná, leč neruší. Ostatní senzorický popis bude mít velký rozptyl: hned po otevření vychlazené nepůsobilo vůbec jako Pinot, v nose znatelné třešňové pecičky odváděly mysl k Frankovce. Po třech hodinách v karafě se rozleželo a projasnilo, pinotové třešňové dřevo je zřetelné, vůně je intenzivní, podobně i malý sud. V chuti úplně suché s pěknou kyselinou, koncentrované, a výrazné. Koncentrace byla zpočátku až přehnaná, po třech hodinách v karafě už působí víc odrůdově, ale stále syrově a hustě. Peckoviny a pecky (žádné jahody), středně plné v těle a se zřetelným vlivem sudu, v závěru kořenité a mírně štiplavé.
Upřímně, tohle víno je nevídaně silné, koncentrované a říká si o delší archivaci. Zatím příliš mladé na pití, ale s velkou perspektivou. Bude lepší ho otvírat za rok nebo za dva.