Po třech letech zase na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou. Letos nešlo vynechat, hlavní sobotní program byl věnován horňáckému hudci Martinu Hrbáčovi a jeho osmdesátým narozeninám (měl je už v lednu). O Horňáckých slavnostech jsem na blogu psal víckrát, ale pokud ještě o nich nic nevíte, doporučuju článek z roku 2008 tady. Číst dál
Před několika dny jsem tady poplival dvě Sangiovese z Lídlu. Stále si myslím, že zaslouženě (a že jsem se ještě hodně mírnil), ale v sobotu jsem v Lídlu udělal další nález. Hned vedle regálu s nejodpornější verzí Sangiovese co znám jsem našel regál s moravskými víny. Jednu polici zabíraly lahve Vinselektu Michlovský, pět nebo šest druhů z řady Salon Vín ČR. To je ta jakoby rukou psaná etiketa s Michloského podpisem (na fotce vpravo, ve skleničce je bohužel Grechetto z lahve vlevo). Před mnoha lety jsem měl z téhle řady několik vín a udělaly na mě dojem. Tak jsem s klidem vytasil 149 kaček. Víno i cena jsou úplně v pořádku, ale přesto zůstaly drobné pochybnosti.
Sylvánské zelené 2017 zemské, partie 3203, Vinselekt Michlovský
Číst dál
Jestli budu dnes stručný a strohý, tak jen proto, že jsem měl celý nedělní večer program bez vína (auto) a začal lahve otvírat až těsně před devátou. Soukromé očekávání jako vždy vykonalo svoje a vína zase překvapila. Jako červená niť se poznámkami o moravském vinařství táhne jedna: Michlovský umí.
Název čtvrteční degustace Svět velkých vín v Hauch Gallery v pražském Karlíně vypadal možná trochu nadneseně, jako furiantské vychloubání bílovického chasníka před cimbálovkou. Přihlásil jsem se, když jsem na Facebooku zahlédl, že přijede Weingut Luckert z franckého Sulzfeldu, a především bohatá účast německých vinařství naplnila název do puntíku – tolik špičkových německých vinařů jsem v Praze už dávno neviděl. Na úvodní skupinové fotce vinařů a pořadatelů vlevo dole v podřepu bílovický chasník Milan Bartošík neboli pořádající Domaine Hugo. Číst dál
Závěr týdne byl moravský a pracovní. Ve čtvrtek degustace pro 50 lidí v hotelu u Olomouce, na páteční večer jsem si domluvil stejný program pro vinařský spolek derfnanských vinařů Vinaři Sady. Když už jsem si to večer předem nacvičil, byla by škoda to nevyužít :-) Na fotce velká přednost celého podniku, dozrávající třešně u cesty. Snídaně a svačiny na stojáka u silnice. Číst dál
Už mnoho let jsem si víno z Moravy nekoupil (některé důvody každoročně podrobně vysvětluju v pravidelných novoročních bilančních článcích). V sobotu jsem si kupoval oběd na malém městě a než se pizza upekla, prohlédl jsem si police v přilehlé vinotéce. Levné italské patoky maskované jako dobrá vína i o několik tříd lepší moravská vína tvářící se jako dobrá vína. Ale za kasou, tedy téměř skryta pohledům kupujícího, byla celá police vín Zdeňka Peřiny. Bez cenovek, takže jako orientační běh bez mapy. Přivolal jsem servírku z pizzerie a nechal ji vyhledat ceny v tabletu :-) Odnesl jsem si jednu lahev, po degustaci mám chuť se vrátit a vykoupit zbytek. Okolnosti byly úplně proti koupi, ale výsledek je skvělý.
Nebo taky Riesling, Verdejo, Frankovka a Vermentino. Prchavé vzpomínky na několik vín. Oko spočine na noblesní etiketě a prázdná lahev zapadne do popelnice podobně, jako meteor přeletí nad obzorem a zmizí ve vzdáleném, neviditelném a studeném koutě vesmíru. Radost nebo smutek, spokojenost nebo zklamání jsou už jen interpretace jeho dráhy nad naším obzorem :-) ale za obzorem už se blíží další komety.
Singerriedel Riesling Smaragd 2016, Weingut Rixinger
Číst dál
Napřed o tom, proč naturální vinaři milujou Tramín a Veltlín. Poprvé jsem si toho všiml v únoru 2013 na návštěvě v Richarda Stávka. Natáhl vzorek ze sudu a pyšně pravil, tohle je jasný :-) Nebyl jsem příliš ostražitý, pohlédl jsem na něj s otázkou v očích, tak mi to řekl: Tramín, přece.
Žebříček pěti nejvíce přeceňovaných věcí:
1. Římská desátá legie pod Pálavou
2. Moravské červené
3. Hibernal
4. Barikové sudy
5. Evropské dotace
Děkuju Bohu či osudu za krásný pondělní večer v moselském Urzigu i za náročné úterý. Napřed jsem vypomohl jazykovými znalostmi při ryzlinkové degustaci pro skupinu návštěvníků a za odměnu se kochal jejich zpěvem. Potom jsem naložil auto vínem a odřídil skoro 700 letních kilometrů domů. Vyložil víno a teď odpočívám u piva. Měl jsem se krásně, ale jsem utahanej a víc podrobností už dneska nedám. Tak aspoň video ze závěru degustace v Urzigu.
Vypadá to komorně, ale když jsem se hodinu po skončení degustace s autem naloženým vínem zastavil na rychlej oběd u stánku na moselském nábřeží, ptal se mě německý číšník: jakou ceremonii jste to měli u Erbesů? Ve skutečnosti Stefana Erbese pasovali na čestného člena Klubu bílovických vinařů nebo tak nějak, ale číšníkovi jsem raději řekl, že to byla jen taková show se zpěvem…
Springerův Pinot v supermarketu jako pozvánka do lepších časů? Je to dvojsečné, protože vína domácích malých a středně velkých vinařů se zatím v supermarketech téměř neobjevovala (Michlovského počítám mezi velké). Přesto to pokládám za velké plus – v počátcích blogu jsem několikrát psal o tom, že ve Francii a v Itálii mají supermarketové řetězce decentralizovaný nákup vína. V praxi to funguje tak, že v burgundském supermarketu najdete polovinu nabídky místních, burgundských vín. Zbytek je průřez Francií od Alsaska až po Bordeaux. V Alsasku je to podobně, polovinu polic obsadí alsaská vína a zbytek je průlet Francií. V Itálii to samé. Malí vinaři mají problém se tam dostat, protože nejsou schopni dodat požadované množství, ale častější návštěvy supermarketů vám mohou pomoci roztřídit některé podniky. V toskánských supermarketech běžně najdete lacinější vína bolgherského Michelle Satty, jen tak namátkou. Číst dál
Ryzlink rýnský 2013 PS, Karel Koždoň Křepice
Popis na lahvi sděluje RR 2013 PS, ale víno mluví jinou řečí :-) Ve skleničce vypadá jako středně vylouhovaný čaj s podivným zákalem (čaje bývají čiré). Ve vůni žádná primární aromata, jestli tedy mezi ně neřadíte taniny. Prostě čajové aroma s jemným kořením, naštěstí pro mě zcela bez kvasnicových tónů. Druhý den s výraznou aromatikou babiččiny sbírky sušených bylin. V chuti příjemně hladké, úplně suché s odbouranou kyselinou jablečnou, krásně čisté, ale zase bez primárních aromat. Později se přidají oxidativní náznaky jako u sherry. Odrůda se dá určit dedukcí podle vyšších kyselin. Líbí se mi vzorná čistota, ale je nutné zapomenout na odrůdu a podávat víno jako červené. Ochlazení nepomáhá, jen vyniknou taniny, mnohem líp se projevuje při „pokojové teplotě,“ tedy hned po přinesení ze sklepa. Číst dál
