Začnu pravdou, kterou jste ani nechtěli slyšet :-) Na vlastní narozeníny jsem otvíral 2019 Escherndorfer Silvaner Ortswein čili kabinet od Horsta Sauera. Klidně se přiznám, že jsem v týdnu před tím zkoušel jinačejší kousky, Riservu z Gracciana nebo top ryzlinky z Mosely. Dokonce jsem koukal do chladničky na několik ročníků Erdenského Preláta (1993 – 7), ale nakonec jsem otvíral základní Sylván. Když si vytáhnu víno na zahradu, chci si číst nebo kecat s návštěvou, tak se nepokouším přebít všechno vínem. Hledám víno, které na sebe nestrhává pozornost, ale nechá nám prostor pro vlastní myšlenky. No dobře, tak pro vlastní život, abych nebyl nabubřelej. Číst dál
Archiv štítku: Morava
Chardonnay z Předmostí
Úlovek z nedávného rozvozu franckých Silvanerů na severní Moravě. Snažil jsem se z degustace vymluvit (pravdivým) poukazováním na týdenní nemoc a velmi pravděpodobnou ztrátu chuti, ale moji hostitelé nepovolili. Ještě že tak, protože vinařství s matoucím názvem Vinum Predmostensis (web) se nakonec ukázalo jako zajímavé. I přes únavu z cesty jsem zaregistroval, že Marek Ťápal asi čte Skleničkův blog, protože mi nedával ochutnávat Hibernal (k rezistentům a novým šlechtěním mám trvalou skepsi a netajím se tím). Ochutnávali jsme Chardonnay a Pinot Noir, Chardonnay 2017 se doma ukázalo jako skutečně krásné, elegantní a harmonické víno. První fotka je vypůjčená z webu vinařství, druhá z Facebooku Marka Ťápala. Číst dál
Vlašák od Peřiny, poctivá remíza
Mainstreamová klasika, vlašák od vinaře, o kterém i ti největší pražští světáci mluví jako o PANU Peřinovi :-) Při pátečním rozvozu vína na severní Moravě jsem dostal lahev darem. Takové lahve někdy padají do kategorie Nevhodný dar, ale když jsem uviděl typickou etiketu se zlatou siluetou Pálavy, popadl jsem lahev s upřímnými díky.
Dvě červená, Morava a Abruzzo
Svatovavřinecké 2018 kabinet, Karel Koždoň
Víno není zatříděné, ale kdyby bylo, tak jako kabinet. Dostal jsem darem s poznámkou ve stylu „když tak to vylej,“ což vždycky beru vážně, protože sám kamarádům rád nalévám největší pecky s podobnými zlehčujícími komentáři.
Vinařstvím roku 2019 se stalo VICAN rodinné vinařství
Tisková zpráva: Vítězem desátého ročníku soutěže , pořádané Svazem vinařů ČR, se stalo VICAN rodinné vinařství, které zároveň zvítězilo v kategorii střední vinařství s produkcí do 250.000 litrů za rok. V kategorii malé vinařství do 50.000 l/rok uspělo Gala Vinařství, a.s. a v kategorii velké vinařství nad 250.000 l/rok komisi nejvíce zaujal Vladimír Tetur. Číst dál
Deset let stará Morava
Skeptické názory na archivaci jsem tady předváděl zrovna nedávno, tak pro jistotu dodávám, že moje skepse se VŮBEC nevztahuje na vína z Komunitních bedýnek. Při vší skromnosti musím napsat, že (například) čtvrté bedýnky v březnu 2010 skrývaly některé klenoty! Číst dál
Vánoční degustační poznámky
Šťastný nový rok všem! O Vánocích a podobných velkých příležitostech sahám pro osvědčená vína. Letos jsem dopíjel zbytky Carmignana, Berthenetovy Premier Cru z Montagny, Erbesův Mosel Sekt Brut 2015 a vůbec nízkovoltové ryzlinky. O tom není moc důvod psát, vesměs to byla vína ze Skleničkových bedýnek, na blogu dostatečně popsaná (ledaže bych chtěl popsat web tím, jak moselský sekt 2015 zvolna odchází a 2016 nazrává, aby ho nahradil). Samozřejmě se mezi známá vína vmísily i nové vzorky, dnes poznánmky o několika z nich.
Ryšák 2018, Jaroslav Osička
Číst dál
Předvánoční degustace s několika K.O.
V předvánočním týdnu jsme doma sjeli soukromou degustaci bílovického vinařství Jaroslav Osička. Díky mixu pracovního a soukromého vypětí mělo dvacet vzorků klasické zdravotní následky, jako podobné večírky mívají. Před lety propagátoři nesířených, naturálních a jinak správných vín občas užívali argument, že „po nesířeném víně nebolí hlava,“ ale kocovina nedbá na síru:-) Číst dál
Dvakrát červené od Petra Kočaříka
Když jsem přechutnával Kočaříkova vína na Praha pije víno, obdivoval jsem preciznost a čistotu. Teď jsem dostal darem jeho Pinot Noir 2018, odhadem základní Pinot, a obdivuju zase. Podle mých (nespolehlivých) vzpomínek je to o třídu níž než Kočaříkův Pinot Novosady a další pecky, ale sud je tak perfektně použitý, že jsem si lámal hlavu, jestli to popsat jako barrique nebo ne. Po letech přebarikované Moravy to myslím jako uznání, Kočaříkův Pinot je ze sudu lehce oxi, zaoblený, ale bez agresivních taninů. Navrhuju nový marketingový termín, vedle „bez přidané síry“ by se mohlo uplatnit i „bez přidaných taninů“ (a v tomto případě mám na mysli i jen přirozené taniny z dubových sudů). Číst dál
Adventní Chardonnay
Zlatožlutá barva, ve vůni oxidativní, trochu jablíčkové se zralými citrusy, dost bezové a zemité. Už z toho výčtu je zřejmé, že vůně působí hodně zrale. V chuti zase ovocná zralost, žluté ovoce, ryngle a jablka, vyšší koncentrace (chutná až likérově sladce, ale na etiketě je psaných jen 12,5% alkoholu). Slabší kyselina, i přes nový ročník působí poměrně nazrále. Žádná divočina, je to seriózní jako banka Na Příkopech. Úplně dokonalé víno, kterému chybí pár gramů kyseliny a svěží citrusové aroma. Co to je? (Nápověda: tagy :) Číst dál
Víkendový přelet nad otevřenými lahvemi
Minulý týden se mi sešlo dost zajímavých lahví, ale povinnost volá! a musel jsem otvírat vína s ohledem na plánované prezentace. Ještě nemám potvrzenou restauraci ani menu, ale už pracuju na párování s vínem :-) Před rokem jsem si zoufal, že večeři se Stefanem Erbesem a šesti devadesátoletními ryzlinky z vinice Erdener Prälat už ničím nepřekonám, ale ještě jednou se pokusím. Ve hře je pětichodové menu a jedenáct ryzlinků v pondělí 27. ledna 2020. Zapište si do svých i-phonů! Číst dál
Pozdní sběr moravský
Jak už to někdy bývá, dnes si píšu nejspíš jen pro vlastní uspokojení a s vědomím, že moje poznámky o smyslu lidových písniček budou sotva koho zajímat. Když jsem v roce 2008 psal první report z Horňáckých slavností, zahrnul jsem do něj i spoustu osobních poznámek a vzpomínek. Při závěrečné úpravě jsem skoro všechny vyházel. Usoudil jsem, že ódu na Horňácké slavnosti nemají narušovat vzpomínky na to, co se mnou provedla slečna z Hrubé Vrbky poté, co mě přiměla vypít dvě dvoudecovky otcovy šedesátiprocentní slivovice, na srpnové pole za kyjovským nádražím nebo na díru v plotě nahoře nad amfiteátrem ve Velké (a modří vědí, že to je k věci)… za mého mládí se na folklórní festivaly nejezdilo jen za uměním, ale taky za holkama. Číst dál