Frankovka 2020 zemské, Springer
Klasickou springerovskou ambaláž musím pochválit. V zájmu úplné nestrannosti upozorňuju, že grafik vybral na etiketu podobné barvy, jako pan Sklenička na blog. Ostatně jsou to osvědčené barvy, které zdobí čínské restaurace po celém světě! Číst dál
Dnes mám vynikající příležitost napsat něco pěkného o moravském červeném. Čekal jsem to, protože jsem Stávkova vína několikrát ochutnával na veřejných degustacích a Frankovka byla skvělá! Na celý projekt VOV Modré Hory jsem se zpočátku díval trochu přezíravě, protože postavit moravskou apelaci na červených vínech se mi nezdálo ani dost tradiční, ani prozíravé, bral jsem to jen jako marketingový projekt. Sice to tak beru stále, ale je třeba také dopovědět, že to nemusí být překážka toho, aby apelace byla úspěšná nebo aby se v ní prosadila výborná vína. V posledních letech jsem v Itálii narazil na několik příběhů, jak se od stolu vymyšlená apelace prosadila a po několika letech dává výborná vína. S odstupem deseti let už málokoho napadne, že to všechno mohlo být jinak.
Nedávno jsem tady pomluvil jiný vlašák Zdeňka Peřiny a nedalo mi to, vypravil jsem se do La Fattorie pro další vzorek. Zdeněk Peřina má v ČR stále pověst Otce Vlašáku, v devadesátých letech stál za renesancí odrůdy v Mikrosvínu, a nedávný vlašák s nesmyslným alkoholem se tomu úplně vymykal. Na webu vinařství jsem žádné technické informace nenašel, takže pojďme rovnou na degustaci.
Ryzlink vlašský Ořechová hora 2019 pozdní sběr, Zdeněk Peřina
Číst dál
V duchu jsem si maloval, že tento týden bude na blogu moravská smršť, protože dám hned dvě moravská vína za týden :-) Ryzlink vlašský 2020 pozdní sběr Perná / Železná od Peřiny se ovšem nepočítá, jak hned vysvětlím. Číst dál
Predmostensis protože je to přerovské Předměstí, Mezolit je označení vyšší řady vín vinařství – Neolit slibuje odrůdová vína vyrobená kvašením s řízenou teplotou, Mezolit střední řadu s delším ležením na kvasničních kalech. Paleolit je řada vín školených v sudu a název odkazuje na přerovské naleziště paleolitických pozůstatků lovců mamutů. O projektu Marka Ťápala a Jiřího Koláře s pronájmem pozemků od města Přerova s malým objemem výroby (a malým počtem keřů révy, první výsadby z roku 2014) jsem poprvé psal před dvěma roky, kdy měli hodně zajímavé Chardonnay. Číst dál
Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak. Číst dál
Kočaříkova vína piju bohužel jen zřídka, jednou dvakrát ročně, a je to škoda. Kdysi na degustaci mě překvapila v domácích poměrech nevídaná čistota projevu všechn vín. Ne že by to byla úplná vyjímka, ale byla to červená vína vyrobená naturálními postupy, a to už něco znamená. Řídká setkání souvisí i s malou produkcí (podle zmínek na webu asi dva hektary a 10 tisíc lahví ročně max) a trochu vyšší cenou. Proti cenám tentokrát nebudu žbrblat, protože zatím všechny degustace za to stály.
Předvánoční čas nepřeje novým vínům, frekvence nových příspěvků poklesla. Měl jsem spoustu práce s rozesíláním objednávek a večer otvíral jen prověřené lahve, o kterých jsem na blogu už psal. S poslední zásilkou do Brna (bylo to asi čtrnáct krabic :-) jsem od brněnského podporovatele bedýnek dostal darem výběr moravských (a slovenských) vín. Začal jsem slovenskou Frankovkou 2015 vinařství Mátyás a ta rozhodně stojí za zápisek na blogu! Číst dál
Ryzlink rýnský 2018 kabinet, Lahofer
Další dárek z velikonočního rozvozu Erbesových ryzlinků, tentokrát z moravského mainstreamového vinařství. Na zadní etiketě jsou kompletní analytická data, což je milé: alkohol 12%, zbytkový cukr 5,7 gramu, kyseliny 6,7 gramu, bezcukerný extrakt 24,2 gramu. Cukernatost při sběru 21 stupňů a skutečně víno působí jako na hraně mezi kabinetem a pozdním sběrem. Číst dál
Další dárek z moravského rozvozu Erbesových ryzlinků. Tentokrát vinaře neznám, takže bez možného konfliktu zájmů a s možností bezohledně kritizovat. Přesto nic zvlášť kritického nenapíšu. Víno jsem otevřel k nedělní špenátové pizze (plus pancetta a moravské uzené, mozzarella a zbytky brie, grana padano a gorgonzoly, prostě co doma zbylo nesnědeno) a ukázalo se to jako dobré spojení. Víno sice nemělo vůbec italský charakter, ale působilo lehce a myslím, že půjde dobře ke spoustě dalších jídel.
Cabernet Sauvignon 2017 pozdní sběr, Vinařství Dvořáček LTM s.r.o.
Číst dál
Nově dovezené moselské ryzlinky 2020 nezanedbávám, ale dnes to bude o moravském materiálu. Díky rozvozu Erbesových ryzlinků v Čechách i na Moravě jsem se po dlouhé době dostal mezi lidi, dal si v hospodě smažený sýr a tři točená piva (tyto radosti jsou přístupné pouze hotelovým hostům na služební cestě) a dostal poměrně dost dárků. Po dlouhé době zase budu mít o čem psát… Na úvodní fotce maják v Uherském Hradišti.
Všichni tady znáte ten pocit, když vytáhnete z chladničky deset let starou lahev, vezmete si čistou košili a pozvete kamaráda nebo dva, naleštíte sklenice. Potom lahev otevřete, nalijete do skleničky a ochutnáte. A je to zklamání. A je jedno, jestli je to korková vada, nebo je víno zoxidované, nebo třeba prošlo změnami teplot a je utahané a bez chuti, bez očekávaných typických projevů regionu a vinaře. Ještě víc než peníze je to zmařená citová investice. Existuje i opačný případ, kdy otvíráte lahev bez velkých očekávání a ona překvapí. Teď vynechám případy typu velké očekávání = velké zklamání a malé očekávání = příjemné překvapení. Mám na mysli ten vzácný případ, kdy jste před deseti lety koupili pěkné víno a spíš ho zapomněli ve sklepě. A za deset let zjistíte, že to bylo velké víno. Nebudeme si to kazit poznámkama, že takovou lahev po deseti letech obvykle míváme jen jednu, žejo… tak včera jsem ji otevřel. Malý pozůstatek pátých Skleničkovských bedýnek z roku 2012. Číst dál
