Když se ohlížím za posledními články, je mi jasné, že pro samé ryzlinky, sylvány a milerky (Scheurebe!) jsem ztratil většinu čtenářstva. To byl nápad popsat měsíce samými bílými víny z nudných arktických regionů jako Franky nebo Mosela! Přichází léto, vyschnou řeky, roztajou ledovce, ideální doba pít červená vína! Díky čtvrteční návštěvě z Moravy mám konečně ten správný materiál, lahvované slunce z Villányi…
Během minulého týdne jsem vypil pět lahví nefiltrovaných vín nalahvovaných i s kvasničnámi kaly. Myslel jsem, že mi náklonnost k naturální autentické Vernaccii di San Gimignano vydrží déle, ale v úterý jsem si s úlevou uvědomil, že existují i vína filtrovaná, čistá, bez jablečně oxidativních tónů… a čekají jen na to, až je vypiju! Doufám, že všichni účastníci aktuálních Komunitních bedýnek, odměnění lahví kalné Vernaccie 2017, neváhali a své lahve už vypili, protože tohle (alternativní či trochu zvrhlé) potěšení by se nemělo odkládat. Popravdě čím dřív, tím líp – podle mých vzpomínek byla první lahev vypitá v toskánském Poggibonsi absolutně skvělá. Vsadím se, že kdybych nechal jednu lahev do příštích Vánoc, dostal bych oxidativní šampíčko z Vernaccie. Takže neváhejte, nic byste tím nezískali. (Na fotce pan Sklenička vlevo a Stefano Grandi vpravo.) Číst dál