Po sedmi měsících, kdy jsem jezdil jen kolem baráku na nákupy, jsem se natěšil a domluvil si pár schůzek v Německu. Naběhl jsem si, bylo hrozné vedro a ucpané dálnice. Zatím jsem naživu, cesta je úspěšná, jen to cestování už není, co bývalo. Těsně před cílem jsem se pokoušel vyfotit pár šífů: Moselská královna se do objektivu vůbec nevešla, tak alespoň Moselská perla. Číst dál
Prvního května mi skončila topná sezóna, v pondělí jsem vyhlásil léto. Nemám kabriolet, moře jsem letos neviděl, ale koupil jsem v MAKRO Campari. A protože nedávno čtenář Merlot v komentářích chválil (jen houšť, to se neomrzí) vzdělávací (poučovací) dimenzi Skleničkova blogu, tak prozradím i to nejlepší: litrovka Campari stojí v MAKRO 265 kaček. Kdyby to italští barmani věděli, vypraví do Prahy vlak! (Sedmička Campari v listopadu v Toskánsku běžně stávala 13 EURO.) Campari Spritz je to nejlepší pití do horkého léta, recepty jsem měl před rokem tady. V srpnové Umbrii (40 stupňů už v jedenáct) jsem běžně pil tři denně, a nalévá se do velkých 0,6 litrových sklenic. K tomu ovšem patří vědět, že v Umbrii se do sklenice lije půl napůl Prosecco a minerálka a navíc se tam toleruje 0,5 promile alkoholu za volantem. V Itálii je radost žít i řídit! Číst dál
Bejvávalo, že jsem v počátcích blogu propadal zoufalství. Psával jsem poznámky z cest do toskánských vinařství, která sice oplývala osobitostí, ale nebyla „kotovaná na burze“ čili neměla hodnocení v nejprestižnějších ročenkách. Byla vpodstatě neznámá. Odklepnul jsem na blogu zveřejnění článku a propadl se do deprese. Říkal jsem si, že kdybych si celé to povídání o vinařství včetně hodnocení vín vycucal z prstu, nikdo by nic nepoznal. Číst dál
Dneska už nic, degustační poznámky naplánované na zítřek dám později. Andrea Nejedlíková před chvílí na Facebooku oznámila, že v den svých pětapadesátých narozenin odešel vinař Petr Nejedlík. Nemá cenu k tomu něco psát, názory na jeho vína se (nutně) lišily, ale jeho stopa v domácím vinařství je obrovská a věřím, že dojde mnohem většího ocenění s delším časovým odstupem. Smutno.
Jen pro přesnost, německá degustace znamená každoroční degustaci Riesling, Pinot & Co. v reprezentačních prostorách německé ambasády, fotky jsou jen z mobilu. Pojal jsem to letos napůl „odborně“ a napůl společensky, což jsou dvě roviny, které nelze úplně oddělit. Počínaje výbuchem smíchu, když jsem našel právě přišlého Honzu Čeřovského zaseklého u bublin (Sekthaus Solter, Rheingau, a některé bubliny dost dobré), přes nečekané seznámení s dámou, se kterou se známe jen z Facebooku… až po večerní setkání s básníkem Jiřím Dědečkem, prezidentem českého Pen-klubu, kterému jsem v šest večet na Malostranském náměstí vypravoval o setkání s Margheritou Pallecchi, exportní manažerkou toskánského vinařství Poliziano a o tom, jak vzniklo jméno Poliziano (o Dědečkově překladu Polizianových Poklon a pošklebků jsem tady psal před dvanácti lety, ale potkali jsme se až včera večer na Malostranském). Číst dál
Dlouho jsem se internetovým diskuzím o spotřební dani (SPD) z tichých vín vyhýbal. Ve středu jsem po několikadenní abstinenci otevřel lahev vína a několikrát okomentoval na Facebooku. Důsledkem byla parádní deprese a zklamání. Přesto, když už patnáct let píšu o víně, neměl bych to na blogu jen tak přejít. Předem varuju, že nechci vyvolat žádnou plamennou diskuzi. Vycházím z konzervativního přesvědčení, že stát má do života občanů zasahovat minimálně, a to především pokud jde o daně. Pro každého lidovce nebo konzervativce (kromě ODS se ke konzervatismu teď nově hlásí i Babiš!) by mělo být snazší provést seppuku než zavést novou daň. Začnu odlehčeně, písničkou, kterou Bob Dylan věnoval malovýrobcům whiskey v Kentucky. Povšimněte si úvodu, ve kterém levicová aktivistka Joan Baez vykládá zkratku IRS jako Infernal Revenue Servis a zejména verše „we ain’t pay no income tax since 1792.“
Před rokem jsem odjel do Toskánska a zůstal tam celý květen. Každodenně jsem zveřejňoval na Facebooku nové fotky jídel, kostelů, náměstí a vinařství. Tušil jsem, že to může některé kamarády zlobit, ale nenapadlo mě, jak to bude otravovat mě, až mi po roce bude Facebook každodenně nabízet „vzpomínky ke sdílení.“ Aneb kdo jinému jámu kopá… Při středečním rozvozu moselských ryzlinků a chřestu po Praze jsem si zajel i pro pár italských vín, abych alespoň tak uspokojil cestovatelské choutky. Nové Vermentino od Antinoriho ještě není, ale Vernaccia od Santiniho naštěstí ano. Číst dál
Dnes zcela nevážné ohlédnutí za dvoutýdenní prokrastinační pauzou: přestože jsem nic nového nezveřejňoval, samozřejmě jsem sledoval především italské zprávy. Odolal jsem proudu pozvánek na Vinitaly, ale můžu sdílet dvě povedené reklamy na italské vinařské regiony. Abych vás nestresoval, tak přiznám, že rozluštit tu první mi dalo dost zabrat :-) Číst dál
Radostné zvěstování všem bedýnkářům, loirské Sauvignony z Domaine de Villargeau přijely! Sešlo se několik příhodných okolností, například několikadenní teplá fronta nad Evropou s teplotami přes deset stupňů, vinařství rychle připravilo paletu k vyzvednutí a spediční kancelář hned sehnala řidiče, a v deset večer mám víno vyložené. Sice jen s mizernou fotkou z mobilu, ale hned jsem otevřel svoje oblíbené Sans Complexe, ročník 2022.
Byl to náročný týden! Stefan Erbes přijel na Galadegustaci soutěže Prague Wine Trophy, která se konala ve čtvrtek 2. března v malostranském Michnově paláci. Diplom BEST WINERY***** se dává za trojici vín s průměrným hodnocením přes 90 bodů. Zasloužil si ho za 91, 95 a 97 bodů, takže průměr je 94,3. (Reklama: sedmadevadesátibodový ryzlink Kranklei ještě mám :-) Číst dál
Stoupající inflaci taženou cenami potravin můžu nestranně potvrdit, je to tak. Dnes jsem odjel do Prahy doplnit zásoby parmazánu, salsiccie a croissantů a stálo mě to třikrát tolik, než loni! Podílela se na tom i slevová akce MAKRO (litr Campari za 359 kaček, nekupte pár kousků!) a několik nesmírně výhodných nákupů vína, o kterých tady asi budu psát v příštích dnech :-) ale ta drahota je fakt hrozná! Číst dál
Nebojte se, nebudu hodnotit prezidentské kandidáty ani radit, koho volit. Jen jsem si při sledování zpráv uvědomil, že mi volby dávají obrovskou příležitost splnit si jeden sen. Z některých textů na blogu je asi jasné, že mě to táhne do Itálie a že bych se na důchod klidně odsunul do Toskánska nebo rovnou na Sicílii. Současný sázkový kurz na ing. Babiše vystoupal na pěkných 12:1. Kdybych vsadil 200 tisíc kaček a Babiš vyhrál, dostal bych 2,4 milionu a s tím (a s českým důchodem) bych mohl bezstarostně strávit deset až patnáct let někde u moře… původně mě to napadlo jen jako pojistka (v případě Babišovy výhry by emigrace byla vhodné řešení), ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi taková sázka zamlouvá. Jenže každé řešení přináší nové problémy: když vsadím na Babiše 200 tisíc, koho mám potom volit???
